Smrt se dá přihostit: Poslední rozhovor s Jiřinou Šiklovou

Michal Plzák Michal Plzák, Lucie Vopálenská
3. 6. 2021 9:56
Začátkem května se Michal Plzák z nakladatelství Kalich a rozhlasová redaktorka Lucie Vopálenská vypravili za socioložkou Jiřinou Šiklovou udělat rozhovor o smrti. "Bude docela cennej, až umřu, když bude můj poslední," provokovala ve svém bytě v pražské Klimentské ulici.

Měla zvláštní energii, trochu ničivou, trochu zjitřenou nedávnou smrtí přítele Ivana M. Havla, až se novináři zalekli a navrhli, že přijdou jindy. Šiklová naštěstí zvolnila a interview poskytla. Bylo opravdu poslední. Významná osobnost českého disentu a později zakladatelka oboru gender studies zemřela 22. května navečer ve věku 85 let. Poslední rozloučení se koná tento čtvrtek.

V rozhovoru vyjadřuje přání, aby to s ní jednou neseklo náhle, ale měla čas se rozloučit s nejbližšími a pak dlouho netrpěla. Obojí se jí splnilo. Interview, z něhož Aktuálně.cz přetiskuje část, bude součástí knihy Pro smrt uděláno (živé rozhovory o posledních věcech), jež vyjde na podzim.

V úvodu své knížky Vyhoštěná smrt se ptáš: "Není to patologické, mluvit o smrti, dokud člověk ještě žije?" Je, nebo není?

Není, naopak. Je to základní kritérium přístupu, že jediný živočich, který si uvědomuje konečnost svého života, je člověk. Smrt určuje rozdíl mezi živočichem a živočichem člověkem.

Když tedy děláme, jako že smrt neexistuje, stáváme se zvířátky?

Buď jsme blbí, anebo jsme na úrovni zvířat. Většina kultury pochází z reflexe smrti. Vytěsnit ji je složité, ale někomu se to podaří.

Proč ji vytěsňujeme?

Protože lidi si stále myslí, že budou jenom a jenom žít tak, jak jsou zvyklí.

V dětství jsem viděla hodně mrtvých lidí, žila jsem tady ve středu Prahy v Klimentské ulici a bylo tu na ulici plno mrtvol. V době povstání se tu střílelo, občas tu padla bomba, ale do toho mě rodiče nepouštěli. Běželi jsme do krytu, maminka chtěla být s námi a s tatínkem, který byl lékař. Jiná bába by byla ráda v krytu sama, ale moje matka ne. Mrtvých tam bylo hodně, pak je tahali tady do školy, tam je skládali. Rodiče mi neříkali: "Nedívej se na to, holčičko."

A jak jsi to jako holčička vnímala?

Určitě ne jako něco, co by bylo tak hrůzné, protože to patří k životu. I když málokdo to zažívá v těch deseti letech. Když přišel Hitler do Německa, Židi před ním utíkali taky do Československa. Přitáhli sem peníze, žili tady a měli možnost ty peníze investovat. Tenhle celý blok postavili. Tatínek říkal: "Tohle patro bychom si mohli koupit." A nebyli jsme bohatí, tatínek byl normální lékař. Tak jsem přišla úplně do novýho.

Jsi úplně stejně stará jako tenhle barák.

To jsem. A pamatuju se, jak přišli Němci do Prahy. Tehdy se mezi okna dávaly vyvětrat peřiny a jednou maminka říká: "Hele, tamhle někomu spadla peřina." Já tam běžím, abych se z okna na tu peřinu podívala, holčička zvědavá, a máma mě srazí k zemi a říká: "Nedívej se, to je pan Klein." Z oken baráku skákali Židi. A to byl velký zážitek.

Ten rozhovor má být o smrti, tak bude docela cennej, až umřu, když bude můj poslední.

Pokud bude poslední. Snad se ale ještě nechystáš?

Nechystám.

Už je to osm let, co jsi napsala Vyhoštěnou smrt. Byl to od tebe i pokus smrt zkrotit, nebo už jsi ji zkrotila předtím?

Já jsem ji nekrotila, proč? Já tu knížku napsala pro lid obecný.

Jiřina Šiklová.
Jiřina Šiklová. | Foto: František Plzák

Psala jsi tam, že o smrti se má mluvit, protože se tak sníží napětí.

Určitě.

Ale v některých rodinách se tím napětí nejspíš zvýší.

Většina lidí to ututlává: "Prosím tě, dědečku, vždyť tu budeš ještě dvacet let. Ale chlape - co si dáme zítra k obědu?"

Kvůli komu se to zamlouvá?

Kvůli těm blízkým, ale i kvůli těm, co o tom sami takhle mluví.

Vymlouvá se na dědečka, ale nechce sám?

Nemá chuť o tom mluvit.

Kdo nemá víc chuť o tom mluvit?

Ti blbci středního věku. Starší člověk se většinou smrti nebojí. Buď je věřící, a pak to má vyjednaný, nebo není věřící a ví, že se to holt nějak zvládne. Lidi vašeho věku ale nevědí, jak o tom mluvit. Zatímco dřív každý venkovský farář dovedl o smrti mluvit. A je to velký problém. Pracovala jsem v Thomayerově nemocnici na gerontologii, kde byl jednolůžkový pokoj, takzvaná čtyřka, a tam mne primář často posílal. Na čtyřce lidi umírali.

Jak se stalo, že jsme o tom přestali mluvit?

Protože jsme přestali být orientovaní na náboženství a zároveň jsme se přestali o tyto věci zajímat. Protože přeci "život je nádherný". Začali jsme se mít moc dobře, předtím si člověk mohl říkat: Mám se tu špatně, budu se mít líp na nebesích. O smrti se začalo mluvit jako o patologii. Ještě do druhé světové války se lidi ptali: "Kde máš dům a kde máš hrob?" Ptáte se na to lidí dnes?

Teď se na to ptáme už několik měsíců každého: "Kde budeš ležet?"

Já to vím. Ve svém hrobě na Olšanech. Tam už je plno předků.

Takže v hrobce?

Ale to není hrobka! Tam bych jen zabírala místo, smrděla a nerozložila se. Hrobka je vyzděná, a proto se tam tělo rozkládá pomalu a musí tam být místo minimálně na dvě rakve vedle sebe. Hrob je jen díra do země a rakve se tam na sebe naskládají. Ale můžete je tam dávat až za pět let, takže moje babička říkávala: "Už je to tolik let, tak jsem ráda, že až umřu, tak půjdu na Olšana do hrobu." Měla strach, že kdyby umřela dřív, už by se tam nevešla. Vlastně ani nevím, co by se stalo.

Dali byste ji spálit?

Ne, to se tehdy nedělalo. Kolem toho roku 1942 to byly výjimky.

Takže ani ty nechceš kremaci?

Ne, půjdu do země. Celý život si platím hrob, tak si tam poctivě shniju. Viděli jste někdy kremaci? Ty máš totiž v hlavě víc vody, než si myslíš, a když se ta voda zahřeje, tak nebožtík takhle zvedne hlavu. To mně vadí. Navíc říkám, že tělo patří do země, protože tam se rozloží a může se to ještě použít. Kdežto popel je nanic.

Úryvek z rozhovoru je součástí připravované knihy Pro smrt uděláno (živé rozhovory o posledních věcech), kterou na podzim 2021 vydá nakladatelství Kalich.

Na Krym se zapomnělo, anexe si nikdo nevšiml, bylo to po olympijských hrách, podobně postupoval Hitler, říká socioložka Jiřina Šiklová. | Video: Filip Horký
 

Právě se děje

Aktualizováno před 5 hodinami

Basketbalisté v generálce před kvalifikací na OH porazili Tunisko

Čeští basketbalisté završili generálku před olympijskou kvalifikací vítězně, když porazili v posledním utkání na turnaji v Hamburku Tunisko 85:55, a obsadili konečné třetí místo. Nejlepším střelcem zápasu byl Martin Peterka s 18 body, dalších 14 přidal Patrik Auda. Svěřence Ronena Ginzburga čeká v příštích dnech závěrečné soustředění v Praze a do dějiště kvalifikace v kanadské Victorii odcestují 25. června. První duel s Tureckem tam absolvují 1. července.

"Každý zápas, co jsme odehráli, nám dal hodně zkušeností. Času na tréninky jsme měli málo, ale myslím, že tenhle turnaj byl super. I když jsme některé zápasy prohráli, dalo nám to hodně zkušeností a dobře nás to připravilo na zápasy v Kanadě," uvedl v tiskové zprávě Auda, který se zotavil po zranění kotníku. "Těch pár dní volna a rehabilitace, které jsme měli s fyzioterapeuty, mi pomohly. Teď už jsem skoro stoprocentní na další dny, které budeme trénovat a hrát," uvedl Auda.

Češi, kteří se na turnaji představili bez hlavních hvězd Tomáše Satoranského, Jana Veselého, Jaromíra Bohačíka nebo Vojtěcha Hrubana, se snažili proti Tunisku napravit porážky s Německem (62:95) a Itálií (71:83). V úvodní čtvrtině se dostali díky 11 bodům Martina Peterky do šestibodového náskoku, soupeř ale ještě v závěru hracího období srovnal na 20:20.

Vyrovnaný boj pokračoval i ve druhé části, kdy Češi měli sice dál vysokou úspěšnost střel za tři body, soupeř ale s nimi stále držel krok. Klíčovou sekvenci proto Ginzburgův výběr zaznamenal hned po přestávce, kdy se po 13 bodech v řadě dostal do vedení 57:38. K Peterkovi se střelecky přidal Auda nebo Ondřej Sehnal.

"Po těch dvou prohrách to bylo těžké a tři zápasy ve třech dnech nás stály hodně sil. Celou dobu jsme to chtěli dotáhnout do konce a udělat vše pro to, abychom vyhráli. V poločase jsme se ještě trochu vyhecovali, že jsme chtěli zápas opravdu dotáhnout do vítězného konce," objasnil Auda.

V tuniském týmu byl následně vyloučen po pěti faulech osmibodový Salah Medžri, nicméně hvězda afrického celku se s verdiktem rozhodčích nehodlala smířit a v dalším průběhu zápasu se neustále vracela z kabiny na palubovku. Medžrimu musel nakonec domluvit i trenér Dirk Bauermann.

"Tak už to někdy bývá, že druhý tým, který prohrává, nemá co ztratit a začne hrát tvrději. Myslím si, že jsme to ustáli dobře až do konce," doplnil Auda

Třetí čtvrtinu Češi nakonec vyhráli 27:6 a náskok do závěrečného klaksonu navýšili na rozdíl 30 bodů. Na turnaji skončili s jednou výhrou třetí, Tunisané pořadí uzavřeli. Zvítězili domácí Němci, kteří v přímém souboji o první místo porazili Itálii 91:79.

Přípravný turnaj basketbalistů v Hamburku:

ČR - Tunisko 85:55 (20:20, 42:38, 69:44)

Nejvíce bodů: Peterka 18, Auda 14, Sehnal 12 - Mamáví, Mabruk a Hadidane po 9. Fauly: 24:25. Trestné hody: 18/13 - 18/8. Trojky: 12:3. Doskoky: 42:28.

Německo - Itálie 91:79 (42:46)

Konečné pořadí: 1. Německo 3 zápasy/3 výhry, 2. Itálie 3/2, 3. ČR 3/1, 4. Tunisko 3/0.

Zdroj: ČTK
před 5 hodinami

Policie řeší pokus o vraždu v pečovatelském domě na Plzeňsku

V zařízení sociálních služeb na Plzeňsku dnes odpoledne devětašedesátiletý senior nožem pobodal o rok staršího muže. Napadený musel být s vážným zraněním letecky přepraven do nemocnice. Útočníka policie zadržela, je podezřelý z pokusu o vraždu. Informovala o tom policejní mluvčí Michaela Raindlová.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 6 hodinami

Volejbalistky prohrály duel o bronz v Evropské lize

České volejbalistky zůstaly v Evropské lize pod stupni vítězů. V dnešním utkání o bronz ve Final Four hraném v bulharském Ruse podlehly Španělkám 2:3 po setech 26:28, 25:10, 25:23, 16:25 a 10:15 v super tie-breaku. Titul získaly přemožitelky Češek ze sobotního semifinále Bulharky, které porazily Chorvatsko 3:1.

"Je to pro nás zklamání. Věřili jsme v medaili, byli jsme nastartovaní a chtěli jsme urvat, když ne obhajobu, tak nějakou placku. Na Španělky jsme si věřili, byli jsme na ně výborně připraveni, ale bohužel turnaj nás nezastihl v optimální formě," řekl asistent trenéra Martin Hroch.

Volejbalistky v prvním setu zpočátku ztrácely, ale do koncovky šly s náskokem 23:21. O ten sice přišly, vzápětí si postupně vybojovaly tři setboly, ale ani jednou neuspěly. Dvakrát se připravily o šanci ukončit set zkaženým servisem. Naopak Španělky při první šanci setbol využily.

Ve druhém setu se Češkám povedlo od úvodních výměn odtlačit soupeřky od sítě a vybudovaly si šestibodový náskok, který narůstal. Univerzálka Orvošová zvýšila už na 20:9 a hra Španělek se rozpadla. Třetí set byl znovu vyrovnaný a tentokrát Češky koncovku zvládly.

Ve zbytku utkání ale působily unaveněji a měly problém se prosadit v útoku. Ve čtvrtém setu prohrávaly 12:17 a střídání nepomohla. Do rozhodujícího tie-breaku nastoupila základní šestka, ještě snížila z 4:8 na 7:8, ale po sérii nedůrazných smečí slavily bronz soupeřky.

"Nám pak trošku došly síly," řekla kapitánka Andrea Kossányiová k obratu v utkání po třetím setu. "Asi je brzo to soudit. Celou dobu hrajeme jako tým a dneska jsme jako tým nehrály."

Na výkonu týmu už se mohla projevit únava po náročném programu. "Je to pravděpodobné. Holky to táhnou společně třetí měsíc, navíc chybí Míša Mlejnková a je pravda, že jsme to všechno hráli na šest sedm lidí a v závěru nám došly baterky, jak se říká," uvedl Hroch. Volejbalistky mají za sebou úspěšnou kvalifikaci mistrovství Evropy a Evropskou ligu.

Po oddychu se začnou připravovat na ME, které se uskuteční od 18. srpna do 4. září. Ve skupině B se utkají v Plovdivu s domácím Bulharskem, Polskem, Německem, Španělskem a Řeckem.

Final Four Evropské ligy volejbalistek v Ruse (Bulharsko):

O 3. místo:

ČR - Španělsko 2:3 (-26, 10, 23, -16, -10)

Rozhodčí: Geldofová (Niz.), Luts (Belg.). Čas: 134 min. Diváci: 2100.

Sestava a body ČR: Kossányiová 13, Trnková 14, Orvošová 13, Hodanová 13, Šimáňová 9, Valková 1, libero Dostálová - Svobodová 1, Kojdová 2, Bajusz, Nová 3. Trenér: Athanasopulos.

Nejvíce bodů Španělska: Montorová 24, Escamillaová 23.

Finále:

Bulharsko - Chorvatsko 3:1 (-22, 22, 17, 20).

Zdroj: ČTK
Další zprávy