Populární duchovní, do jehož kongregace patří celebrity Selena Gomez nebo Justin Bieber, plamenně hovoří o rozdílu mezi láskou a chtíčem, přičemž ženský hlas blízko mikrofonu souhlasně pobrukuje. Nejspíš je to sama Lana Del Rey, která byla na mších jeho církve Churchome vyfocena, než minulý pátek vydala svou devátou studiovou desku nazvanou Did You Know That There’s a Tunnel Under Ocean Blvd.
Vtip je v tom, že kázání o důležitosti partnerské věrnosti coby odrazu oddanosti k bohu následuje po sedmiminutové náladové skladbě A&W. V ní se zpěvačka přiznává k závislosti na sexu a neschopnosti udržet lásku, jež by ji uspokojila po fyzické i duševní stránce. "Už mě nezajímá, jestli budu mít někoho, kdo mě miluje. Tohle jsou zážitky americké děvky," zpívá v refrénu.
Momenty jako tento střih jsou pro sedmatřicetiletou Lanu Del Rey typické a fanoušci je zbožňují. Její desky vyprávějí příběhy člověka zamotaného v předivu moderní lásky, z nějž zdánlivě není cesty ven. Proto obsahují spoustu zjevných protimluvů a texty připomínají zprávy, jaké píšeme opilí v noci svým ex a ráno toho litujeme. Abychom to ale příště udělali zase.
"Ošukej mě k smrti, miluj mě, dokud nebudu milovat samu sebe," zpívá Lana Del Rey v titulní písni Did You Know That There’s a Tunnel Under Ocean Blvd. Pak za ztišeného doprovodu klavíru a decentních smyčců přemítá, kdy na ni lidé nebo její milenec zapomenou, stejně jako zapomněli na tunel, který kdysi spojoval známou losangelskou ulici s pláží. "Kdy přijde řada na mě?" ptá se v refrénu se směsí nesnesitelného narcismu a neodolatelné melancholie.
Jsou v tom patos i autenticita, hranice mezi zjevnou nadsázkou a smrtelnou upřímností splývají, ale na to jsme u ní dávno zvykli. Písně Lany Del Rey připomínají tuctovou soap operu, jež může vmžiku přepnout do surreálného artového dramatu, kde nic nedává smysl.
"Říká se, že v mé hudbě je ironie, je to ale tragédie, žádné řecké drama," vzkazuje zpěvačka ve skladbě Fingertips všem, kdo by z jejich písní chtěli čerpat poučení jako z antických příběhů. A fanoušci vědí, jak to myslí. Spor rozumu s emocemi nemůže mít vítěze.
Když Lana Del Rey před 12 lety vstoupila na scénu s hitem Video Games a následným albem Born To Die, pronásledovaly ji mediální spekulace o autenticitě i nepotismu. Postupně na veřejnost pronikly informace o její skutečné identitě, bohatém otci, který ji od začátku podporoval, i nemalé roli nahrávací společnosti ve zdánlivě organickém průlomu "virálního" hitu. Jenže zpěvačka následujícími deskami potvrdila, že není jen nějaká uměle vyrobená popová bublina, která rychle splaskne.
Její persona osobité nadžánrové písničkářky se zvláštní retro stylizací naopak ještě rozkvetla. Album Norman Fucking Rockwell! z roku 2019 patří mezi nejoslavovanější desky posledních let a klaní se mu o generaci mladší hvězdy jako Billie Eilish nebo Olivia Rodrigo. "Nikdy nedala všanc svůj osobitý hlas a pohled na svět. Dokázala přežít v průmyslu, který se za každou cenu snaží lidi zaškatulkovat," prohlásila o Laně Del Rey druhá jmenovaná, když jí loni předávala cenu časopisu Billboard.
Zpočátku jí možná někteří vyčítali, že je příliš vlažná k feminismu nebo politickým tématům obecně, Lanu Del Rey ale vždy víc zajímaly otázky než odpovědi. Málokdo lépe zachytil konfliktní a zmatené pocity generace Tinderu, která už neví, jestli věřit na lásku, nebo si vystačí jen se sexem. Ne náhodou ji vloni s nabídkou natočit titulní píseň oslovili tvůrci seriálu Euforie zachycujícího vztahový chaos dnešních mladých. Souhlasila - tak vznikla skladba Watercolor Eyes.
V době, kdy kariéry některých popových hvězd trvají jen měsíce, to zkrátka vypadá, že Lana Del Rey má i po dekádě pořád co říct. Za posledních pět let vydala čtyři desky a jednu sbírku básní, přičemž o další údajně přišla, když jí kdosi z auta ukradl notebook.
Novinka Did You Know That There’s a Tunnel Under Ocean Blvd je její dosud nejdelší - trvá 77 minut. Zároveň ale působí nenuceně, z alba jsou cítit uvolněnost i sebevědomí. "Když jsem točila Norman Fucking Rockwell!, bylo to jako stavět celý nový svět, zatímco tentokrát jsem dala na instinkt," prohlásila v rozhovoru pro Interview Magazine. V mnoha písních skutečně zní, jako kdyby si jen stoupla k mikrofonu a improvizovala.
Předposlední skladba Peppers s výrazným samplem současné raperky Tommy Genesis mohla být klidně hitem pro hiphopová rádia, kdyby Lana Del Rey v polovině nenaznala, že smysluplnější bude obestřít chytlavý refrén psychedelicky znějícími kytarami a píseň nechat zvláštně implodovat.
Jinde si pohrává se strukturou kompozic, některé se obešly úplně bez refrénu. Cituje staré popové šlágry, jako když se v titulní skladbě vrací k Don’t Forget Me zpěváka Harryho Nilssona ze 70. let minulého století. Do závěrečné písně Taco Truck x VB zase zahrnula novou, v duchu žánru trap pojatou verzi své čtyři roky staré písně Venice Bitch z nahrávky Norman Fucking Rockwell!.
Ještě nikdy také Lana Del Rey ve studiu neměla tolik hostů, ať už se jedná o oceňovaného jazzového klavíristu Jona Batista, písničkáře Father Johna Mistyho, nebo skupinu Bleachers. Za ní stojí Jack Antonoff, který desku stejně jako její dřívější tituly opět produkoval. Jeho typický synthpopový zvuk 80. let, který tak dominoval poslednímu albu Taylor Swift, tentokrát naštěstí ustupuje do pozadí.
Celková nálada je podobná vzdušnému albu Chemtrails Over the Country Club, které zpěvačka vydala předloni. Jen aranžmá zní ještě o něco řidčeji. Dojde i na hiphopové beaty nebo opulentní smyčce, ale často slyšíme jen Lanu Del Rey u klavíru. I díky tomu lze mluvit o její nejintimnější desce, což stvrzuje posun v tématech.
"Dělám si to těžký, sloužím v první linii a dělám to pro nás, pro naši rodinnou linii," zpívá Lana Del Rey v první skladbě The Grants. Název odkazuje na její občanské jméno, které v začátku kariéry odložila. Persona znuděné paničky z předměstí, jež nechce spadnout do pasti života střední třídy, v sobě nejspíš měla víc fikce než reality.
Na novém albu však doopravdy poodkrývá soukromí. V písních jmenuje své sourozence, jednu nazvala v překladu Dědečku, stoupni si tátovi na ramena, zatímco chytá ryby na moři. Dále vzpomíná na matku, která ji jako teenagerku poslala do polepšovny kvůli údajnému alkoholismu, čímž jejich vztah dost utrpěl. Vyrovnávání se s traumaty ale k hudbě Lany Del Rey patří a leccos z ní přejaly i mladší hvězdy, jež na terapeutická témata v popu kladou důraz.
Další píseň Kintsugi vypráví o smrti strýce. "Když vidíš, jak někdo umře, spatříš před očima všechny své dny," zpívá Lana Del Rey. Název přejala z japonské umělecké techniky, kdy se rozbitý porcelán opravuje s pomocí práškového zlata, aniž by ale restaurátor potřeboval zakrýt fakt, že se jedná o opravu.
Má to svou filozofii, která rozbití i scelení objektu považuje za součást jeho historie spíše než něco, co by bylo potřeba maskovat. Pro Lanu Del Rey je to jednoduchá metafora lidského srdce mnohokrát rozbitého rozchody a milostnými zklamáními, které ale pořád může zahořet pro někoho dalšího. Přijmout naději, všechny paradoxy lásky, slepit rozbité švy a jít dál.
Samozřejmě se nejedná o nic, co bychom už neznali z jejích předchozích desek. Zároveň má ale posluchač u Did You Know That There’s a Tunnel Under Ocean Blvd pocit, že nahlíží dosud neznámá zákoutí její osobní mytologie. A že se v nich může pustit hlouběji než dřív. Alba Lany Del Rey představují svět, v němž člověk i přes emoční intenzitu pobývá rád.
Album
Lana Del Rey: Did You Know That There’s a Tunnel Under Ocean Blvd
Interscope Records 2023
