Rozhovor - Mnozí berou původně v Ostravě působící trojici za velký objev poslední doby, což dokazuje i čerstvá cena Vinyla. Jejich dlouho očekávaná debutová deska podtrhla výjimečný rukopis, kterým se Schwarzprior zapsali do povědomí posluchačů jako svorník mezi starými industriálními časy a současnou, multižánrovou undergroundovou realitou. Rozhovoru pro Aktuálně.cz se účastnila celá trojice. Jinak to totiž ani kapela neumí.
Aktuálně.cz: Debutová deska IDDQD je konečně venku. Proč to trvalo tak dlouho? Vždyť už před dvěma roky jsme v jednom rozhovoru o desce hovořili jako o hotové záležitosti.
Edgar Schwarz: Nám přijde, že ta doba zas tak dlouhá nebyla. Je ale pravda, že jsme desku několikrát kompletně předělávali.
Tomáš Motal: Třikrát nám výsledná podoba debutu přišla na hovno.
A.cz: A to jste desku připravovali s někým, nebo úplně sami?
ES: Nejdřív jsme se pokoušeli ji udělat až po mastering sami, ale to nefungovalo. Ani další pokusy s kamarády a zvukaři nedopadly nijak valně, až jsme se potkali s Mirkem Papežem.
A.cz: Změnil se tracklist během té nekonečné práce na výsledném tvaru desky?
TM: Seznam skladeb se neměnil, ale aranže jednotlivých písniček i velmi radikálně.
A.cz: A co byl ten impulz, který dotlačil desku do konečného stádia? Mirek?
Radek Pleha: Prvotní impulz byl, že jsme vypadli z Ostravy. Každý jsme se rozprchli do jiného města a tohle odloučení nás paradoxně stmelilo. Obávám se, že kdybychom z Ostravy nevypadli, tak končíme.
TM: Bydleli jsme v jednom bytě, pořád jsme chodili kalit.
RP: Dá se říct, že Schwarzprior jako kapela fungují dva roky.
A.cz: V roce 2011 jste reagovali v rozhovoru pro Vice, že nenáležíte k žádné scéně. Na druhou stranu jsi ty, Edgare, nedávno uvedl na svém facebookovém profilu nové video I Love 69 Popgejů slovy, že to jsou „naši otcové“. Jak to tedy je?
ES: To jsou naši kamarádi, zakladatelé. Nejdřív byli v Ostravě oni a pak teprve všechno ostatní.
TM: Jak když přijdeš na školní večírek. Hraje tam nějaká kapela a ty si nejdřív říkáš: Co to tam, kurva, hraje? Pak se zaposloucháš a seš chycenej.
RP: Oni rozrazili ty dveře a po nich se do nově objevenýho prostoru vrhli další. Včetně nás.
TM: Pro fungování Schwarzprior byl také důležitý mezník, když zavřeli Strážnou věž (galerii vedenou právě I Love 69 Popgeji – pozn. autora) a nás to vyburcovalo, abychom si otevřeli vlastní prostor – Závodníka.
RP: Tehdy jsme se jako lidé hodně dali dohromady.
A.cz: Tvrdíte, že odstěhováním z Ostravy jste tuhle kapelu udrželi při životě. Přesto právě tohle město, alespoň z mého pražského pohledu (a podle klipu k tracku Železem rty), mělo a stále má na vaši tvorbu zásadní vliv. Myslím tím místní prostředí a atmosféru. Je to tak?
TM: Teď už jsem rád, že tam nebydlím. Když jsem tam byl a ještě tam byli všechny ty postavičky, které tvořily tu neopakovatelnou atmosféru místního undergroundu, tak to bylo skvělý.
ES: Byla to tehdy taková hodně živočišná doba, kterou obstarala jedna generace studentů z naší školy.
TM: V Ostravě se podle mě dlouho nic nedělo a pak, jak když louskneš prstem, se vyrojila spousta divných večírků, ještě podivnějších koncertů a výstav. Jsem přesvědčenej o tom, že kdybychom se místo Ostravy sešli v Praze na AVU, tak možná spolu hrajeme, ale všechno to bude takové sofistikovanější, „umělečtější“.
Přesto se toho v Ostravě děje stále docela dost. Ted například proběhne Pendl festival v šesti ostravských klubech najednou. Existuje zde hodně svérázný prostor Plán B….
ES: Plán B zvedl spadlej prapor. Je to snad první záchvěv druhý kreativní vlny v Ostravě.
A.cz: Jste výtvarníci. Tomáš a Edgar měli nedávno výstavy. Jak výtvarná tvorba ovlivňuje hudbu Schwarzprior a obráceně?
ES: Už moc nefotím. Nejde se věnovat dvěma věcem úplně naplno.
TM: Tahle bipolarita mě udržuje v jistý nervozitě. Kreslím komiksy, což je časově dost náročná disciplína, ale je to věc, který se nemůžu vzdát. Kapelu, i když občas je to na krev, stále zvládám. Jinak co se týče vzájemné interakce mezi obory, beru to jako přirozenej proces, kterej je v základě stejnej. Snažíš se do toho, co tvoříš, přenést nějaké emoce, jen ten výsledek je jiný médium.
ES: Jsou to věci založený na pocitech, který se v určitých místech protínají.
A.cz: Co pro vás znamenala koncertní spolupráce s Vanessou, která následně vyústila ve společnou, dnes již legendární, Tečku páteční noci, ale také produkční dohled Mirka Papeže nad hudební podobou vašeho debutu?
ES: Hodně. Pokud jsme se bavili o těch dveřích do nových dimenzí, tak Vanessa byla určitě jednou z nich.
TM: Spolupráce nám přinesla poznání skvělejch, bizarních lidí. Jsou sice o generaci starší, ale hudebně to mají hozený úplně stejně jako my.
ES: S Vanessou to bylo jako s kámošem, kterýho jednou potkáš, rovnou přeskočíš takové ty oťukávací omáčky a jdeš rovnou k věci.
A.cz: Většina skladeb, které se na debutu objevují, je už řádně obehraná na koncertech. Připravujete už materiál na novou desku?
ES: Máme hromadu novýho materiálu. Jen jsme ho doteď drželi stranou, protože deska měla prioritu.
A.cz: Takže nové skladby čekaly pouze na to, až se odhodí ta koule debutové desky?
RP: Přesně tak. Potřebovali jsme mít tu desku v ruce a k ní udělaná videa, abychom se mohli pohnout zase dál.
A.cz: Hráli jste už několikrát v Polsku. Jak vás publikum v zahraničí bere, když zdůrazním, že vaše hudba je dost postavená na sloganovitých textech?
ES: Na začátku publikum reagovalo stejně jako v jakémkoliv jiném českém městě. Teď naposled už ale na nic nečekalo a rozjelo takovou párty, na kterou budeme ještě dlouho vzpomínat.
TM: Po koncertě jsem se dostal do diskuse s jednou překladatelkou, která rozebírala naše texty. Na konci jsme se pokoušeli vymyslet nejlepší polskou verzi textu písničky Smrt, láska, chcaní.
A.cz: Z toho důvodu se ptám i na důraz, který kladete na texty v češtině. Zůstanete u nich i v budoucnu?
TM: Určitě. Pro mě je vyjadřování v češtině tak přirozený, že na tom nehodlám nic měnit. Taky si nemyslím, že by to mělo i v zahraničí nějaký zásadní efekt. Mám za to, že stejně nejvíc cítíš z hudby to, co vidíš. A často dochází k porozumění pouze z nálady jednotlivýho tracku.
ES: Jazyky rozhodně není třeba hrotit. Pokud do tebe energie proudí, tak ti často napoví víc, než si myslíš.
A.cz: Promo materiály hovoří o desce IDDQD jako o kolekci, jejímž ústředním tématem je nesmrtelnost. Mohli byste k tomu dodat něco víc?
TM a ES: My bychom dodali jen jedno slovo – Doom (legendární počítačová hra – pozn. autora)! To je to, co přijde po apokalypse.
A.cz: Jak se stalo, že vaše album vyšlo u spíše avantgardního labelu Polí5?
ES: To je zásluha Mirka Papeže. My jsme uvažovali taky o XProduction, ale tam jednání nakonec nedopadlo. Jsme s jednáním Josefa Jindráka, šéfa Polí5, absolutně spokojený.
A.cz: Hlásit se dnes ke gotice není příliš cool. I kapely, které zní jako kopie The Sisters Of Mercy, se dnes zaštiťují spíše tím, že hrají post-punk nebo novovlnný rock. Vy se vaší náklonností ke gotice netajíte. Jak je pro vás důležitá?
TM: Moje komiksy jsou dost gotický.
ES: Jsem s tím úplně v pohodě. Jen mi tu a tam přijde, že se někteří oblečou do stylovýho oblečení, navlečou si boty s vysokým podpatkem, obarví si vlasy na černo a mají pocit, že jsou ti praví gotici.
TM: Ale to k tomu přeci patří...
ES: Jasně, jen mi u toho všeho vadí ten komerční podtón.
TM: Ber i to, že se nepíše rok 1981, ale 2015. Doba se posunula a i scéna se někam vyvinula. Je pravda, že mě gotika znovu nadchla po několikáté návštěvě Berlína. Byl jsem tam v pár gotických klubech, které na mě dýchly atmosférou osmdesátých let. Čekal jsem jen, kdy zpoza rohu vyjdou Bauhaus. Pak jsem šel na podobnou akci v Praze a tady se to hemžilo figurami s vystajlovanýma šatičkama ze shopu, tak z toho jsem byl trochu zklamanej. Že to není ta špína, kterou jsem po zkušenosti z Berlína očekával a chtěl. Ale abych zas nebyl moc kritický, pořád je to prima, že tu něco takovýho existuje. Je to dobrá opozice oproti každodenní šedi, která nás neustále obklopuje.
A.cz: Edgare, vedle Schwarzprior vedeš ještě skupinu Wolf Trap. Co tě loni přimělo k jejímu založení?
ES: Potřeboval jsem se vybít a elektronicky to už nešlo. Tak jsem popadl do ruky kytaru.
RP: To je tím, že jsi přestal fotit.
ES: Je to zábava. Úplně jinej princip fungování. Hodně mě to baví.
