Podle agentury AP je kniha mnohovýznamová a silně inspirovaná nostalgickými, něžnými ilustracemi polské kreslířky Joanny Concejové. Ztracená duše vychází tento týden anglicky, v českém překladu Barbory Doležalové ji příští měsíc zveřejní brněnský Host.
"Byl jednou jeden člověk a ten pracoval tak usilovně a rychle, až utekl své vlastní duši. Žilo se mu bez ní celkem dobře. Spal, jedl, pracoval, řídil auto, a dokonce hrál tenis. Jen občas ho přepadl zvláštní pocit, že se svět kolem něj jaksi zploštil, jako by se on sám pohyboval jen po stránce v sešitě do matematiky, po papíře pokrytém hustou mřížkou malých čtverečků," stojí v anotaci "dojemného příběhu o trpělivosti, vnímavosti a návratu k sobě samému".
Pro devětapadesátiletou Tokarczukovou se jedná o experiment s formou. Poprvé svá slova natolik provázala s cizími ilustracemi.
S výsledkem je spokojená a doufá, že díky formátu obrázkové knihy osloví čtenáře různého věku i zázemí. "Fascinovalo mě, co všechno může vzejít z tvůrčího úsilí dvou lidí," podotýká Tokarczuková, která na knihách dosud pracovala vždy sama, ke spolupráci s o rok mladší ilustrátorkou Concejovou. Ta žije v Paříži, dříve již ilustrovala přebaly polských vydání knih Tokarczukové.
"Výsledek není jen prostý součet textu a kreseb. Ilustrace nabízejí další možnosti, jak text vnímat, a stejně tak obrázky nabývají další rozměr, který by neměly bez textu," shrnuje autorka.
Ilustrace Concejové vyprávějí samostatný příběh, inspirovaný pasáží Tokarczukové o dětských rukavicích svázaných šňůrkou. Když se šňůrka přetrhne, jedna rukavice se od druhé oddělí, stejně jako protagonista hlavního příběhu ztratil duši.
Podle Tokarczukové příběh nemá jednoznačnou interpretaci, čtenáři ho "budou vnímat různými způsoby a budou si k němu přiřazovat různá slova".
V polštině vyšel pod názvem Zgubiona dusza před čtyřmi roky. "Pro mě je to příběh, který všichni tak nějak máme v podvědomí. Já jsem ho jenom vytáhla a sepsala," říká Tokarczuková, která v první polovině 80. let minulého století vystudovala psychologii na Varšavské univerzitě a později pracovala jako psychoterapeutka ve městě Valbřich poblíž českých hranic.
Ztracená duše podle ní zužitkovává například legendy a pověry severoamerických indiánů nebo obyvatel Polynésie. Ti o lidech, kterým není dobře, běžně říkají, že ztratili duši.
"Vzala jsem tyhle nejstarší pocity nebo příběhy a přenesla jsem je do evropského kontextu, do současnosti, aby bylo vyprávění univerzální," popisuje literátka, která žije ve Vratislavi na jihozápadě Polska a hodně času tráví také na chatě.
"Přála bych si, aby se tahle kniha dostala k dětem a obecně mladým čtenářům, aby jí sami listovali a aby jim ji četly jejich maminky. Ale stejně tak bych byla ráda, kdyby si ji přečetl někdo starší, komu už se život krátí nebo kdo je životem unavený, či naopak někdo, kdo má celý život ještě před sebou," líčí.
Ilustrace záměrně odkazují k nostalgickému pocitu z dětství, "kdy byly věci jednodušší, kdy jsme necítili takový informační tlak, kdy byl svět otevřenější", popisuje spisovatelka, podle níž může právě nostalgie v citlivém čtenáři navodit patřičné niterné rozpoložení.
Duši, kterou protagonista příběhu ztratil, Concejová znázornila jako holčičku. "A proč ne? Nikdo nevíme, jak duše vypadá, možná dokonce nevypadá nijak," dodává ilustrátorka.
Olga Tokarczuková převzala Nobelovu cenu za literaturu od švédského krále Karla XVI. Gustava ve Stockholmu předloni, přestože ji získala za rok 2018. Oznámení vítězů a ceremoniál však tehdy pořádající Švédská akademie o rok odložila kvůli skandálu se sexuálním obtěžováním mezi členy poroty.
"V Česku již delší dobu patří Tokarczuková k nejznámějším žijícím polským spisovatelům - vedle jedenasedmdesátiletého autora fantasy Andrzeje Sapkowského, šestatřicetileté mluvčí nové generace Doroty Masłowské a třiapadesátiletého čechofila Mariusze Szczygieła," napsalo Aktuálně.cz poté, co autorka získala Nobelovu cenu za literaturu.
Již v roce 2018 také obdržela Mezinárodní Man Bookerovu cenu za román Běguni, uvažující nad cestováním a prožitky lidského těla napříč staletími až do současnosti.
V polštině koncem loňského roku vydala novinku Něžný vypravěč. Obsahuje šest esejů a přednášek včetně té nobelovské.
Sama říká, že se snaží "psát tak, aby k mým knihám našli cestu jak lidi, kteří mají univerzitní vzdělání, tak i ti, kdo mají vzdělání základní nebo jen žádné, ať je jim sedm, nebo sedmdesát let".
Momentálně má rozepsanou další knihu, kvůli pandemii se však práce vleče. "Všichni jsme nervózní, nikdo nevíme, co bude s námi a co se světem. Tahle nervozita při psaní nepomáhá," dodává Olga Tokarczuková pro agenturu AP.
