Rozhovor - Tři roky po vydání svého návratového alba Five přicházejí Lamb s další nahrávkou Backspace Unwind. Oba dobře vědí, že fungují jako magnety, které dokázaly za roky společného fungování vyladit protipóly v naprostou harmonii. Posedlost Andyho Barlowa elektronikou a rytmikou protíná písničkářské motivy jeho spoluhráčky Lou Rhodes. Lamb můžeme s jistotou označit za jeden z milníků taneční hudby v polovině devadesátých let. Tahle dvojice dala světu hity jako Gorecki, Cottonwool nebo Gabriel.
V roce 2004, po čtvrtém studiovém albu Between Darkness, se rozhodli dát si pauzu. Lou Rhodes během pauzy vydala tři studiová sólová alba, jedno z nich, Beloved One, bylo dokonce nominováno na Mercury Prize. Andy se pustil do remixů a produkování jiných kapel. Jedněmi z jeho svěřenců jsou i Ramona Flowers, kteří se 2. prosince v Praze a o den později v Brně (stejně jako na předchozím pražském koncertě Lamb) představí v roli hostů.
Zpěvačka Lou Rhodes prozradila v rozhovoru pro Aktuálně.cz něco více ke zrodu nové desky i podmínkám, ve kterých deska vznikala.
Aktuálně.cz: Záleží vám na tom, jaké budou kritiky?
Lou Rhodes: Popravdě, ne. Nejsem z toho vyděšená, spíš se těším. Je to jen začátek, pak vyrazíme na turné, to bude teprve kolotoč. Je to prostě zábava víc než cokoliv jiného.
A.cz: Řekla byste, že je album více elektronické?
S deskou Five jsme se vrátili a chtěli jsme jasně říct, že Lamb jsou o Andyho elektronice a mém vokálu. Chtěli jsme to lidem připomenout. Podobně je na tom i nová deska, jde o souhru elektroniky a vokálových melodií. S Five jsme pokračovali s tím, kde jsme skončili, ale na nové desce se snažíme objevit něco nového, otevřít oči i trochu jiným směrem, než je pro nás obvyklé. Myslím, že díky některým písním na albu se nám tohle podařilo. Je tam například jeden song hodně postavený na pianu, to pro nás není moc obvyklé.
A.cz: O albu jste taky řekla, že je jako principy jing a jang. Můžete to rozvést?
Jde vlastně v jednoduchosti o to, že kombinujeme dva základní protiklady. Ty se ale mísí a protínají v několika bodech a jeden k druhému neodmyslitelně patří. Tak je to i s námi. Přesně to popisuje, jak fungujeme my s Andym. On přináší dynamiku prostřednictvím své elektronické kreativity, ale já mu dokážu přinést taky něco nového.
A.cz: Které z písní jsou více ovlivněné vámi?
Takové songy určitě jsou. Lidé se mě často ptají, jak dokážu oddělit svoji soukromou tvorbu od toho, co vytváříme v Lamb, jak si zachovám odstup. Lamb vznikají z velké části ve studiu u Andyho, kde se scházíme, improvizujeme, vymýšlíme. Začneme se základní linkou, ať už melodie, nebo textu, a to dál rozvíjíme. Jde o organický a přirozený proces, který nám jde nejlépe. Nejvíc intimní skladbou nové desky je ta poslední na ní, tu jsem sama napsala. Myslela jsem při tom na svého muže a přemítala, jak je úžasné být si s někým tak blízký.
A.cz: Před dokončením desky jste se vydali do Indie. Co jste se vydali hledat?
Byl to Andyho nápad. On tam jezdí každý rok. Přesvědčil mě, abychom tam letos vyrazili spolu, protože viděl, že jsem hodně unavená a potřebuji něco nového. Moc se mi totiž nedaří ordinovat si prázdniny a Andy je, dá se říct, můj bratr, jsme si hodně blízcí a prostě vycítí, když mi je potřeba s něčím pomoct. Něco se mi tam podařilo napsat, ale jinak to byla hlavně dovolená, potřebovala jsem relax. Jako máma si nemůžu dovolit jen tak někam odjet, ale tohle byla výjimka. Navíc když je zrovna venku zima a brzo tma, je Indie to nejlepší, co vás může napadnout.
A.cz: V jakém prostředí se vám nejlíp skládá?
Asi začnu tím, jak se mi skládá nejhůř. Na židli u stolu před nepopsaným papírem s tužkou v ruce. Když si lámu hlavu a nemůžu ze sebe vůbec nic dostat. Všechno ostatní je lepší. Baví mě procházet se na zahradě nebo na poli a jednoduše nechat létat myšlenky, až mi některá z nich utkví v hlavě a začne se rozvíjet. Pomáhá mi taky vaření, já hrozně ráda vařím, protože miluju jídlo.
A.cz: Často o sobě říkáte, že jste introvert, jak zvládáte nával pozornosti na pódiu?
Zásadní pro mě je, abych před koncertem měla naprostý klid, nemusela s nikým komunikovat. Jsem nejraději, když se můžu prostě někam zavřít, ideálně tak na hodinu před show. Potřebuju svůj "meditační" prostor, kde budu jenom se svými myšlenkami. Být na pódiu s Lamb je neuvěřitelná věc. S mým všedním životem se to nedá srovnat. Často se sama sebe ptám, koho vůbec baví vidět mě na pódiu, proč by měli koukat zrovna na mě. Když jsem na párty, spíš si budu někde v rohu s někým povídat, určitě mě nenajdete pařit uprostřed parketu. Když jsme na turné, pořád nás někdo organizuje, pořád někam pospícháme, něco řešíme. Paradoxně je právě ta doba, kdy jsme na pódiu, tou nejklidnější, nejkoncentrovanější. Žijeme jen tím okamžikem.
A.cz: Když vzpomenete na své sólové koncerty, užíváte si teď víc s Lamb?
Nedá se to porovnat, každé má samozřejmě něco. Sólo jsem samozřejmě víc za sebe, ještě o něco víc se ponořím do svojí hudby, je víc uvnitř mne, zatímco Lamb jsou víc kolem, jestli to dává smysl. Stejně tak ale, jako by vás nebavilo jíst každý den to samé jídlo, by vás ani nebavilo hrát dokola tu samou muziku. Andy je neřízená střela a žádný koncert se neobejde bez improvizace.
A.cz: V Amsterdamu jste hráli se symfonickým orchestrem, plánujete do budoucna něco podobného?
Byla to úžasná zkušenost, ale zároveň hodně náročná. Jde o klasickou formu hudby, s klasickými kořeny, koukáním do listů... Byli z nás hodně v šoku, popravdě. Pro ně to určitě nebylo nic jednoduchého, jejich uši dostaly pořádně zabrat, a to jsme to nepustili ani úplně naplno, jak jsme zvyklí. Byla cítit hodně velká nervozita. Měli jsme jen málo času na zkoušky a opravy. Myslím si, že ještě nenastala vhodná doba.
