Jednačtyřicetiletý Američan chtěl být slavný od dětství. Snažil se prorazit jako skladatel populárních písní, které populární nikdy nebyly, učit angličtinu ho zase nebavilo. Byl však svědkem příhody, která mu změnila život.
Na jaře 1995 přišli do školy dva agenti tajné služby, vyslýchali Brownova studenta a ptali se ho na mail z předešlé noci. V něm se mladík svěřil, že je zklamaný z politiky a že by tehdejší prezident Clinton měl být zastřelený. Šokovaný Brown se začal zajímat o to, jak se agenti k dopisu dostali.
Ano, v rámci dojemného curriculum vitae se měl stát aktivistou a psát knihy o absurditě vládní mašinérie a odkrývat její nepravosti.
On však tuto zkušenost zhodnotil úplně jinak: coby chladný pozorovatel sepsal orwellovský thriller Digitální pevnost, ve kterém krásná kryptografka musí odvrátit útok na tajnou službu.
Kniha z roku 1998, ve které řeší svobodu jednotlivce a národní bezpečnost, mu vydělala pěkné peníze. Jenže takových spisovatelů se slabostí pro odhalování záhad chodí po světě stovky. Chtělo to nějaký rafinovaný nápad.
Ten přišel o dva roky později v knize Andělé a démoni, kde se Brown začal víc ponořovat do spikleneckých teorií, nebezpečí vatikánských vůdců a tajných bratrstvech majících v moci výbušnou antihmotu. Podobný mustr uplatnil v knize Pavučina lží (2001), ale plně s ní prorazil až v Da Vinciho kódu v roce 2003. U nás vyšel i pod názvem Šifra mistra Leonarda; stejné jméno ponese v českých kinech také film.
Jaká je Brownova "metoda"? Nebojí se svérázného mixu thrilleru a dějin náboženství, je to jako Indiana Jones šmrncnutý biblí, při čtení jeho knih má čtenář pocit, že se baví a vzdělává zároveň, že příběh sleduje, ale zároveň je jedním z hrdinů.
Brown prostě do literatury nenávratně vnesl interaktivní přednosti počítačových her. Tento koktejl mu dodnes vynesl stovky milionů dolarů a časopis Time ho jmenoval ve stovce nejvlivnějších lidí světa.
- Pokračování portrétu ZDE
