Rozhovor - Kyklos Galaktikos je pražské trio, které sice vychází z hip-hopu, ale zároveň zvládá bořit všechny zavedené žánrové postupy. Na průlomovém albu Osa dobra z roku 2011 se posluchači dočkali jak klasicky šlapavých (polo-)hitů, tak i delších, progresivnějších kompozic s filozofickými texty.
Nyní autorské duo Jan Burian ml. a Jaroslav Hrdlička přibralo do party zpěvačku a multiinstrumentalistku Michaelu Švédovou a na nové desce Mezi lovci mezer se prý vydává ještě dále. Vzhledem k tomu, jak široký umělecký záběr členové kapely mají (věnují se i filmu nebo výtvarnému umění), nepřekvapí, že ke své hudbě přistupují jako k jednomu velkému experimentu..
A.cz: Vaše předchozí album Osa dobra vycházelo z hip-hopové tradice poměrně zřetelně, ale zároveň se totálně lišilo od mainstreamu. Vnímáte ve své tvorbě nějaký žánrový odkaz?
Jan Burian: Pro nás tradice hip-hopu spočívá spíš ve vypravěčství, a v tomhle smyslu na něj určitě navazujeme. Zároveň se ale nenecháváme svazovat a vystavujeme se i dalším vlivům. Vlastně to řešíme písničku od písničky. Záleží na tom, jak si to "sedne", nikdy nevíme dopředu, co se z toho vyvine. Hip-hop ale máme rádi hlavně proto, že tam jde o text.
Jaroslav Hrdlička: Nevím, jestli tomu neříkat spíš rap než hip-hop. Jde spíš o projev, ne o hudební styl. Používáme rap, ale neoznačoval bych nás za hip-hop.
A.cz: Je fakt, že ty věci zní hodně eklekticky, jednotlivé skladby skáčou z polohy do polohy, ze žánru do žánru. Co ale považujete za zásadní spojující prvek, který ve vaší hudbě prostupuje všemi skladbami? Pracujete s nějakými nosnými tématy?
Jan: Myslím, že to spíš podléhá situaci, ve které v tu chvíli jsme. Vždycky děláme jen to, co se nás aktuálně týká, co nás právě zajímá. To je to pojítko. Nová deska je například úplně oproti Ose dobra mnohem víc hudební. Nejen že tam rapujeme, ale navíc i zpíváme. Jsou tam i dlouhé instrumentální pasáže, obecně jde o docela výrazný posun. Celkově se asi dá říct, že nás nebaví setrvávat na jednom místě, vždy se snažíme objevovat nová teritoria, provokovat, posouvat se dál.
A.cz: Dřív jsem bydlel s kamarádem, který studoval klasickou filozofii, a když vyšla Osa dobra, pouštěl si to pořád dokola. Hrozně ho bavilo hledat ve vašich textech všechny ty významy, byl přesvědčený, že většina se skrývá někde pod povrchem. Měl pravdu?
Jan: (smích) Jsou tam.
Jaroslav: Ale dík, žes to vzal tímhle směrem, protože tak to opravdu má působit. Těch významů tam může být opravdu víc, i když přímo neříkáme "tohle tam je, tohle tam není". Snažíme se texty koncipovat, aby poskytly možnost k různým výkladům – aby to fungovalo tak, že když se na ně podíváš z jedné a potom z druhé a pokaždé objevíš něco nového.
A.cz: Zároveň ale, přes veškerou promyšlenost, působí vaše texty dost plynule, skoro jako "apollinairovský" proud vědomí. Jak vznikají? Je to opravdu tak impulzivní, nebo jsou za tím týdny práce?
Jan: Zase platí, že se to odvíjí od jednotlivé písničky. Občas ten text vznikne v jeden okamžik, kdy spolu třeba jen tak hrajeme – hodně věcí u nás vzniká tak, že si nejdřív hrajeme a čekáme, až se ta věc začne sama vyvíjet. To je příklad první skladby na nové desce, která vznikla během asi pěti minut na zkoušce. Zároveň jsou ale věci, které si dlouhou dobu navzájem posíláme, upravujeme, přepisujeme, zkoušíme... Některé skladby jsme měnili ještě v průběhu masteringu.
A.cz: Vaše nová deska Mezi lovci mezer vychází po čtyřech letech, takže posun určitě očekávat můžeme. Mluvili jste o tom, že se máme připravit na víc písničkovou podobu, větší důraz na melodie i zpěv. V textové rovině tedy vše při starém?
Jan: Úplně ne. Během těch čtyř let jsme pořád hráli koncerty a hodně věcí, které jsou na tom albu, jsme složili právě na nich. Jsme ale v jiné fázi, i když bych neřekl, že by to album bylo víc písničkové, nebo dokonce přístupnější posluchači (smích)... Spíš jsme chtěli stvořit něco, co by bylo potřeba poslechnout si v jednom kuse, vytvořit takový soukromý zážitek. Není to tak, že by sis pustil naši desku někde na večírku nebo jako kulisu k rozhovoru. Ty skladby jsou dokonce strukturou mnohem složitější, jsou v nich nečekané zlomy, vývoje, zvraty... některé jsou až nepřiměřeně dlouhé. Určitě to nejsou klasické "písničky", spíš jsme se úplně osvobodili od formy.
A.cz: A v textech se to odráží také?
Jan: Určitě. Když už jsme měli skoro hotovo, začalo se nám v těch skladbách samo víc a víc vyjevovat téma právě těch mezer jako míst, kde člověk ztrácí svoji jistotu.
A.cz: Už název alba vyzývá k různým interpretacím. Kterou preferujete vy?
Jan: Pracujeme tak, že názvy přiřazujeme až na závěr. Tu desku jsme pojmenovávali, až když byla celá hotová. Myslím, že těch vodítek je v textech dost – pokud si to člověk pečlivě poslechne, určitě pochopí. Zároveň jsme trochu chtěli, aby z toho názvu bylo cítit dobrodružství. Jako Mezi lovci perel... nebo mamutů. (smích)
Kyklos Galaktikos: Mezi lovci mezer
- Deska Mezi lovci mezer vyšla 10. února u labelu Polí5
- Pražský křest se uskuteční 19. února v klubu Podnik, brněnský 24. února v Kabinetu múz
Jaroslav: Co se týče rozdílu v textech mezi Osou dobra a Lovci mezer, na Osu vznikaly základní podoby textů ještě předtím, než jsme začali dělat hudbu. Třeba jsme potom tu hudební stránku měnili i během koncertů. Teď to bylo naopak. Až zpětně jsme zjišťovali, co s tou hudbou udělá, když do ní zazpíváme konkrétní text, třeba i různými způsoby.
A.cz: Čili můžeme říct, že zatímco texty na Ose byly spíše básněmi schopnými "fungovat" i bez doprovodu, tady už to neplatí...
Jaroslav: Tak to už teda vůbec neplatí. (smích)
Jan: Vidět ty texty samotné, nevěděl bych, co si o tom mám myslet.
Jaroslav: Hudba je pro nás teď hodně důležitá, často i řekne víc než text. Zvolili jsme totiž jinou metodu nahrávání – původně to byla taková ta hip-hopová klasika, vzadu DJ a vepředu rappeři, teď už radši hrajeme i na nástroje a víc improvizujeme. Celá práce na téhle desce začala tak, že jsme – společně s Michaelou, která s námi předtím nebyla, hodiny a dny jenom improvizovali. Teprve potom jsme začali přemýšlet o textech.
A.cz: Jak bude tahle nová podoba vypadat naživo?
Jan: Zůstáváme u elektroniky, ale každý máme nástroje, které jsme si za tu dobu oblíbili – a ovládáme je divným, netradičním způsobem. Chceme docílit toho, aby každý koncert vypadal jinak. Dává to smysl, protože každý klub je jiný, každé místo... Rádi bychom na to uměli zareagovat.
A.cz: Co od vydání nové desky vlastně očekáváte?
Jan: Zrovna jsem nad tím nedávno uvažoval... V první řadě jsme chtěli nedělat kompromisy a nahrát něco, za čím si opravdu budeme stát. Chceme, aby to fungovalo tak, že se posluchači "chytnou" na ty písničkovější věci a díky nim se jim otevře barevnější svět cizích elementů a všech netradičních věcí, které v té hudbě jsou... a potom si to celé poslechnou víckrát, aby pronikli až úplně na dno. Chvíli jsem se i bál, že už jdeme moc přes čáru, že je to až moc experimentální, ale reakce jsou zatím pozitivní.
A.cz: Cítíte se být součástí nějaké scény? Existuje u nás kapela, která podle vás funguje podobným stylem?
Jan: Třeba Robert Piernikowski z Napszyklat teď má zajímavý projekt. S Napszyklat už jsme loni hráli a strašně jsme si sedli. Do té doby jsme se neznali, ale potom jsme zjistili, že se navzájem posloucháme... že jsme stejná krevní skupina.
A.cz: A v České republice? Pokud nepočítáme WWW. Vy i vzhledem k tomu, že vydáváte u Polí5, což není zrovna typický label, působíte jako takoví solitéři... Cítíte se tak?
Jaroslav: Asi jo. Ne že bych úplně chtěl... Ale kapely, se kterými máme něco společného, existují, i když třeba na druhém konci světa. Takže nám zase není tak úplně smutno. (smích)
Jan: U nás je to trochu těžší, ale máme rádi třeba Edoshův kurník. To jsou blázni.
Jaroslav: Máme blízko třeba k Peťo Tázokovi, ale taky se nedá říct, že bychom hráli totéž.
A.cz: Máte nějakou závěrečnou zprávu pro fanoušky?
Jan: Neposlouchejte naši desku v autě. Já jsem to zkoušel a přestože ji znám, nevěděl jsem, jestli mě náhodou nehoní policajti nebo jestli nemám něco s motorem. (smích)
