Skupina kytaristy Carlose Santany na Woodstocku slavně hrála skladbu Soul Sacrifice. | Video: Columbia Records

Potřeba nových technologií

Woodstock měl na svou dobu mohutnou aparaturu. Na jednadvacetimetrových věžích bylo to nejsilnější, co se v té době dalo sehnat. Přesto ti, kdo se nedostali do blízkosti pódia, slyšeli hudbu pořádně až z následně vydané desky. Vidět umělce na pódiu? To vůbec nepřipadalo v úvahu, neexistovaly zadní projekce. Světelné efekty byly minimální.

Od té doby technologie samozřejmě pokročila. Už na konci osmdesátých let se začaly stavět aparatury pro velké festivaly. A objevili se i lidé, kteří natolik velké akce umí nazvučit. Nejde o nic snadného, zvláště když je členitý terén.

Pokročily též vizuální efekty. Obrovské obrazovky se zadní projekcí, kameramani přímo na scéně. Laserové efekty. Na dnešních koncertech se ani oči nenudí. Pravda, už to není jen hudební produkce, ale propojení několika druhů umění. Nesnil ale o něčem podobném už skladatel vážné hudby Richard Wagner?

Ostatně publikum je čím dál náročnější. Žádá zvukový zážitek blízký tomu, co zná z desky. V době Woodstocku playback nepřipadal v úvahu, dnes je mnohdy nezbytný.