Bylo jako kluby v Berlíně, jen syrovější. Pražané znovu tančí v Neone

Bylo jako kluby v Berlíně, jen syrovější. Pražané znovu tančí v Neone
Večírky tu často trvají do rána.
Klub se vrátil dočasně, na necelý měsíc.
Kromě vlastní dramaturgie spolupracuje s jinými, například svou takzvanou Breaking Free party tu uspořádal festival Mezipatra.
Neone na sebe upozornilo progresivní dramaturgií.
Foto: Jiří Šeda
Karel Veselý Karel Veselý
15. 11. 2022 12:00
Před pěti lety zhaslo neonové písmeno N na budově bývalých Elektrických podniků v pražské Bubenské ulici. Už to vypadalo, že definitivně skončil klub Neone, který zaujal neotřelým výběrem taneční hudby, vytříbeným interiérem i skvělou aparaturou. Teď však písmeno znovu svítí - jen na jiném místě.

Neone, roku 2014 nominované na hudební cenu Vinyla za Počin roku, se přestěhovalo z přízemí majestátní meziválečné funkcionalistické stavby. Od začátku listopadu funguje v budově 17 pražské Holešovické tržnice. Sice jen dočasně, na necelý měsíc, avšak s vyhledávaným klubem se vrátila také jeho progresivní dramaturgie, workshopy nebo promítání filmů. Stejně jako třeba diskuse o potenciálu klubové kultury, bezpečnosti či dlouhodobé udržitelnosti nočního života ve městě.

"Zestárli jsme, a tak tentokrát Neone vypadá víc jako kavárna," usmívá se Jakub Pešek, provozovatel klubu a ředitel festivalu Lunchmeat, který existuje od roku 2010. Sedíme v prvním patře nového sídla, jež ozvláštňují instalace osmi digitálních panelů s takzvanými generativními obrazci umělce Pavla Karafiáta. Hraje ambientní hudba a podle množství otevřených notebooků to tady vypadá jako v útulné coworkingové kavárně. V přilehlé menší místnosti vzniká dětský koutek.

Když ale člověk dorazí v den akce, například o víkendu, na parketu v přízemí Neone duní současná elektronická hudba, střídají se DJové nebo kapely a večírky často trvají do rána. Do konce měsíce klub nabídne koncert dánské skupiny Lyra Valenza nebo vystoupení elektronického dua Shxcxchcxsh s portugalským audiovizuálním umělcem Pedrem Maiou. Kurátory dalšího večera se stanou švýcarská umělkyně nepálského původu Aïsha Devi s producenty zvanými Kamixlo a Ecko Bazz.

"Line-up navazuje na to, co děláme s Lunchmeatem. Je ale skvělé, že se na programu podílí i spřátelené kolektivy, jejich selekce hodně sedí k tomu, co máme rádi," říká provozní Pešek a vyjmenovává queer filmový festival Mezipatra, pražský label Sing Sing Soundsystem, sérii progresivních tanečních party KSK nebo novou pořadatelskou agenturu SPFM.

"Když Neone před těmi devíti lety začínalo, v Praze šlo jít skoro výhradně jen na techno a úplně chyběla žánrová pestrost. Tu jsme přinesli my a dnes už je taková nabídka v pražských klubech úplně běžná," srovnává Pešek.

"Teď chceme zkusit něco trochu jiného, vyzkoušet si ještě jiný formát, vytvořit místo, kde by se kromě tancování chodilo také jen posedět," vysvětluje, proč v listopadové nabídce Neone nechybí diskuse o duševním zdraví, vinylový bazar, přednáška sochaře Pavla Karouse z cyklu Vetřelci a volavky o umění ve veřejném prostoru nebo třeba vizuální workshop pro děti. Ty by ve "starém" Neone samozřejmě člověk nepotkal.

Přes den Neone připomíná coworkingovou kavárnu.
Přes den Neone připomíná coworkingovou kavárnu. | Foto: Dita Havránková

Neonový retrofuturismus

Neone vzniklo koncem roku 2013 nejdřív jako dočasný podnik, který měl v nepoužívané chátrající budově Elektrických podniků fungovat také jen měsíc. "Po měsíci nám došlo, že je to úplně ideální prostor se skvělou kapacitou a umístěním. Letná byla tehdy plná mladých lidí, a tak jsme pořídili nejlepší zvukový systém a rozjeli Neone jako stálý klub," vypráví Pešek.

"Původní vizuální koncept byl, že základním prvkem výzdoby bude použití klasických neonů. To je něco, co je zároveň retro i futurismus, předpona neo navíc označuje něco nového. Tak vznikl název Neone," doplňuje Jan Bárta, další člen původní party kolem klubu. Ten pro něj zosobňoval kulturní otevřenost a kontrastoval s monotónností techna. "Chtěli jsme ukázat, že může existovat i jiný zvuk, na který se dá celou noc trsat. Něco barevného a radostného," přibližuje Bárta cíle Neone.

Na jeho návštěvy si pamatuje třeba Kevin Loo, australský expat, vědec a novinář, který se do Prahy přestěhoval v roce 2011. "Do budovy na Bubenské jsem šel původně kvůli food pop-upu s burgery, který se konal před klubem. Byl jsem ale zvědavý, co je uvnitř, vypadalo to tam hodně cool a temné, tak jsem se tam šel podívat a pohltilo mě to. Vzpomínám si hlavně na fantastický soundsystém, který tam měli. Připomnělo mi to kluby v Berlíně, ale bylo to ještě víc syrové a autentické. A také to mělo stejně mezinárodní publikum," vybavuje si.

Za čtyři roky existence Neone získalo silné renomé. Vystřídaly se v něm zásadní osobnosti nezávislé klubové scény, od dnes již nežijící hyperpopové producentky Sophie přes zástupce vydavatelství Night Slugs a průkopníky žánru footwork až po experimentální elektroniku typu producentky Laurel Halo. Nenápadný prostor nedaleko metra Vltavská udával tempo v objevování nových jmen a z komunity, která kolem něj vznikla, se vylouply výrazné postavy klubové scény jako producent Aid Kid nebo DJ Kewu.

Před pěti lety provoz ukončila rekonstrukce budovy. Dnes jsou na původním místě lukrativní kanceláře.

V roce 2019 se Neone dočasně vrátilo poprvé, týden existovalo na střechách Křižíkových pavilonů holešovického Výstaviště, což se stalo právě díky festivalu Lunchmeat. Ten se každoročně koná na přelomu září a října, kromě toho však celoročně hledá neotřelá místa pro taneční party, jaké už uspořádal třeba v klášteře svaté Anežky České nebo v industriálním areálu bývalých závodů hutí a oceláren Poldi Kladno. Tam se vloni a znovu letos v srpnu konaly taneční akce nazvané Till The Last.

Na pražském festivalu Lunchmeat předloni vystoupila producentka Sophie. Ta vloni zemřela ve věku 34 let po pádu z budovy v Aténách. | Video: Lunchmeat Festival

Víc než zábava

Lunchmeat o svých klubových večírcích přemýšlí v co nejširších souvislostech. Součástí letošního ročníku festivalu byly diskuse o udržitelnosti klubového provozu i neviditelných hranicích mezi východní a západní Evropou, jež od roku 1989 ovlivňují existenční příležitosti hudebníků či DJů. Na debaty teď volně navazuje brožura Night Guide, kterou pro Neone sestavila novinářka Tereza Patočková a jež vyšla také jako příloha hudebního časopisu Full Moon.

"Chtěli jsme ukázat, že pražský noční život není jen o barech v Dlouhé, že je tu vedle nich také kultura, která má obrovskou hodnotu, ale která se často redukuje jen na drogy a nepořádek ze soundsystémů," vysvětluje Patočková cíl publikace, jejíž pět esejů propojuje klubovou kulturu s obecnějšími společenskými tématy. Najdeme zde třeba text Johanny Nejedlové z organizace Konsent, která se zabývá prevencí sexuálního násilí.

"Noční život je kultura, je to umění a je to magický prostor pro kreativitu a seberealizaci," píše Patočková, podle níž se klubová kultura do velké míry stala obětí nepochopení a nezájmu lidí v rozhodovacích pozicích.

Tím, kdo určuje hranice nočního života, bývá město. V roce 2019 pražští radní ustanovili pozici takzvaného nočního starosty, jenž měl koordinoval komunikaci mezi magistrátem a podniky. Na rok se jím stal Jan Štern, v době pandemie ale skončil a ohledně budoucnosti této funkce nyní panuje nejistota.

Na parketu Neone opět duní současná elektronická hudba.
Na parketu Neone opět duní současná elektronická hudba. | Foto: Jakub Doležal

Každý se může zapojit

Mezitím pražské kluby po covidovém výpadku zažívají malou renesanci. Každý večer se koná několik akcí a ve městě stabilně fungují dva podniky s programem pro náročnější posluchače nezávislé elektroniky: Ankali ve Vršovicích a Fuchs2 na ostrově Štvanice.

"Budoucnost je ale velkým otazníkem," upozorňuje Jakub Pešek z Lunchmeatu. Není jasné, zda scéna v současné podobě ustojí rostoucí náklady na energie a propad reálných mezd obyvatel po zahrnutí inflace. Stejně tak zůstává ve hvězdách, zda může komunita "náročnějších" tanečních klubů v metropoli ještě růst a třeba ve větší míře oslovit cizince. "Neone je tak trochu testem pro pražskou scénu, jestli unese existenci dalšího podniku," míní Pešek, který budoucnost spatřuje ve větším propojení s okolními zeměmi.

I festivalu Lunchmeat si ostatně po 13 letech začínají všímat zahraniční média a čeští hudebníci nebo DJové se pomalu objevují v programech zahraničních akcí. Souběžně s tím na scéně vzniká infrastruktura, která má klubům umožnit smysluplně komunikovat s magistrátem. Dřívější rivalitu jednotlivých partiček vystřídalo poznání, že bude nutné spolupracovat. "Je to určitý proces dospívání," říká Jakub Pešek. A věří, že měsíční zkušenost se znovuotevřeným Neone pomůže ukázat veřejnosti tvář klubové kultury, která je něčím víc než jen víkendovou zábavou. "Každý je vítaný, každému je dán prostor, každý se může zapojit," zní jedno z hesel rozesetých po klubu.

Neonové písmeno N bude v tržnici svítit jen do konce listopadu. Tato část Holešovic se dramaticky mění, pokračuje gentrifikace, kdy se do dříve méně prosperující čtvrti stěhují bohatší lidé. Rostoucí ceny nájmů odsud mohou jednou zcela vytlačit nezávislou kulturu. Ta už je dnes ale v Praze natolik silná, že přežít dokáže.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 6 hodinami

Poprvé v historii. Izraelský prezident Herzog přiletěl na návštěvu do Bahrajnu

Izraelský prezident Jicchak Herzog přiletěl do Bahrajnu, informovala agentura AFP. Toto království v Perském zálivu patří k několika muslimským státům, s nimiž Izrael normalizoval vztahy. Jde o první návštěvu hlavy židovského státu v této zemi a izraelská média ji označují za historickou.

Herzoga v zemi přivítal bahrajnský ministr zahraničí Abdal Latíf bin Rašíd Zajání. Poté se setkal s králem Hamadem bin Ísou Chalífou i korunním princem a premiérem Salmánem bin Hamadem Chalífou. Herzog dříve uvedl, že při setkání se chce soustředit na "způsoby posílení hospodářské spolupráce" mezi oběma zeměmi, jakož i na otázky změny klimatu a bezpečnosti.

Bahrajn a Spojené arabské emiráty, které Herzog navštíví v pondělí, se v září 2020 staly prvními arabskými státy, které v uplynulém čtvrtstoletí normalizovaly vztahy s Izraelem. Předtím takový krok učinily pouze dvě arabské země - Jordánsko v roce 1994 a Egypt v roce 1979. Dohodu s Izraelem zástupci SAE a Bahrajnu podepsali ve Washingtonu. Palestinci krok odsoudili.

Zdroj: ČTK
Další zprávy