V prvních dvou dílech filmového restartu z let 2017 a 2019 si byl Spider-Man sám sobě největším protivníkem. V závěru trilogie, který se jmenuje Spider-Man: Bez domova a od čtvrtka ho promítají česká kina, je to stejné. Jen se k tomu na mladíka Petera Parkera sesypali padouši hned z několika vesmírů.
Nyní musí čelit největšímu nebezpečí: vlastní tváři, která v nadživotní velikosti září z veřejných obrazovek na newyorských mrakodrapech. A také z milionů menších přijímačů televizního signálu ve všech domácnostech.
Superhrdina tak musí ustát tlak, jaký zažil leckterý jeho kolega s utajovanou identitou. Jen tentokrát je tím odhaleným, kterému leží na ramenou záplava obvinění, vztyčených prstů i nadávek a na dveře mu klepe policie, sedmnáctiletý mladík.
Už v předchozích snímcích se Peter Parker hodně staral o běžné problémy puberťáka: třeba jak sbalit spolužačku MJ pomocí šperku z Benátek a kouzla pařížské eiffelovky. A trochu se schovával před zodpovědností, kterou coby hrdina nadaný superschopnostmi má, když přijde nebezpečí schopné zničit svět. Nyní, po stržení masky, už se schovávat nemůže. A tak prožívá to, co je pro každého náctiletého buď splněným snem, nebo naopak noční můrou: je na něj upřená pozornost celého světa.
Režisér Jon Watts v předešlých filmech Spider-Man: Homecoming a Spider-Man: Daleko od domova umně cílil na diváky, kteří mají věkem k hrdinovi nejblíže. Scénami natočenými mobilem a připomínajícími videa ze sociálních sítí. Či angažováním Iron-Mana v roli peskujícího náhradního táty, který dohlíží na to, co ze Spider-Mana vyroste. Protagonista dosud trávil více času na školních výletech než zachraňováním světa. Řešil nejistoty, s nimiž se snadno identifikuje každý středoškolák.
V minulém snímku se tvůrci nejvíce přiblížili bláznivým komediím pro mládež. Na jedné straně šlo o další důkaz, že studio Marvel ve své franšíze umí pohltit a přisvojit si další hollywoodské žánry - a bude ještě pozoruhodné sledovat, kam lze v této snaze zajít. Přitom však různé půtky s učiteli a spolužáky byly záživnější než samotný boj s monstry či vykreslení dostatečně hrozivých oponentů.
Zároveň jako by celá nová trilogie byla jen jakýmsi překlenovacím mostem, jednou z nitek, která přeskupuje síly v marvelovském univerzu poté, co se diváci rozloučili s některými oblíbenými postavami týmu Avengers.
Nyní se utvářejí nová pouta. Role "peskujícího táty na částečný úvazek" se po Iron-Manovi zhostil Doctor Strange. Ten se rozhodne zachránit Spider-Mana pomocí magie a vrátit jej zpátky pod masku. Místo kýženého kouzla, jež opět ukryje jeho totožnost, však Benedict Cumberbatch coby "černokněžník" Doctor Strange svými čáry roztrhne vesmír vedví.
Odsud dál už je o ději ošidné cokoli prozrazovat. Snad jen že se v něm objeví ti nejnebezpečnější z padouchů, s nimiž se kdy Spider-Man utkal. A že pro komiksové fanoušky je tento film jako splněný sen. Natlakovaný narážkami na minulost i překvapivými návraty. Plný opojných akčních scén, v nichž se tak jako v pět let starém snímku Doctor Strange bortí do sebe okolní architektura. A přitom je to film stále zábavně klukovský - i uprostřed zachraňování světa zbývá čas na žvanění o zdánlivých prkotinách, kterým pubertální mládež denně tráví dlouhé hodiny.
V inspiraci tři roky starým, skvělým animovaným snímkem Spider-Man: Paralelní světy tvůrci vtahují do hry postavy z alternativních realit. Opět jako v předchozích dílech platí, že padouši, byť je jich tu hned celá "parta", stojí trochu na druhé koleji. Nejen proto, že někteří sami o sobě nemají potenciál či charisma získat si svébytný prostor na plátně, ale také proto, že podstatné téma filmu zní, jak moc jsou to vlastně "záporáci".
Důležitě tak vyznívá boj samotného hrdiny, který stále hodlá být více mladíkem Peterem Parkerem a dostat se se svými spolužáky na prestižní školu MIT než brázdit coby Spider-Man noční oblohu New Yorku na pavoučích lanech.
I třetí díl trilogie je plný dobrých nápadů a umí se vcítit do duše náctiletých úplně obyčejnými a všedními scénami, v nichž je prostor pro tlachání i chemii mezi herci Zendayou a Tomem Hollandem v hlavních rolích Petera Parkera a MJ.
Zároveň novinka tak jako předchůdci trochu "bojuje" se superhrdinskou látkou. Podobně jako náctiletí bojují se svými vnitřními i vnějšími démony v podobě nejistot dospívání a rašícího akné. Lze to vidět jako sympatické a záměrné škobrtání díla, které se plně vtěluje do protagonistovy mladistvé povahy. I jako přehnanou touhu být mnoha věcmi naráz.
Na rozdíl od předchozích dvou filmů však novinka nabízí více akce a také více nostalgie. Vracejí se postavy a jejich představitelé ze starých filmů, kteří ani nepatřili do této franšízy studia Marvel, protože existovali dříve, než filmová odnož velkého komiksového vydavatelství vznikla.
Je to samozřejmě ruka podaná fanouškům. Ale také zvláštní cesta časem. Při pohledu do tváří herců Tobeyho Maguirea či Willema Dafoea se vracejí známá gesta a emoce staré takřka dvacet let. Tady se napojí nejen teenager, ale také, a možná především, pamětník.
Kromě toho přichází uvědomění, že Marvel už nepohlcuje jen různé hollywoodské žánry, které převléká do superhrdinských hávů. Do svého rozpínajícího se univerza rovnou vstřebává útržky jiných děl původně od konkurence.
Při sledování posledního Spider-Mana ještě více sílí pocit, že komiksové filmy už se plně proměnily v obdobu svých předloh. Český divák se tak může vcítit do role amerického hocha či dívky, kteří komiksové příběhy konzumovali po sešitech, s důrazem na budování košatých světů bez začátku a konce spíše než na jednotlivá díla.
I za superhrdinskými komiksy samozřejmě stáli mnozí osobití autoři. I ty komiksy mají svá kanonická díla. Ale pod špičkou ledovce se valí hrdinové a příběhy coby jednolitý, větvící se, nikdy nekončící příval. Nové mýty pro moderní dobu. Po více než dvou tuctech filmů od Marvelu se v tomto proudu lze stále snadněji ztratit. V dobrém i zlém.
Spider-Man: Bez domova
Režie: Jon Watts
Falcon, česká premiéra 16. prosince.
