reklama
 
 

Zola Jesus: Konečně jsem pochopila, že už nemám co skrývat

AKTUALIZOVÁNO 10. 11. 2014
Exkluzivní rozhovor s hvězdou alternativní scény o jejím novém albu Taiga i o válce na Ukrajině, kterou jako Američanka s ruskými kořeny vnímá poměrně intenzivně.
Doporučujeme

Rozhovor - Pro popaře je symbolem nové gotické vlny. Pro gotiky je popařkou, která toho s gotikou vlastně nemá příliš společného. Nika Danilova aka Zola Jesus novou deskou Taiga znovu provokuje oba tábory, neboť odhazuje velké množství avantgardních propriet a vrhá se v péči labelu Mute Records vstříc mainstreamovějším vodám.

V exkluzivním rozhovoru pro Aktuálně.cz jsme probrali nejen tento paradox dotýkající se její barokně sošné tvorby, ale zabrousili jsme až k současnému konfliktu na Ukrajině, který musí jako Američanka s ruskými kořeny vnímat poměrně intenzivně.

Aktuálně.cz: Během posledních čtyř let jste spáchala řadu kolaborací. Do svých nahrávek vás přizvali jako hosta Orbital nebo M83. Jak k těmto hudebním setkáním došlo?
Zola Jesus: Většinou mě tyto kapely oslovily samy. Často spolupracuji s blízkými kamarády, které uznávám, a je to pro mne čest, ale tu a tam se ozve i někdo ze zámoří, jako například právě Orbital nebo M83, a taková spolupráce je pro mne velmi obohacující.

A.cz: A jak pro vás bylo důležité být součástí týmu, který připravoval soundtrack k filmu Jima Jarmusche Přežijí jen milenci?
Velmi. Díky této spolupráci jsem se dostala do okruhu spolupracovníků Davida Lynche, například k výbornému hráči na loutnu Jozefu Van Wissemovi. Narazila jsem tímto způsobem i na producenta mé nové desky Taiga, Deana Hurleyho.

A.cz: V loňském roce jste vydala akustickou desku Versions. Co vás vedlo k tomu, vydat soubor už dříve zveřejněných písniček v takto pozměněném hávu?
Na začátku byla nabídka předvést svou tvorbu v Guggenheimově muzeu moderního umění v New Yorku a já si řekla, že to je možnost, jak představit svou tvorbu publiku speciálním způsobem. Protože zbožňuji smyčce, napadla mě myšlenka upravit svou tvorbu pro smyčcový kvartet. V tu dobu jsem propadla současné orchestrální tvorbě JG Thirlwella, jehož jsem sledovala už jako Foetuse. Ten přearanžoval mé písničky tak úchvatně, že jsem se rozhodla uchovat takto vytvořený koncertní program i ve studiové podobě. A myslím, že mi dáte za pravdu, že jsem udělala dobře.

A.cz: Takže můžeme od Zoly Jesus čekat takto pojatý projekt i v budoucnu?
To si nejsem jistá. I když se jednalo o akustický projekt, tak měl výrazný vliv na tom, jak zní letošní, plně elektrifikovaná deska Taiga. Ve způsobu skládání, v práci s dynamikou i v dalších oblastech.

A.cz: Každá vaše deska zrcadlí velký žánrový skok do nové oblasti. Co stálo za pročištěním soundu na novince?
Každá má dosavadní nahrávka (vyjma právě akustického loňského alba) byla plná ruchů, šumů a distorzí a já rozhodně nechtěla, aby se z tohoto rukopisu stalo klišé. Základním stavebním kamenem nové desky se tedy stal můj hlas, za kterým si stojím víc než kdy jindy. Všechny mé dosavadní nahrávky byly tak trochu skrýší mých nápadů a já po letech konečně pochopila, že už nemám co skrývat.

Základním stavebním kamenem desky Taiga je můj hlas, za kterým si stojím víc než kdy jindy. Všechny mé dosavadní nahrávky byly tak trochu skrýší mých nápadů a já po letech konečně pochopila, že už nemám co skrývat.

Zola Jesus

A.cz: I z toho důvodu jste o novince prohlásila, že se svým způsobem jedná o jakýsi debut Zoly Jesus?
Na jednu stranu jsem se při tvorbě nových písniček vrátila kamsi ke svým muzikantským začátkům, na druhou stranu se mi podařilo v mnoha skladbách vyjádřit přesto to, co jsem svou hudbou od začátku chtěla říci. Z těchto důvodů beru Taigu jako takový odrazový můstek v mé dosavadní hudební kariéře.

A.cz: Novou desku vydáváte na renomovaném indie labelu Mute records. Jak k této spolupráci došlo?
Až na výjimky jsem doposavad byla věrná svému objeviteli, labelu Sacred Bones records. Stále uznávám jeho DIY filozofii, jakou muziku vydává, přesto jsem cítila, že se potřebuji pohnout zase kupředu. A protože přišla nabídka od Mute, který považuji za respektovaný a vlivný label, kývla jsem na ni.

A.cz: O čem vlastně písničky na novince pojednávají? Předchozí deska Conatus byla plná inspirací ze zaměstnání vašeho manžela entomologa…
Jak už název desky napovídá, tentokrát se více zaobírá přírodou, vztahem člověka k ní, který často bývá velmi macešský. V písničkách tentokrát narážím i na poměrně existenciální témata, jako například otázku moci, jejího využívání a zneužívání dříve i dnes, nebo například smysluplnosti našeho pachtění z hlediska dlouhodobého horizontu. Proč jsme si vybudovali města? Abychom ochránili a izolovali sebe před divokou, reálnou přírodou. Co to znamená, pokud jde o naši budoucnost, i pokud jde o naši minulost?

A.cz: V jednom z dřívějších rozhovorů jste prohlásila, že nemáte ráda léto pro nesnesitelné horko. I z toho důvodu se nová deska obrací do nehostinné tajgy?

V tajze je také léto, ale je pravda, že mnohem mírnější než v jiných částech světa. Máš pravdu, že léto mně nesvědčí. Většinou začínám být produktivní, až když se mění v indiánské, podzimní počasí. Taiga v mém podání je obraz silné přírody, toho pravdivého běhu života. Místa, které po každém živočichu mnoho chce, ale také hodně dává nazpět.

A.cz: Na nové desce máte řadu nečekaně svižných písniček. Jak k jejich vzniku došlo?
Taneční hudbu mám ráda dlouhou dobu. Miluju breakcore, často poslouchám drum’n’bass, ale nikdy jsem si nedokázala naprogramovat tak dobré bicí, aby perfektně seděly k melodiím a aranžím mých písniček. S novými skladbami jsem konečně našla způsob, jak se se svižnějšími tempy popasovat, a jsem za překonání této bariéry moc ráda.

A.cz: Takže můžeme v budoucnu čekat více tanečních tracků?
Abych řekla pravdu, netuším. Nikdy neplánuju, jak budou mé budoucí písničky znít. Sama se nechám překvapit.

A.cz: V Praze jste se už představila několikrát naživo. V jaké sestavě vystupujete v současné době?
Mám nově složenou doprovodnou kapelu. Jsou v ní hráči na perkuse, pozoun a klávesy. Tu a tam se náš ansámbl rozšíří i o dechovou sekci. Mám radost, že v tomto složení budeme vystupovat i v Evropě.

A.cz: Mainstreamová média dávají vaší muzice přídomek gotická. Na druhou stranu gotická komunita nevěnuje vaší tvorbě příliš velkou pozornost... Vnímáte to jako rozpor?
Já takhle o své hudbě nepřemýšlím. Svoje písničky nabízím každému, kdo o ně má zájem. Nesměřují svou tvorbu výhradně k jedné komunitě. Mám za to, že ve svých písničkách kladu otázky, které jsou univerzální, svěřuji se ve své tvorbě s pocity, jež nemají, a teď to neberte negativně, „sektářský“ podtón. I z toho důvodu nemám takový úspěch u gotiků, protože nezapadám do jejich předem vybroušených škatulek.

A.cz: Máte ruské kořeny, v řadě rozhovorů se k nim přiznáváte, ale celý svůj život žijete ve Spojených státech. Jak vnímáte současný konflikt na Ukrajině, kde znovu proti sobě stojí USA a Rusko jako sokové?
Rusko a Ukrajinu vnímám přeci jen s trochu větším odstupem, než abych se k situaci mohla fundovaně vyjádřit. Vždyť i mí rodiče se už narodili ve Spojených státech. Jak ten konflikt sleduji na dálku, mám za to, že se jedná především o politickou roztržku, a je velmi smutné, že za ni zaplatilo takové množství lidí životem. Situace v těchto končinách nikdy nebyla stabilizovaná delší dobu. Hranice zde často měnily svou pozici a bojím se, že ani v budoucnu se zde nedočkáme nějakého zásadního klidného období.

autor: Pavel Zelinka

Pokračujte dál

reklama
reklama
reklama
Komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama