Příběh stejně neobyčejný jako román její matky o životě v okupované Francii, který nyní objevuje svět. Právě vychází v Londýně.
Stále na útěku
Když nacisté v roce 1942 zatkli a odvezli do koncentračního tábora rodiče Denise Epsteinové, byla tehdy třináctiletá dívka na útěku.
Schovávala se ve sklepeních a školách, zakrývala si na veřejnosti svůj "židovský" nos - kterýžto zvyk jí vydržel dodnes - a v obavách z odhalení se snažila přimět svou pětiletou sestru, aby netropila příliš velký hluk.
"V porovnání s tím, čím prošli moji rodiče, však nebyla tahle štvanice ničím," říká dnes šestasedmdesátiletá Epsteinová. "Jisté okamžiky na duši zanechají nesmazatelnou stopu, ale jsem naživu."
Kamkoli se na útěku vydala, nosila s sebou kufřík, který, jak se později ukázalo, obsahoval literární skvost. Její matka, renomovaná spisovatelka, totiž během války pracovala na svém mistrovském díle.
Až v roce 1996 Epsteinová našla dost odvahy a přečetla si stránky popsané drobným rukopisem. "Když mého otce zatýkali, podal mi onen slavný kufřík a řekl: Ten nikdy nesmíš opustit, protože je v něm zápisník tvé matky," vzpomíná.
A pokračuje: "Dost možná to byla poslední věc, kterou mi řekl. Po léta jsem ten kufřík ani neotevřela. Říkala jsem si, že by ho měla otevřít matka - a uplynulo mnoho let, než jsem se dokázala smířit s myšlenkou, že ona už to neudělá."
Kniha, jež si žádá přečtení
Pak konečně spatřil nedokončený román Suite Française (Francouzské pokračování) z pera Irène Némirovské světlo světa. Když v roce 2004 vyšel ve Francii, mluvilo se o senzaci.
Románu se prodalo téměř 500 tisíc výtisků a nyní vychází v angličtině. Recenze na knihu, která bývá přirovnávána k deníku Anny Frankové, jsou vesměs oslnivé. "I v nedokončené podobě se řadí k oné hrstce knih, které si žádají přečtení," napsal Guardian.
Epsteinová chápe matčin poslední román jako součást pomalého francouzského vyrovnávání se s dějinným údobím, kdy byla vichystická vláda obviňována, že je loutkovým státem nacistů. "Francie po válce raději udržovala de Gaullovu vizi, že všichni Francouzi sloužili v odboji. Celá léta se o tom úplně mlčelo."
Kniha obsahuje dva z plánovaných pěti dílů - pojednávajících o tom, jak rodiny prchaly z Paříže a usazovaly se jinde v okupované Francii. Nabízí přesný popis událostí a brání stereotypnímu vykreslování postav.
Jsem unavená
Némirovská věděla, že je odsouzena zemřít v nacistickém pracovním táboře, přesto litovala německé vojáky, kteří byli povoláni na ruskou východní frontu. "Je mi těch ubohých dětí líto," napsala si do deníku.
Když její rodina uprchla po ruské revoluci v roce 1917 před bolševiky, stala se Némirovská ve 30. letech úspěšnou spisovatelkou a patřila do privilegovaných kruhů. Ani to ji však nezachránilo.
Ve svých posledních dopisech nakladateli svěřila: "Jsem strašně unavená; pracuji tak tvrdě, a přesto vím, že moje dílo bude posmrtné."
