Nakladatelé svádí každý rok boj o čtenáře ve dvou kolech. První kolo se odehrává od jara do letních prázdnin a charakterizuje ho věta: "Musíme to stihnout do veletrhu". Míněno do veletrhu Svět knihy v Praze.
Pak přijdou letní vedra a prodej výrazně klesá. Na druhé kolo dojde na podzim a šílenství vrcholí před Vánoci. Pak se knižní múzy zase na chvilku odeberou k zimnímu spánku a nakladatelé mohou slavit, nebo si lízat rány. Kdo mohl slavit letos?
Zdá se, že ti, kdo vsadili na osvědčené koně. Protože oficiální statistiky neexistují, spolehněme se na databázi knižního velkoobchodu Kosmas. Podle ní je i letos sprinterem na trati Paulo Coelho ze stáje Arga a jeho knihy Jako řeka, jež plyne nebo Rukověť bojovníka světla; pořád boduje i loňské, už čtvrté vydání Alchymisty.
Argo má ještě další klasiky, například Douglase Adamse, který je doma v žánru parodie na sci-fi. Čtenáři dostali do rukou jeho Stopařova průvodce po galaxii.
Hned ve dvou verzích si můžete koupit slavného Dana Browna, který okupoval žebříčky už loni a bezesporu mu pomohl k druhému životu květnový film: Jednou jako Šifru mistra Leonarda ve starším vydání nakladatelství Metafora a potom jako ilustrovaný překlad (opět Argo).
Slepička snášející teď zlatá vejce Albatrosu se jmenuje Harry Potter a Princ dvojí krve od Joanne K. Rowlingové. Loni se stal nejprodávanější knihou vůbec s počtem 200 tisíc výtisků a v žebříčcích prodeje má pořád tuhý život; stejně jako další argovský titul, Červený trpaslík 4.
Kdybychom to shrnuli, v překladové beletrii slaví úspěch tituly o věcech, které neexistují nebo jsou pochybné: duchovnu, Ježíšových potomcích a mezihvězdných letech.
Češi jsou tradičně trochu v závěsu. I letos však zapůsobil fenomén Viewegh, nikoli románem, ale knihou deníkových záznamů. Kritici vznesli otázku, zda jde skutečně o deník, když je psán s úmyslem, že bude publikován, a jaká tu asi bude míra (sebe)stylizace. Ale čtenářstvo už je stejně rozděleno na vyhraněné tábory a otázka je to stejně řečnická jako ta, kdo už konečně napíše ten velký román o listopadu.
Viewegh nicméně připomíná ještě jednu událost: Po letech úspěšné existence už není brněnské nakladatelství Petrov. Vydavatel Martin Reiner - Pluháček ho zrušil a založil nové a "štíhlejší" pod názvem Druhé město.
Tím jsme se dostali k dalšímu tuzemskému fenoménu "knihu letos vydali také". Tak tedy knihy vydali Petra Hůlová, Petr Šabach, Tomáš Halík, Miloš Urban, Patrik Ouředník, Petr Sís, Květa Legátová, Ondřej Neff.
Zkušení autoři, jejichž jméno funguje už dávno jako značka. Kupuje se totiž "nový Urban" a "nový Viewegh" - co napsali, na tom nezáleží. Hůlová ovšem své klientele dává vždy něco nového, což se cení.
Literární událostí vybočující z této rutiny je "domácí" vydání Nesnesitelné lehkosti bytí Milana Kundery v brněnském Atlantisu. Tak se ke knize konečně dostanou ti, kdo ji nečetli v torontském vydání z nakladatelství manželů Škvoreckých.
A vzdor všem pobouřením nutno zmínit, že vyšel ještě jeden Kundera - totiž jeho kniha Totožnost. Nikoli však legálně, nýbrž jako text šířený po internetu. Stojí také za zmínku, že pirátské vydání vyvolalo tu větší debatu než vydání Nesnesitelné lehkosti bytí.
A ještě druhé velké jméno: Václav Havel. Havel vydal literární koláž Prosím stručně. Rozhovorovou část dělal s exprezidentem Karel Hvížďala. K půvabným částem nicméně patří především osobní Havlovy poznámky z cest; svižné, sebeironické. Ty představují Havla-autora, jakého měli lidé rádi víc než v lotosové pozici globálního guru.
Aby nezůstalo u literárního "popu" a slavných jmen profesionálů, nakladatelství Triáda vydalo kompletní Deník Anny Frankové, který si židovská dívka vedla v Amsterodamu letech 1942 - 1944; poprvé tu jsou nově objevené pasáže.
Existují sice i týdenní žebříčky prodeje, ale ty podléhají dobovým poryvům a kdyby člověk četl některé, mohl by být zmaten. Tak například počátkem prosince se objevila mezi top tituly kniha Ladislava Kubíčka Zapaluji? z Karmelitánského nakladatelství.
Běžný čtenář netuší, kdo to byl Kubíček, jehož jméno se nakrátko ocitlo vedle detektivkáře Dicka Francise. Byl to jeden z těch katolických kněží-písmáků a jeho jméno snad někdo zaregistroval v souvislosti s tím, že byl předloni zavražděn.
Je to marginálie a zároveň dobrý příklad, jak vypadá český trh. Na trajektoriích knižního byznysu je místo pro věci nekomerční i ty, které jinou hodnotu než účetní nemají. Pro moguly i nakladatele, kteří vydají pár knih "pro sebe". Pro pěšáky i generály.
K těm loni kromě zmíněných knih překvapivě patřila vzpomínková kniha Miloše Zemana a další politicko-celebritózní kniha, kterou žebříček Svazu knihkupců opomíjel: Radovan Krejčíř a jeho slavný útěk na Seychely.
Letos zřejmě obdobný kalibr nevyšel, snad až na rozhovor s Libuší Barkovou, který zdobí předmluva Michala Viewegha. Kdyby tam bylo i pár receptů, co podstrojovala Grossovým, mohl to být jeden z bestsellerů roku.
A pak je tu ještě jeden aspekt literárního života. Letošní Cenu Jaroslava Seiferta, kterou uděluje Nadace Charty 77, dostal básník Ivan Martin Jirous. Aspoň jedno z množících se ocenění, u kterého není nutno se přít o vhodnosti laureáta.
