Obec překladatelů ocenění udílí vždy u příležitosti svátku svatého Jeronýma, patrona překladatelů. Ten připadá na 30. září. Ceremoniál se konal v pražském Goethe-institutu.
Dle předsedy poroty Jana Zelenky bylo letos přihlášeno 92 titulů, víc než obvykle. "Podobně jako s úrovní překladů jsme byli spokojeni i s kvalitou redakční a korektorské práce. Tak jako neexistuje dokonalý překlad, neexistuje ani redakčně a korektorsky bezchybně zpracovaný text. Každopádně se domníváme, že výkony redaktorů i korektorů překladové literatury vykazují vzestupnou kvalitu," zhodnotil překladatel a nakladatelský redaktor Zelenka. Připomněl, že překlady může přihlásit kdokoliv, porota však hodnotí jen prózu, poezii, drama či nebeletristickou literaturu s výrazně estetickou složkou, nikoliv díla společenskovědná nebo naučná.
Porota letos pracovala ve složení Jarka Vrbová, Helena Stiessová, Petra Martínková, Radovan Charvát a Jan Zelenka. Z osmi nominovaných nakonec vybrala Zuzanu Mayerovou za překlad románu Roky, který roku 1937 publikovala Virginie Woolfová coby poslední dílo za svého života. "Překlad Zuzany Mayerové je nadprůměrně, výjimečně kvalitní," uvedl v posudku anglista Zdeněk Beran. Podle něj se české verzi podařilo "brilantním způsobem skloubit vnějškový obraz světa anglické rodiny se subjektivní reflexí daných situací, do níž se ona zdánlivě vnějškově podaná realita u řady postav často přelévá, se zachycením niterného emočního prožívání stavu věcí, s oním charakteristickým literárním impresionismem, s nímž se u Woolfové setkáváme tak často". Roky vloni vydal Odeon v edici Knihovna klasiků.
Tato rodinná sága poklidným tempem vypráví historii tří generací početné středostavovské rodiny od roku 1880 zhruba do 30. let minulého století. "Roky jsou skvělá četba pro všechny, které láká takzvaná malá historie všedního dne: velké události jako válka zůstávají stranou, pokud se ovšem hrdinové nemusejí ukrýt do sklepa před bombardováním," napsalo o knize Aktuálně.cz.
Letos devětašedesátiletá autorka českého převodu Mayerová v 70. letech minulého století pracovala jako knihovnice v oddělení anglických knih a časopisů, od roku 1976 překládá na volné noze. Zdejším čtenářům již zpřístupnila romány Margaret Atwoodové, Dona DeLilla, Toni Morrisonové, Johna Irvinga nebo ve spolupráci s Pavlem Dominikem také Salmana Rushdieho.
Obec překladatelů na čtvrtečním ceremoniálu rovněž rozdala prémie. Mimořádné tvůrčí ocenění získala Michala Marková za to, jak z angličtiny převedla knihu Zrcadlo a světlo, respektive celý triptych jeho autorky, nedávno zesnulé Hilary Mantelové. "V rozmezí jedenácti let dokázala zachovat autorčin styl na obrovské ploše zhruba 1600 stran. Tak jako v případě předchozích dílů je i její překlad Zrcadla a světla přesný, čtivý, kompaktní a zdařile zachovává napětí dramatického děje," pochválila porota.
"Vzpomínám si přesně, jak mi volali z nakladatelství Argo, že pro mě mají tlustý historický román. Napadlo mě, že se snad zbláznili," vzpomínala Marková v podcastu Aktuálně.cz. "Jenomže Hilary Mantelová dokáže i pouhé čekání oživit tak, že my čtenáři dychtíme vědět, co bude dál," vysvětlila, proč na zakázku nakonec kývla.
Tvůrčí ocenění Obce překladatelů obdrželi Marta Bartošková za překlad Ženské na 1000° z islandštiny od Hallgrímura Helgasona, dále Jitka Nešporová za prózu Zimní včely od Němce Norberta Scheuera, Radka Smejkalová za překlad Konvertitky z nizozemštiny od Belgičana Stefana Hertmansa, Petr Komers za převod Když není král z vietnamštiny od Nguyen Huy Thiepa a Jitka Jeníková za českou verzi Smrt je dřina, arabského románu Syřana Chálida Chálífy.
Prémii Tomáše Hrácha dostala Alena Snelling za překlad prózy Malá od Edwarda Careyho z angličtiny. Stipendium Hany Žantovské na překlad poezie pořadatelé udělili Michaele Jakobsenové za výbor z lyriky Rakušanky Christine Lavantové.
Ocenění Krameriův vinš dostaly za dlouholetou obětavou práci pro Obec překladatelů Hana Linhartová, Alena Lhotová a Jarmila Zelenková.
Do síně slávy byl uveden nedávno zesnulý Vladimír Medek. Překladatelka Blanka Stárková upozornila, že byť byl širší veřejnosti znám díky práci na sáze o Harrym Potterovi, do češtiny převedl některá ze zásadních děl světové literatury jako Alexandrijský kvartet napsaný Lawrencem Durrellem, díla nobelisty Maria Vargase Llosy a Mexičana Carlose Fuentese či Sto roků samoty od Gabriela Garcíi Márqueze. "Zejména jeho převod Sto roků samoty lze v moderním českém překladu ze španělštiny pokládat za referenční. Medek s obdivuhodnou tvořivou energií vyřešil syntaktické záludnosti originálu a, smím-li si dovolit takové konstatování, přeložil Sto roků samoty tak, jak by je byl García Márquez napsal česky," konstatovala Stárková.
Cena Josefa Jungmanna je udílena od roku 1992, jako první ji získal Pavel Dominik. Obec překladatelů vedle nejlepších počinů upozorňuje také na ty nejméně zdařilé. Těm tradičně na pražském veletrhu Svět knihy udílí anticenu Skřipec, pro kterou si laureáti osobně chodí jen výjimečně. Letos ji organizátoři dali Runce Žaludové za překlad románu Skrytá zuřivost srdce od Johna Boyna, který vydal Slovart.
