Příliš málo hrdinů, příliš mnoho lhářů. Havelkův film se snaží popsat problémy Čechů

Martin Šrajer Martin Šrajer
Aktualizováno 5. 2. 2022 15:29
Jako nikým neřízený vlak, který samospádem ujíždí vzad, ukazuje Česko nový film od režiséra Vlastníků. Atraktivně obsazené satirické komedii Mimořádná událost nápady nechybí. Naopak je jimi tak přetížená, že má problém hnout se z místa.

Rasistický myslivec, majitel pohřební služby a komunikativní vdova se ocitli v lokálce bez strojvedoucího a nevědí, jak ji zastavit. Ústřední situace nového filmu Jiřího Havelky připomíná anekdotu. Úsměvně s odstupem let působí také incident, který ji inspiroval.

V roce 2019 došlo na železniční trati Studenec-Křižanov k závadě vlaku. Strojvedoucí vystoupil a šel zkontrolovat vůz. Kvůli nevhodné manipulaci s brzdami si zavřel dveře a vlak se bez něj samovolně rozjel zpět do výchozí stanice. Tam byl mechanicky zastaven. Jízda trvala 14 minut a žádný z 11 cestujících neutrpěl zranění.

V Havelkově filmu kuriózní příhoda netrvá 14 minut, ale skoro dvě hodiny. Ceněný divadelní herec a režisér, který s Davidem Dvořákem zároveň napsal scénář, ovšem ani neusiloval o věrnou rekonstrukci. Setkání vysoce nekompatibilní skupiny jednotlivců využil k satirickému portrétu české společnosti. Podobně jako ve Vlastnících, jimiž coby filmový režisér před třemi roky debutoval.

Divácký hit oceněný třemi Českými lvy se odehrával během devadesátiminutové schůze Společenství vlastníků jednotek. Šlo o dílo dramaturgicky sevřené a poměrně zřetelně zacílené. Díky pohotovým hercům a nepolevujícímu spádu tolik nevadily ani slabší momenty.

Mimořádná událost má zdánlivě také parametry divadelního představení. Je o poznání ambicióznější, avšak drží hůř pohromadě. Nesourodý není jen kolektiv lidí spojených krizovou situací, ale celý film.

Jedna karikatura vedle druhé

Ve vlaku, jenž po pár minutách jízdy nečekaně mění směr, se dále nachází rozhádaný manželský pár, netrpělivá samoživitelka s nespokojenou dcerou, trojčlenný boyband, co hledá jméno, a chlapec, jenž znalostmi o železnicích a fyzikálních zákonech připomíná chodící Wikipedii. Dva další pasažéři jsou nám zatím utajeni.

Zpočátku není moc jasné, kam film míří. Interakce postav, zpravidla definovaných jedním dvěma povahovými rysy a utkvělou, dokola omílanou myšlenkou, budí dojem autonomních skečů. Mnohé gagy jsou jednorázové, neslouží celku. Kvůli absenci pevnějších spojů má vyprávění labilní strukturu.

Film Mimořádná událost začnou kina promítat ve čtvrtek. | Video: CinemArt

Komunikace manželů Hálových neboli Jany Plodkové a Igora Chmely je s přibývajícími kilometry a rostoucím množstvím alkoholu v ženině krvi stále méně pasivní a více agresivní. Myslivec Ctirada Götze si za přítomnosti romského frontmana kapely stěžuje na "čmoudy" a za všemi problémy Česka vidí přistěhovalce. Když mu dojdou argumenty, vytahuje pušku.

Marie Ludvíková jako hartusící vdova nadává na České dráhy, komunisty i nebožtíka manžela, jehož popel si s sebou veze v termosce. Jaroslav Plesl, který svého pohřebáka vymodeloval podle Karla Kopfrkingla ze Spalovače mrtvol, pronáší s kamennou tváří morbidní moudra jako "Spánek je trenažérem smrti". A zkouší okouzlit ostatní jednoduchými triky.

Jedna karikatura vedle druhé. Úroveň hereckých výkonů kolísavá. Někteří podehrávají, jiní přehrávají a liknavost, sobectví nebo zbabělost dovádějí do takových parodických extrémů, že je těžké vidět v postavách alespoň kousek nás samých. Jejich tuposti a neohrabanosti se proto můžeme s klidem smát. Sami takoví přece nejsme.

U jistých postav těžko určit, jaký vzorek společnosti, typický znak češství nebo mechanismus vypořádávání se s kalamitou, mají reprezentovat, respektive proč ve filmu jsou. Komičnost záštiplné manželky-alkoholičky nebo vymóděné a vynervované single matky pak nestojí pouze na tom, že uvažují stereotypně. Přímo stereotypy zosobňují.

Film stále dokola, bez posunu a vývoje, gradace či katarze opakuje určité tiky nebo repliky. Tempo výrazně nezrychlí, ani když osazenstvo zjistí, že mašina jede bez strojvůdce. Děj dál spíš pokulhává kupředu. Místo aby se vyprávění semklo, ještě víc se rozevírá.

Igor Chmela a Jana Plodková.
Igor Chmela a Jana Plodková. | Foto: Jaroslav Kutheil

Hasiči s nafukovacím hradem

Havelka tentokrát necílí jen na národní povahu. Hyperbolou zvěčňuje také média a politiky. Přičiněním ženy močící u kolejí na internet uniká amatérské video. Z hrůzyplného výjevu se zdá, že motoráček unesl nebezpečný ozbrojenec. Pro novináře jde o zprávu dne.

Do hry je následně prapodivnou shodou okolností vtažen lokální politik, který zrovna připravuje volební kampaň. Jeho tajnou zbraní jsou červené svetry, nepříliš decentní narážka na bývalého ministra vnitra Jana Hamáčka z ČSSD. Karnevalové panoptikum doplňuje sbor dobrovolných hasičů s nafukovacím hradem a pár rozverných policajtů.

Minuty ubíhají a je stále méně zřejmé, k jaké pointě rozvětvená anekdota směřuje, nebo co se tvůrci snaží parodovat. Sledujeme satiru primárně komunální, nebo politickou, či snad mediální?

Stejně neústrojný je styl. Od cimbálové muziky, vracející nás do časů prvorepublikových grotesek, jedním střihem ke scéně, která s pomocí zpomaleného pohybu a dramatické hudby zesměšňuje patos hollywoodských katastrofických filmů. Do toho okamžiky mystického prozření nebo mrazivá scéna na toaletách, v níž se naoko schyluje ke znásilnění.

Film Vlastníci ukázal tragické důsledky naší neschopnosti najít shodu. Společenství nesolidárních lidí, kteří sledují jen své zájmy, se stalo obětí dvou vypočítavých vykuků. Stejně snadno, jako může národ rozdělený podružnými spory ovládnout bezohledný politik.

Nový snímek témata opakuje, ale ne tak naléhavě. Nikdo z pasažérů se nemá k činu, nechce převzít zodpovědnost a zjistit, co se děje. Všichni čekají na vůdce, který rozhodne za ně. Jenomže i kdyby nikdo nic neudělal, vlak dříve či později zastaví. O nic vážného nejde. Stačí vyčkat.

Možná právě na tohle chtěli režisér se scenáristou upozornit. Žijeme v relativně malém, klidném státě bez občanských válek a živelních pohrom. Abychom si tuto nevzrušivou každodennost něčím ozvláštnili, abychom se občas mohli cítit jako hrdinové, ale zároveň se moc neumazali, děláme z banálních příhod mimořádné události a vymýšlíme si falešné hrozby.

Jenovéfa Boková.
Jenovéfa Boková. | Foto: Jaroslav Kutheil

Nebezpečí nepřichází zvnějšku

Postavy kromě chlebů s řízky a tvrdého alkoholu sdílejí i bizarní historky. Některé, třeba tu o ženě, která uvázla pod kořenem stromu, nebo o jelenovi s flintou v paroží, může divák znát ze zpráv. Havelka tak jízdu odbrzděného vlaku zařazuje mezi jiné "události", pro jejich účastníky vzrušující, pro všechny ostatní bezvýznamné.

Do filmu přetlakovaného motivy je zakomponována i epizoda s penzistou, který chce nechat vykolejit vlak pokáceným stromem. Narážka na teroristický útok Jaromíra Baldy, při němž v roce 2017 skutečně šlo o život, může v groteskně stylizované komedii působit nepatřičně. Dobře nicméně osvětluje logiku určující chování postav.

Nebezpečí nepřichází zvnějšku. Cestující jsou nebezpeční sobě navzájem kvůli nedůvěře a neschopnosti navzájem si naslouchat. Zaslepeni vlastními předsudky interpretují couvání jako čin islámských radikálů a podstata problému jim uniká. Stejně ve filmu selhávají média. Ta veřejnoprávní, zastoupena zde dvojicí oblíbených moderátorek České televize, nevyjímaje.

Mizerně ozdrojované, patřičně zveličené informování o splašené lokálce zřejmě zvýší sledovanost nebo počet kliknutí, avšak zabírá prostor, který by mohl být věnován významnějším skutečnostem. Ty sobecky přehlíží i populistický politik.

Jiří Havelka pohlíží na politické vedení a zpravodajství stejně skepticky jako nedávná americká satira K zemi hleď!. Na rozdíl od ní explicitně nepojmenovává, od čeho prospěchářství a senzacechtivost odvádí pozornost. Indicií ovšem poskytuje dost. Česko je režisérovým pohledem zemí s nevyřešenou minulostí a nejistou budoucností, kde chybí opravdoví hrdinové a přebývají lháři, zloději či závistivci.

Ačkoli film ve snaze o vtipnost za každou cenu občas působí křečovitě a zbytečně často sází na laciné vtipy, stejně jako Vlastníkům mu nelze upřít snahu přesáhnout prostou zábavu a s nadsázkou říct něco o současnosti.

Jaroslav Plesl.
Jaroslav Plesl. | Foto: Jaroslav Kutheil

Potíž je v tom, že Mimořádná událost rámec přesahuje do příliš mnoha směrů, nahodile a nerytmicky. Jako kdyby scénář vznikal bez předem ujasněného záměru, improvizovaným napojováním dalších a dalších nápadů.

Na základní úrovni snímek zásluhou vděčných figurek a vysoké kadence "hlášek" zřejmě zafunguje. K výstižné satiře, která by zasloužila srovnání třeba s Kalamitou od Věry Chytilové nebo alespoň s tvorbou režiséra Jaroslava Papouška, se ale musíme propracovat přes vrstvy balastu.

Mimořádná událost

Režie: Jiří Havelka
CinemArt, v kinech od 3. února.

 

Právě se děje

Další zprávy