Pro sedmačtyřicetiletého germanistu, který do češtiny přeložil díla dnes již nežijícího Thomase Bernharda nebo současníků Daniela Kehlmanna a Floriana Illiese, je to životní příležitost.
Šéfredaktorem Mladé fronty se stal v úterý, akorát místo budovy v pražských Modřanech, o kterou firma přišla v konkurzu, teď jezdí na Pankrác. "Tam sídlí všechna pražská nakladatelství Albatrosu, našeho nového majitele. Z původní Mladé fronty mi nezůstaly ani staré e-maily, ale zase mám čistý stůl," říká Dimter, jehož tým čítá několik bývalých spolupracovníků. "Tři redaktorky, dva technické redaktory a dva grafiky," vyjmenovává s tím, že zbývající pozice ještě musí obsadit. "Bude nás o trochu méně než dřív, budeme vydávat méně knih, o to víc si ale dáme záležet s výběrem," avizuje.
Do nakladatelství, jež vzniklo na konci druhé světové války, nastoupil v roce 2007 s cílem navázat na porevoluční éru dnes již nežijícího anglisty a literárního redaktora Milana Macháčka. "Chtěl jsem Mladou frontu vrátit na trh s kvalitní zahraniční beletrií. Zprvu jsem se zaměřoval jenom na ni," vzpomíná na dobu, kdy jako redaktor pracoval na prózách držitelů Nobelovy ceny za literaturu Herty Müllerové a Mo Jena, izraelského romanopisce Davida Grossmana, držitele Ceny Franze Kafky Claudia Magrise nebo čínského disidenta Liaa I-wua.
Inicioval také komentované sedmidílné Spisy Bohumila Hrabala, jež edičně připravili Jiří Pelán a Václav Kadlec. "A záměrně jsme to jako soukromá firma udělali bez veřejných dotací, abychom ukázali, že to jde," připomíná mnohaletý projekt, který obdržel prestižní cenu Magnesia Litera za nakladatelský čin.
Překladová beletrie však v portfoliu Mladé fronty poslední roky začala ustupovat chytlavějším titulům. Firma vlastněná podnikatelem Františkem Savovem kromě knižní divize publikovala ekonomický týdeník Euro, zdravotnické nebo dětské časopisy. Zvyšovala sice tržby, až na 276 milionů korun v roce 2019, pořád ale byla ve ztrátě. Na začátku pandemie koronaviru se dostala do insolvence.
Majitel Savov, který žije v Londýně a v Česku je obviněný z daňových podvodů, označil insolvenční řízení za zmanipulované. Z pokusu o převzetí firmy obvinil holding Czechoslovak Group Jaroslava a Michala Strnadových, jejichž firmy podle Savova uplatnily u insolvenčního soudu falešné pohledávky, napsaly Hospodářské noviny. Zbrojař nařčení odmítl s tím, že Savov pro ně nemá důkazy. Pražský vrchní soud později z případu vyloučil soudce Zdeňka Strnada, který insolvenci řešil. A koncem roku Ústavní soud zamítl stížnost proti rozhodnutí o Strnadově podjatosti.
Od října už ale Mladá fronta nevyplácela mzdy, opustilo ji 98 procent zaměstnanců a před Vánoci soud ukončil její provoz. Knižní divizi nakonec insolvenční správkyně prodala za 14 milionů korun společnosti Albatros Media, jedné ze dvou největších na zdejším knižním trhu. "Rozdíl v chování k zaměstnancům v Albatros Media je neuvěřitelně pozitivní, je to změna k lepšímu ve všech ohledech," pochvaluje si Dimter nové nadřízené. Albatros Media vlastní podnikatelé Silke a Jaroslav Horákovi.
Od německé literatury ke běhání
Co do počtu vydaných titulů je Albatros Media jedničkou na trhu. Podle poslední zveřejněné zprávy Svazu českých knihkupců a nakladatelů v roce 2019 publikoval 1563 titulů, konsolidovaný obrat za finanční rok do konce loňského června činil 1,108 miliardy korun. Vyšší obrat 1,593 miliardy měla coby vlastník sítě knihkupectví Luxor jen konkurenční Euromedia.
Ta mimo jiné vydává kvalitní literaturu pod značkou Odeon. Nabízela by se proto úvaha, že Dimtera si nyní Albatros Media vybrala, aby vybudoval konkurenci Odeonu. "Tak to ale vůbec není," vysvětluje nový šéfredaktor. "Když se podíváte na strukturu českého knižního trhu, poslední roky je patrný odklon čtenářů od beletrie. Stavět jen na ní celý program nedává smysl," míní Dimter a připomíná, že Albatros Media už publikuje krásnou literaturu pod značkami jako Kniha Zlín či Vyšehrad, dříve také Plus.
Coby překladatel Dimter roky seznamoval české čtenáře s díly současných německy píšících prozaiků jako Christiana Krachta, Floriana Illiese, Daniela Kehlmanna, Inga Schulzeho, Terézie Mory, Klause Modicka, Saši Stanišiće nebo Olivera Hilmese. Některé vydával v Mladé frontě, další u konkurence. Až na výjimky ale oslovoval užší okruh čtenářů. "Často trávíte rok s knihou, které se neprodá ani tisíc výtisků, aby si na sebe vydělala. Dělal jsem to rád, mělo to smysl, ale postupně jsem vyrostl z toho, abych chtěl do smrti dělat knihy pro pár stovek lidí. Dnes mě víc naplňuje hledat něco, co opravdu zarezonuje," vysvětluje.
I proto bude překladová beletrie tvořit spíš doplňkovou část portfolia vzkříšené Mladé fronty. Cílí na literaturu faktu, přírodu, sport, zdravý životní styl nebo dějiny. "Nebudeme se přetahovat s konkurencí o práva na zahraniční bestsellery. Chci motivovat kolegy k tomu, aby vymýšleli tituly, které budou vytvářet trendy," uvažuje Dimter.
To se mu v Mladé frontě několikrát podařilo už jako redaktorovi. Například začátkem uplynulé dekády objevil Čechům běžeckou literaturu. "Na trhu existovalo pár výborných knih o triatlonu nebo publikace Harukiho Murakamiho o běhání, ale nic moc víc," vzpomíná Dimter, jak roku 2011 vydal titul Born to Run - Zrozeni k běhu od amatérského běžce Christophera McDougalla. Dodnes se ho v Česku prodalo výrazně přes 30 tisíc výtisků a každý rok přibude dalších pár tisíc.
Na úspěch Dimter navázal knihou Jez a běhej veganského ultraběžce Scotta Jureka nebo "běžeckou biblí" osobnosti českého běhu Miloše Škorpila. Nakonec šlo o dvě desítky titulů. "Měl jsem štěstí, že jsem byl součástí běžecké komunity. V jednu chvíli mi přišlo, že takové věci na trhu chybí a že lidé je budou číst," ohlíží se za érou, kterou už ale považuje za uzavřenou. "Dnes je trh knihami o běhání zahlcený, dělá je každý. A já hledal zase něco jiného."
Posouvat obor
Další trend Dimter vycítil na Broumovsku v severovýchodních Čechách, kde bydlí a kam se v posledních letech začali vracet vlci. "Když mám za barákem vlky, chci vědět, co dělají," popisuje, jak našel a přeložil knihu Elli H. Radingerové nazvanou Moudrost vlků, které se prodalo 20 tisíc výtisků. "A protože mám psa a vím, že jednou umře, přeložím od stejné autorky Moudrost starých psů," dodává jiný příklad. K dalším patří knihy o včelaření, neboť Dimter před pár lety absolvoval včelařské učiliště.
"Chci hledat tituly, které uspějí ve velkém a ideálně posunou obor. Na kterých se v redakci shodneme a budeme jim věřit, což je zásadní, protože když se pro knihu nenadchne redaktor, jak má zaujmout čtenáře? Chci dělat knihy, které budou lidem rvát žíly. Neslibovat, že někomu zaplatíme nejvíc na trhu, ale že na jeho knize odvedeme nejlepší práci," shrnuje.
Výhledově se chce Dimter dostat na 55 až 60 titulů ročně, což je srovnatelné třeba s produkcí konkurenční Paseky, rovněž kombinující beletrii s literaturou faktu. "Zatím hlavně vyřizujeme práva. Když byla Mladá fronta v insolvenci, někteří autoři odešli ke konkurenci," zmiňuje a jako příklad uvádí Izraelce Davida Grossmana, jehož příští prózu zveřejní Odeon.
Rád by navázal na spolupráci s Hertou Müllerovou nebo čínským disidentem Liaem I-Wuem, které zná osobně, vždy má ale jít o jednotlivé případy.
Strýc z uranových dolů
Do nové pražské kanceláře bude přijíždět vždy na několik dnů v týdnu ze 180 kilometrů vzdáleného Adršpachu, kde se narodil a kam se před pár lety přestěhoval. "Autem jsou to tři a půl hodiny, zvlášť takhle začátkem léta krásná cesta. Ráno jsem se ještě koupal v jezeru a teď sedím tady," popisuje v pražském Karlíně sportovní typ Dimter, jenž pravidelně plave i běhá.
Do Adršpachu se vrátil, aby navázal na rodinnou historii. "Po čtyřicítce mi začaly růst kořeny," popisuje potomek německých tkalců, kteří sem přišli v 17. století. V tom posledním měli v rodině "zločince, politického vězně, komunistu, byla to taková standardní rodina z drsného kraje, který zažil brutální odsun sudetských Němců," shrnuje.
Dimter vyrůstal bez otce, jeho největším vzorem byl strýc Pavel Kattera, odsouzený na 14 let k práci v jáchymovských uranových dolech. Byl to "povahou dobrodruh, v mládí tramp a skaut, divoká nátura, typ člověka, co přijde do místnosti a celou ji opanuje, zpěvák, fanfarón," vybavuje si.
Strýci změnilo život, když 1. června 1953 československá vláda vyhlásila měnovou reformu. Kattera se v Plzni s pár stovkami lidí odvážil demonstrovat. "Podle policejního zápisu je milicionáři začali rozhánět, jeden pažbou pušky udeřil těhotnou ženu do břicha. Strýc to nevydržel, milicionáři jednu natáhl, a proto ho zatkli," zmiňuje Dimter příběh muže, kterého následně za údajnou organizovanou protistátní činnost poslala na 14 let do kriminálu komunistická prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová, nechvalně proslulá rozsudkem smrti nad Miladou Horákovou.
Osmadvacetiletý Kattera skončil v Jáchymově. Mezitím se ho zřekly manželka i dcera. Na nucených pracích dřel sedm let, propuštěn byl při amnestii v roce 1960 a teprve pak poznal Dimterovu tetu, se kterou se oženil.
Později jezdil s buldozerem, stavěl dálnici D1 nebo hostivařskou přehradu a pracoval na skládce podniku Sady lesy zahradnictví v pražském Suchdole, kde ho o prázdninách v 80. letech začal navštěvovat malý Dimter. "Jednou na skládku třeba přivezli čísi vyhozenou knihovnu. Strýc mě posadil do buldozeru, který jsem mohl řídit, šlapal na pedály, na které já nedosáhl, dojeli jsme k té hromadě knih a on mě vybídl, ať se jdu podívat," vzpomíná Dimter, jak v šesti letech našel vydání Homéra ve starořečtině a několik dalších knih. "Až v dospělosti jsem zjistil, že to jsou kvalitní, cenné edice."
Přátelství s Bondym
Dimter dospíval v Adršpachu a vedl "spokojený venkovský život, zajímal mě fotbal, dělal jsem bordel na zahradě a chodil na strojírenské gymnázium, protože nebyla jiná možnost". Právě na gymnáziu zažil sametovou revoluci, po níž začal do Broumova na pozvání disidentů jezdit spisovatel Egon Bondy a neformálně tam přednášel.
"To bylo ještě předtím, než odjel na Slovensko. Mluvil o východní filosofii a hrozně mě zaujal. Spřátelili jsme se, začali si psát a já mu vděčím za to, že mě nasměroval k humanitním oborům. Dodneška mám schované pohledy, kdy jsem mu hlásil, že chci do Prahy na filosofii, a on mi detailně popsal všechny profesory, které tam potkám," vypráví Dimter.
Na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy se zkraje 90. let skutečně dostal a pod vlivem pedagogů Petra Rezka nebo Miroslava Petříčka se několik let vážně zabýval filozofií. Doktorát ale nedodělal, od filozofie postupně přešel k překládání, nejprve odborných textů a začátkem tisíciletí děl renomovaného prozaika Thomase Bernharda pro nakladatelství Prostor.
Mezitím pár let pracoval v marketingu, psal o literatuře, několik let učil na pražském Gymnáziu Jana Keplera i Ústavu translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, až roku 2007 nastoupil jako redaktor do Mladé fronty. A tam vydržel do loňska.
"Nikdy předtím jsem nikde nepracoval 13 let, ani už jsem si nemyslel, že to zopakuji. Ale když přišla nabídka vrátit se jako šéfredaktor a pomoci oživit Mladou frontu, nemohl jsem odmítnout. Mám pocit, že to je ve správný čas se správnými lidmi. A mám strašnou chuť se do toho pustit," dodává.
