"Někteří lidé rádi pozorují šelest listů a hýbající se větve. Tohle album je pro ně," uvedl svou možná nejvyspělejší nahrávku. Pomalým tempem a bezbřehým klidem rovnou říká, že není pro každého. "Pokud si skladby chcete opravdu prožít, je jednodušší, když je nesežvýkáte na posezení, neposlechnete si je všechny naráz z křesla u přehrávače a reproduktorů. To by vám nejspíš rychle došla trpělivost," dodává čtyřicetiletý berlínský klavírista v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Ví, o čem mluví. Music for Animals má vyčerpávající stopáž, na třech hodinách a šesti minutách se rozprostírá deset skladeb. Nejdelší trvá přes 27 minut a jmenuje se trochu ironicky Briefly, tedy Krátce řečeno, nejkratší sedm a půl minuty - a všechny působí jako protékající meandr klidné řeky. V netrpělivé době trochu riskantní záležitost.
"Neměl jsem v plánu vydat krátké popové album. Hlavně kvůli tomu, že když jsem dřív skládal rychlé, komplikované věci, brzy mě jejich poslech ve studiu unavil. Nový materiál jsem naposlouchával třeba u kávy a cigaret, meditoval jsem u něj. A někdy i usnul," přiznává Nils Frahm.
Nahrát tak dlouhé kompozice byla jedna věc. Pak ale musel všechny jejich části seřadit a sestříhat. "To byla výzva, rozhodnout, co ponechat, co dát pryč," ilustruje Frahm při dlouhém povídání po telefonu. Věty skládá uvážlivě, slovy spíše šetří a rád se vyjadřuje přesně.
Hudba jako politický postoj
Na koncertech, jako bude ten ve Foru Karlín, obvykle Frahm střídá klasický nebo preparovaný klavír s nejrůznějšími typy kláves i syntezátorů. Na pomezí akustiky a elektroniky vytváří repetitivní, někdy hypnotické, jindy strukturované či živelné zvuky kombinující prvky klasické hudby, minimal music, ambientu nebo taneční muziky. Někdo tomu říká neoklasicismus.
Přestože alba vydával také v posledních letech, Music for Animals je první s novými skladbami po čtyřleté pauze. A pro něj bylo osobní. "Rozhodl jsem se ukázat syrovost nahraného materiálu, ve kterém není mnoho úprav ani zásahů. Chtěl jsem, aby mě čas ve studiu bavil, naplňoval dobrým pocitem. A jasně, se stopáží jsem zariskoval, ale taková je prostě realita, takhle dlouhé ty skladby jsou," uvažuje Frahm.
V kolonce "pomalé meditativní hudby" se nicméně usadit nehodlá. "Na koncertech desku hraju jinak. Tu je hlasitější, tu tišší, fascinuje mě ta dynamika, někdy až drastická a agresivní. Nicméně když jsem Music for Animals skládal, potřeboval jsem pracovat na něčem, z čeho mi nevykrvácí uši, jestli to dává smysl."
Dává - nahrával v době, kdy byl prakticky celý svět vzhůru nohama kvůli pandemii covidu-19. Album v nějakém ohledu působí jako politické vyjádření, ostrůvek klidu v rozbouřeném moři. Frahm ostatně vnímá politiku jako přirozenou součást umění.
"Od své ženy, která je filozofka, jsem se naučil, že prakticky cokoliv, co člověk dělá, v sobě nese politiku," zmiňuje manželku Ninu Frahm. "Už jen to, že se živím hudbou, je politický postoj, protože na světě existují společnosti, které svobodné vyjadřování hudebníkům a umělcům zakazují. Bylo by proto naivní o nějakém díle tvrdit, že je apolitické. Buď lžou, nebo nechápou, že i takové tvrzení je vlastně politické," přemýšlí.
Podle něj nová deska naznačuje politické postoje už jen názvem Music for Animals - odkazuje k událostem z doby pandemie, které Frahma naštvaly. "Třeba ty vášnivé debaty nebo to, jakým podmínkám čelili lidé pracující v kultuře. Takže ano, hudba, jakou jsem v té době složil, představovala pomyslný protipól tomu všemu. Dalo by se říct, že čím agresivnější a vyhrocenější byla politická scéna, tím klidnější skladby jsem psal," popisuje.
Komponování pro něj představovalo formu terapie. "Pomáhalo mi jako léky. Vnímal jsem, že abych se mohl cítit dobře, musím tvořit - v tomhle své intuici stoprocentně důvěřuji. A naštěstí se zdá, že má hudba pomáhá i dalším lidem. Je ale těžké dávat takové pocity do slov, vlastně ani v tuhle chvíli naplno nevěřím tomu, co říkám. Slova pro mě tolik neznamenají, místo nich mám hudbu, která ze mě a mého života prostě nějak vychází. Za to jsem vděčný," pousměje se Frahm.
Dokončit desku až na turné
Do povědomí se začal dostávat v první dekádě 21. století. Deska Felt, kterou vydal roku 2011, mu pak přinesla zvýšenou pozornost veřejnosti i kritiků. Později složil hudbu k celovečernímu německému filmu Victoria nebo krátkometrážnímu Ellis s hercem Robertem De Nirem.
Je plodný, prakticky každý rok zveřejní soubor nových, starých či zapomenutých skladeb. Většinou používá syntezátory a klavír, ačkoliv nejnovější Music for Animals se také v tomto ohledu odlišuje. Piano chybí a deska je první, na které hudebně spolupracoval s manželkou Ninou. Ta bez průpravy hraje na málo užívaný historický nástroj: skleněnou harmoniku.
Za Frahmem chodila několikrát týdně do studia. Kromě ní už tam byl jen pes a kočky. "Nerad nový materiál rozesílám lidem po internetu, takže jsem ho neměl moc komu pustit. Sledoval jsem proto, jak na nové skladby zareagují tihle, zejména náš pes. A zdálo se, že se jim líbí, jinak dají jasně najevo, když ne. To pak před hudbou vysloveně utíkají," směje se skladatel.
Ani několik měsíců po vydání není schopen vyjádřit, co pro něj deska představuje pocitově. Možná je to i jeho nelibostí k uzamykání proměnlivých významů do neměnných slov, jak říká. "Každý den to album vnímám jinak, každý den se budím s jinou náladou. Dokud si ale svou hudbu nezahraju, nevím, jaké ve mně vyvolává pocity," objasňuje.
Nahrávání ve "sterilním" prostředí zkušebny mu příliš stimulující nepřijde. Pořádně tak díla dokončuje a cizeluje až na koncertech. "Teprve naživo přijdu na to, co funguje a co tolik ne. Publikum mi pomáhá rozhodovat o budoucí podobě kompozic - což je také důvod, proč rád jezdím na turné. Není to tak, že bych musel, že bych objížděl koncertní sály s jednou připravenou show. Naopak, i na pódiu pomyslně beru lidi do svého studia a oni sledují, jak se vypořádávám se svými skladbami i sám se sebou," líčí.
V Praze uvede především novější díla. "Když teď slyším starší nahrávky, moc mi toho už nedávají. A možná je už nemám ani tolik rád. Na koncerty vybírám skladby, se kterými ještě nejsem hotový a představují pro mě i nějakou výzvu," poukazuje.
Music for Animals je zase výzvou pro posluchačstvo. Neposlouchá se jednoduše, v nesprávnou chvíli může znít repetitivně, až nudně. Když ale nastane správný moment, možná při nedělním odpočívání doma, možná při podvečerní procházce kolem řeky - ponoříte se do souboru vzpomínek a malých okamžiků, o kterých jste ani nevěděli, že je máte v paměti.
Koncert
Nils Frahm
(Pořádá festival Prague Sounds)
Forum Karlín, Praha, 24. listopadu.
