Bohužel po této úvodní akční scéně z prostor za zádí letícího letadla přichází střih do minulosti. A bohužel jde na hodně dlouho o jedinou situaci, která v aktuální adaptaci populární videohry vyvolá jakékoli emoce.
Tom Holland, jenž v nejnovější komiksové trilogii ztvárnil Spider-Mana, tentokrát nepostrádá jen um létat vzduchem. Především na rozdíl od charismatického komiksového vtipálka nemá žádnou osobnost.
Adaptace videoher na rozdíl od komiksů nemají na své audiovizuální verze štěstí. V posledních letech se jich točí víc a víc, opakovaně ale narážejí na tentýž problém. Ve videohře obvykle není tak zásadní to, co je takřka esencí každého dobrého filmu: hrdina. Ve hrách lze podobu a vlastnosti postav často modulovat, měnit vzhled, schopnosti, povolání, pohlaví. A tím největším vzrušením je, že za onu v jádru uniformní postavu hrajete právě vy.
Dobrodruh Nathan Drake z filmového Uncharted je stejně jako jeho herní předobraz hledač pokladů. A tak hledá zlato. Což je celá jeho charakteristika. Toužil po tom už od mládí, kdy vyrůstal v pasťáku, ale po nocích se potuloval se starším bratrem v tajemných domech s ještě tajemnějšími mapami, odkazujícími k výpravám mořeplavce Fernãa de Magalhãese.
Bratrovi se noční toulky stávají osudnými, prchá oknem před zákonem. Mladý Nathan od té chvíle proplouvá životem sám, vybavený schopností míchat drinky v baru a okrádat přitom bohaté slečny o náramky.
Když se v podniku jednou objeví záhadný cizinec Victor Sullivan, Nathan získá možnost vydat se po stopách mnohem větší kořisti, než jsou naivní dcery bohatých rodičů. Po zlatu, které spatřilo světlo světa právě na výpravách slavného mořeplavce Magalhãese, jenž obeplul svět.
Režisér Ruben Fleischer hororovou komedií Zombieland prokázal, že má cit pro akci, nadsázku i chemii mezi protagonisty uvězněnými v troskách světa, který postupně rozežírají krvelační nemrtví. Scenáristé snímku Uncharted mu ovšem tentokrát nabídli tak chudokrevnou potravu, že by jí nejspíš pohrdly i zombie z jeho nejznámějšího filmu.
Uncharted je akční lupičské dobrodružství, které může snadno sloužit jako důkaz pro všechny, kdo mají tuto zábavu v nemilosti. Důkaz, že videohry nepotřebují příběhy ani postavy a stačí jim jen trocha adrenalinu nebo nudných klišé.
Je tu mladý hoch, co chce hledat zlato. Pak zkušený lovec pokladů, který ho hledá už dlouho. Do party se brzy přidá žena, jež ráda činí totéž a je v tom velmi dobrá. Tito tři poté putují od lokace k lokaci a… hledají zlato. Chvíli tvoří tým, chvíli se podrážejí, pak zase spolčují, jak zrovna žádá situace.
Ani jeden z protagonistů přitom publikum nezajímá, neboť všichni postrádají jakékoli osobnostní rysy. Chybí jim nešvary i šarm, neexistuje důvod, proč jim fandit a nepřát si, aby se pokladu zmocnili konkurenti. Tedy nejspíš ti zlí, protože Antonio Banderas v roli jednoho z nich se tváří o chloupek proradněji než naši hrdinové.
A divák jen čeká, kdy se děj vrátí zpět k onomu letadlu, za nímž vlaje vzduchem několik beden s nákladem, v jejichž okolí se pohybují bojující postavy. Tam režisér Fleischer na chvilku dovede zvýšit tepovou frekvenci publika. Tím ale jen podtrhuje celkovou bezradnost snímku, který občas nabídne působivá prostředí. A to je prakticky vše.
Mark Wahlberg jako Sullivan selhává v roli zkušeného, protřelého, prospěchářského, v jádru však nejspíš sympatického parťáka. A Tom Holland zuby nehty drží diváky při vědomí bezelstným kukučem, který je jen stínem toho, co umí jinde, a se slevou prodává zbytky svého spidermanského charismatu.
Za jejich postavami už nic víc není. Proč se vzrušovat, že někdo někoho podrazil, že se po chvíli vztahy zase napraví a dojde k jinému zvratu, když jsou hrdinové publiku lhostejní?
Netflix loni uvedl jeden ze svých nejdražších snímků Red Notice, lupičské dobrodružství plné hvězd a střídajících se prostředí. Sledovanost mělo obří, místo úspěchu po vzoru hollywoodských trháků však šlo jen o zapomenutelné mrhání zaměnitelnými nápady, kde v roli stafáže vystupovali Dwayne Johnson, Ryan Reynolds a Gal Gadotová. Tehdy se psalo třeba o tom, jak tato platforma proslulá kvalitními seriály zatím neumí konkurovat Hollywoodu a její vysokorozpočtové žánrové filmy trpí absencí solidních scénářů či dramaturgie.
Při sledování Uncharted se však snadno do mysli vkrade kacířská myšlenka, že na plátnech multiplexů by si oba snímky mohly klidně vyměnit místo. Uncharted selhává podobným způsobem jako Red Notice, jen v ještě unavenějším tempu. Je to paradox, neboť se tu neustále něco děje. Jenže takřka jediná akce publikum neumí vtáhnout.
Celý svět nechtěně připomíná herní prostředí, jímž se postavy pohybují bez ohledu na okolí, jen plnícího úlohu pasivního dějiště. Je třeba se dostat k další lokaci, v níž uplatníme nalezený předmět? Pojďme odhodit stolek ve venkovních prostorech kavárny, u kterého zrovna někdo snídá, vždyť za ním se nachází zeď se starobylými výjevy, kam lze onen artefakt strčit, a posunout se v ději dál.
S podobnou logikou se snímek bezduše odvíjí k cíli. Přeplněný honičkami, podfuky, a dokonce scénami, v nichž dávné lodě mořeplavců plují vzduchem vysoko nad zemí. V takových chvílích by si měl divák říci: Páni! Jenže i ty nejexotičtější momenty tvůrci zahalují do hávu zapomenutelnosti. Akce není strašná, jen tuctová.
Autoři nekonečné akční série Rychle a zběsile dovedou v podobných momentech strhnout a popřít gravitaci desetkrát v každém díle ságy. Uncharted nabídne dvě akční scény, u nichž se na chvíli zvedne tep. A navíc by v porovnání s touto leckdy vysmívanou sérií prohrálo i v jejích nejslabších disciplínách: v logice a profilaci postav.
Animovaný seriál Arcane: League of Legends nedávno ukázal, že videohry lze převést na obrazovky se stylem, šarmem i pozoruhodnými, zapamatovatelnými hrdiny. Uncharted nemá nic z toho. Kdyby bylo videohrou, mělo by jednu zásadní přednost. Přestože vypráví o až chorobné touze hnát se za zlatem, samo žádnou zlatou horečku nezpůsobí. Hry jsou návykové, mohou vyvolat silnou závislost. To u filmového Uncharted nehrozí.
Uncharted
Režie: Ruben Fleischer
Falcon, česká premiéra 10. února.
