"Na Instagram mi chodí tolik zpráv, že je nestíhám číst. To se mi ještě nestalo. Světoví fanoušci Eurovize jsou šíleně aktivní," líčí zaskočená Annabelle hektické dění uplynulého týdne. "Připadám si trochu jako Billie Eilish," dodává se smíchem.
Přestože v Česku má Eurovize spíše bizarní pověst, jde o světově nejpopulárnější hudební pořad, jehož finále každoročně sleduje víc lidí než prestižní koncerty během přestávky finále ligy amerického fotbalu Super Bowl. A znát je to už na zájmu o účastníky.
Od minulého týdne, kdy se dostala mezi sedmičku finalistů, se denní poslechovost písní Annabelle na Spotify zdesetinásobila a počet zhlédnutí přihlášeného klipu Runnin' Out Of F* Time narostl třikrát. Annabelle, vlastním jménem Anna Žitniková, o nominaci soupeří se zpěvačkami Giudi a Elis Mraz, duem Emmy Smetany s Jordanem Hajem plus kapelami Skywalker, The Valentines a We Are Domi.
O vítězi v těchto dnech rozhodují hudební profesionálové i fanoušci, výsledný počet bodů složí 25 procent hlasů z domova, 25 procent ze zahraničí a z 50 procent odborná porota. Od roku 2015 se evropské soutěže trochu paradoxně účastní Austrálie, letos své zástupce poprvé vyšlou Arménie a Černá Hora. V Česku hlasování končí o středeční půlnoci, vítěz bude znám ve čtvrtek večer. A třiadvacetiletá Annabelle si myslí, že není bez šance.
Narodila se pro slávu
"Na YouTube vzniká strašně moc reakcí, lidé si dělají žebříčky favoritů z české selekce a komentují je. Hodně lidí mě řadí vysoko. Teď jsem koukala na video jednoho Španěla, který mě označil za jedničku z celé Evropy," rozsvítí se jí oči.
Podle Annabelle se Eurovize pomalu zbavuje image soutěže, již vyhrávají vousaté či kvokající zpěvačky, a bizarnost ustupuje hudbě i profesionální show. Loňský triumf italských glamrockerů Måneskin ji překvapil, přisuzuje ho však charismatu.
"Někteří lidé možná na Eurovizi kvůli bizárům koukají, ve výsledku ale nevyhrává," zamýšlí se nad loňským ročníkem, který vyvrcholil spekulacemi, zda zpěvák vítězné kapely v přímém přenosu šňupal, nebo nešňupal kokain.
Pro Annabelle je nicméně účast v Eurovizi především příležitost, jak svou hudbu předvést v zahraničí. "Nejsem tu pro otročinu, narodila jsem se pro slávu," deklarovala své ambice v debutovém singlu Roles z loňského léta. Napsaný ho měla už déle, dokončit jí ho pomohl producent Ondřej Fiedler, který jej zároveň vydal pod svým pseudonymem Fiedlerski. Někdy v ten moment se zrodila Annabelle.
Dnes má na kontě šest anglicky zpívaných singlů, většinu dostala do rotací komerčních rádií, především jimi ale míří na zahraniční posluchače. Díky výraznému hlasu, perfektní angličtině, přímočarým písním s neotřelým zvukem a výrazné image se její jméno déle než rok skloňuje mezi největšími nadějemi české scény.
Rozchod s Amy
Pěveckou kariéru si vysnila už jako dítě, kdy se "strašlivě ráda předváděla". Slabost pro dívčí a ženský pop podědila po matce, která jí cestou do školky a školy pouštěla kapelu Destiny's Child nebo hvězdy Beyoncé a Rihannu. "Dodnes poslouchám hlavně zpěvačky. Tak moc, že se tomu ostatní občas diví," poznamenává.
Pokud by měla jmenovat dětskou hrdinku, byla by to Christina Aguilera, později ale v jejím hlase nešlo přeslechnout vliv Amy Winehouse. Radio Wave dokonce Annabellinu někdejší kapelu Jo’Anna v rámci talentové soutěže Startér popsalo jako epigony Amy Winehouse. "Byla upřímná a psala nádherné texty," vybavuje si Annabelle svou posedlost. "Když zpívala, jak sedí doma po rozchodu, snaží se to přebít, všechno uklidí, ale nakonec ji stejně přepadne samota a otevře si flašku, připadala jsem si, jako bych tam byla s ní a všechno viděla vlastníma očima," vzpomíná na autenticitu písně Wake Up Alone.
Na londýnské zpěvačce, která zemřela roku 2011 ve věku 27 let, obdivovala paličatost i drzost. Částečně proto, že sama sebe Annabelle vnímala jako slušné děvče.
Nemá umělecké vzdělání, do pěveckého sboru ji nevzali, na konzervatoř se nedostala. Dokonce dvakrát. Hudbu nicméně dokáže velmi dobře slyšet, nasát i přirozeně interpretovat. "Všichni říkali, že zpívám jako ona, což bylo tím, že jsem ji pořád poslouchala," vysvětluje, proč si jednoho dne poslech svého pubertálního idolu Amy Winehouse prostě zakázala. "Ale když ji teď někde po letech zaslechnu, pokaždé si říkám, jak jsou ty songy dobrý. Hudebně i textově," povzdechne si.
Částečně i kvůli ní se přestěhovala do Londýna, dokonce bydlela kousek od bohémské čtvrti Camden Town, v níž je odkaz Amy Winehouse patrný dodnes. Původně si Annabelle vysnila Ameriku, vzdálenost a cena školného ji však nasměrovaly na londýnskou Middlesex University.
S kapelou ve složení kytara, basa, bicí a zpěv se sžívala s malými pódii v pubech typu Hope & Anchor. "Bála jsem se hýbat. Nutila jsem se například jen k tomu, abych zvedla ruku," vzpomíná na začátky, které byly opakem současných show, na nichž podává téměř sportovní výkony. Vedle hudby si přivydělávala coby servírka cateringu, což ji přivedlo do zvláštních situací.
Když donesla kávu herci Billovi Nighymu, zrudla. Jindy se ocitla na slavnostním odhalení jakéhosi památníku. "V jednom stanu jsem roznášela tuňákové wrapy a najednou tam vešla královská rodina. Byl tam i princ Harry a v té době byl ještě svobodnej, takže jsem tam kolem něj chodila s tácem a snažila se ho zaujmout," směje se a svůj neúspěch přičítá úboru servírky. "Nebyl to úplně příběh à la Pretty Woman, jak jsem očekávala. Ale to nevadí."
Londýnská realita však písním Amy Winehouse příliš neodpovídala. Annabelle zjistila, že školu zase tolik nepotřebuje, a po návalech samoty se vrátila do Prahy, kde pracovala jako produkční a dramaturgyně v alternativních podnicích Café v lese nebo Klub Famu.
Všem šíblo
V Londýně se naučila základy práce s hudebním softwarem a doplnila si teorii, která jí dnes pomáhá při skládání u piana. Nejvíc si ale cení hodin zaměřených na byznys. "Kvůli Eurovizi jsem musela poprvé pořádně řešit procenta za autorství. Začali se do toho plést manažeři, kteří chtěli lepší podmínky pro své autory," popisuje jednání o aktuálním singlu Runnin’ out of F* Time. Jeho základ vznikl během takzvaných songwriting kempů, při nich se muzikanti ráno rozdělí do menších skupin a večer odevzdají hotovou píseň.
Když Annabelle zkoušela psát pro Eurovizi poprvé, "všem šíblo a začali psát cosi bizarního". Jako podmínku pro vstup do soutěže si tedy vymínila, že přihlásí "prostě jen co nejlepší skladbu. Při skládání jsme si Eurovizi vymazali z hlavy."
Výsledkem je dynamický singl o časové tísni. V klipu se Annabelle původně měla houpat vzhůru nohama coby obří kyvadlo, při natáčení ale zjistila, že jí nedělá dobře už jen samotné zavěšení, a houpání vypustila. V roli mašinfíry nicméně sama sebe přejede vlakem, který se řítí kupředu s podobnou neúprosností jako čas.
Téma tikajících hodin je pro její písně obvyklé. V Charm zpívá o tom, jak nestíhá nic kromě lásky, na konci Medicine stále dokola opakuje, že nemá čas. "Asi je to můj vnitřní strach. Ani nevím proč. Ale občas se mi kvůli tomu někdo směje, protože jsem pořád na začátku."
Kromě průbojných písní zaujala výraznou image. Tetování si na obličej začala lepit jako vtip, pak už s ní zůstalo a dnes o něm přemýšlí jako o kostýmu či superhrdinském oblečku. "Když nechci být Spider-Woman, ale Peter Parker, ráno si to na obličej nenalepím." Žlutou barvu má na sobě ale také během rozhovoru. "Já už skoro jiné oblečení nemám," krčí rameny. "Ale když jdu občas s kámoškama ven a chci být někdo jiný, vezmu si třeba černou a přidám si jako úplně nový člověk," líčí.
Během krátké kariéry se dostala i na největší billboard newyorského náměstí Times Square. "Dokud mi to neposlala kamarádka, která pracuje na Manhattanu, nechtěla jsem tomu věřit," vzpomíná na léto, kdy ji společnost Spotify vybrala do kampaně Equal upozorňující na nerovné podmínky v hudebním byznysu. O akci zpěvačka věděla dopředu, ale musela ji držet v tajnosti. A dodnes zní, jako že se jí tomu nechce věřit. "Vždyť je to jen úlet," kroutí hlavou.
Nejdřív je trénink
Annabelle patří k mladé generaci umělců a umělkyň, pro které populární hudba není sprosté slovo. Chce psát současný pop v nejkrystaličtější podobě. Dbá na jednoduchost, aby posluchačům písně uvízly v hlavě na první dobrou. A netají se ambicí dostat svou muziku do rádií, která dávají přednost optimismu nad melancholií.
"Na Medicine jsem dostala celkem hezké reakce i ze zahraničí, většinou mi ale napsali, že je to na ně příliš alternativní. A pokud bych měla něco přímočařejšího, rádi to zařadí do rotace," popisuje impulz ke vzniku novější písně Charm.
Doby Amy Winehouse jsou už dávno pryč a Annabelle jako svůj nejoblíbenější žánr zmiňuje hip-hop. Některá média ji dokonce označují za raperku, přestože žádnou hiphopovou píseň nevydala. "Mám plný hard disk narapovaných tracků, ale zatím si to šetřím," prozrazuje.
S manažerem Jiřím Koubou se zatím soustřeďuje na silné singly a klipy, přesto si občas odskočí k alternativnějšímu zvuku. Nedávno například nazpívala syrovou, elektronickou píseň On the Dancefloor pro soundtrack filmu Zrcadla ve tmě. Ten je dílem mladého režiséra a scenáristy Šimona Holého, jejího kolegy z Radia Wave, kde Annabelle spolumoderuje pořad Velký čísla.
Na internetu se také objevila píseň, v níž zpívá česky, což ještě nedávno kategoricky vylučovala. Výjimku udělala právě kvůli své lásce k hip-hopu. Touží po "hostovačkách" u slavných raperů, často padne jméno Viktor Sheen. Jako vějičku tak nazpívala track 99 problémů na společné EP rapera Totally Nothin a DJe Kadra. "Ale ještě tam nejsem, asi ani skladatelsky. Takže si občas zkusím nahodit něco v češtině. Chci, aby to znělo jako já, ale zároveň aby to bylo stravitelné pro fanoušky rapu."
Podíl na úspěchu Annabelle má i producent Ondřej Fiedler, který změnil zvuk českého popu. Napsal největší hit zpěvačky Lenny, dlouhodobě spolupracuje s kapelami Mirai či Kryštof a jeho písně na konci roku pravidelně patří mezi nejhranější. "Když spolu posloucháme v autě rádio, začne nadávat, že ten postup slyšel už tisíckrát. Mně přitom ta písnička přijde úplně v pohodě," popisuje Annabelle, proč její skladby mohou znít nezvykle.
S Fiedlerem se potkali v centrále vydavatelství Universal Music, kde tehdy Annabelle ještě zařizovala PR slavnějším kolegům. Po pár měsících podepsala smlouvu a sedla si na opačnou stranu stolu. S producentem se sblížili, nakonec jí pomohl i singlem Roles.
O hudbě spolu mluví prakticky pořád, i když se tomu ze začátku bránila. "Asi to bylo zbytečný. Prostě nás to baví, tak to spolu řešíme." Nyní spolu sledují reakce na Eurovizi, analyzují šance a plánují další kroky.
Co by se stalo, kdyby ve čtvrtek postoupila do mezinárodního kola? "Ty kráso," vyhrkne Annabelle a na vteřinu se zamyslí. "Pro mě je to jasný. Já se chci dostat do zahraničí, Eurovize Neeurovize". V případě úspěchu by ihned zaktivovala kontakty na manažery a promotéry, pro které má zatím příliš málo známé jméno.
Taky by naskočila do tréninků, jež by jí pomohly uzpívat fyzicky náročnou show. Tu chtěla předvést už při natáčení "eurovizního" spotu pro Runnin’ out of F* Time, televizní producenti ale její pohybové kreace klidili. "Chtěli, aby vynikl hlas. Bylo to slyšet," přiznává a hned dodá, že naučit se dá vše. "Viděla jsem Miley Cyrus, jak utíká na běžícím páse a řve do toho svoje songy," vidí sebe sama v tělocvičně a dodá: "A samozřejmě by byla party!"
