Personál je na nože, šéfkuchař nestíhá. Film z nóbl restaurace vznikl na jediný záběr

Martin Šrajer Martin Šrajer
8. 2. 2022 17:00
Snímek z prostředí špičkové gastronomie Bod varu, který od uplynulého čtvrtka promítají kina, byl natočen na jediný záběr. Emočně vypjaté drama šéfkuchaře pod tlakem zažíváme v reálném čase.

Filmový realismus je konvence podmíněná kulturou a technologiemi. Dramata natáčená po druhé světové válce v rozbombardovaných italských městech, kdysi obdivovaná pro svou opravdovost, dnes působí kašírovaně. Herectví Marlona Branda, toho času chválené jako přirozené, se nám nyní jeví teatrální. Možná se příští generace budou podobně pozastavovat nad současným trendem extra dlouhých záběrů, často využívaných k dosažení autenticity.

Dnešní digitální kamery umožňují natočit naráz celý snímek. V případě oscarového Birdmana nebo válečného 1917 tvůrci trochu švindlovali a pomohli si pár dobře zamaskovanými střihy. Jednozáběrové filmy Victoria, Slepá skvrna nebo Utøya, 22. července představují čistší práci. Čas v nich stejně jako v životě běží bez přerušení a každou minutu vnímáme o to intenzivněji. Ještě lépe efektu využívá Bod varu, aktuálně nominovaný na čtyři britské ceny Bafta.

Druhý film jednačtyřicetiletého Angličana Philipa Barantiniho se odehrává v průběhu jediného předvánočního večera v lepší londýnské restauraci. Autor si prostředí nezvolil náhodou. Na začátku milénia se živil herectvím. Protože ale neměl takový úspěch, přivydělával si vařením. Postupně se vypracoval na vedoucí pozici a dva roky šéfoval luxusním podnikům. Když později přešel k režii, svůj první, dvaadvacetiminutový film se Stephenem Grahamem v hlavní roli situoval právě do tohoto světa.

Bod varu je celovečerní verzí téhož snímku. Graham si zopakoval roli šéfkuchaře a zároveň majitele restaurace s otevřenou kuchyní. Ta skutečně existuje, nachází se ve východním Londýně a dřív jí velel Barantini. Natáčení pro něj bylo návratem na místo činu.

Protagonista, k němuž míří všechny pohledy a otázky, se jmenuje Andy Jones. Již před příchodem do práce jeho strhaný, nevyspalý obličej napovídá, že má dost. Nervózně kráčí po ulici a do telefonu se horlivě omlouvá matce svého syna. Na rodičovské povinnosti mu nezbývá kapacita. Osobní starosti ale musí jít stranou. V restauraci na Andyho krom jeho týmu čeká úředník z hygieny, aby mu oznámil, že v důsledku nesrovnalostí podniku sníží hodnocení z pěti bodů na tři.

Skličující oznámení, lehkou předehru k záplavě podstatně větších průšvihů, šéf přijímá apaticky. Vzápětí ale podřízeným dává kartáč, za jaký by se nestyděl ani mistr cholerických výlevů Gordon Ramsay. Netrvá však dlouho a výbuch střídá zklidnění. Andy ukazuje přívětivou tvář. S otcovskou starostlivostí urovnává spory a ujišťuje se, že je každý v pohodě a ví, co má dělat.

Film Bod varu kina promítají od uplynulého čtvrtka. | Video: Aerofilms

Přecházení mezi dvěma polohami, prozrazující vnitřní nepohodu, je v podání charismatického britského herce Grahama naprosto nenucené a hlavní postavě dodává vrstevnatost. Ať na někoho řve kvůli pozdnímu příchodu, nebo jinému trpělivě vysvětluje, jak správně otevírat ústřice, přirozenou autoritou si podmaňuje prostor i filmové plátno.

Přestože je Graham vynikající herec, od něhož člověk nedokáže odtrhnout oči, Barantini jej nenechává táhnout celý film. Kamera se od protagonisty občas odpojí, aby sledovala třeba černošskou servírku Andreu přijímající objednávku od rasistického pitomce, který si díky penězům připadá nedotknutelný. Manažerka Beth se bez ohledu na možnosti kuchyně snaží vyhovět každému hostovi, Andyho zástupkyně Carla si zase jako rozvážná profesionálka nepotrpí na dlouhé řeči. I jí ale dochází trpělivost a je jen krůček od toho, aby přešla ke konkurenci.

Ačkoli se Andy práci oddává tělem i duší, není na něj spolehnutí. Řeší rodinné i finanční trable, nestíhá, nesoustředí se, dělá chyby. Svou nervozitu, vyjadřovanou i neurotickým upíjením z cyklistické lahve, do níž si dolévá něco výrazně ostřejšího než iontový nápoj, přenáší na ostatní. "Mluvíte a pracujete moc rychle," vyčítá mu nová francouzská kolegyně. Zároveň tím pojmenovává, jak hektickým tempem je film vyprávěn.

Stále se něco děje. Vinou nedořešených sporů z dřívějška jsou zaměstnanci od počátku na ostří nože. Co chvíli se někdo pohádá, rozbrečí nebo zhroutí na toaletách. Kvůli omezenému času konflikty nejde víc rozehrát, i tak ale vyznívají přesvědčivě. Hlavně díky skvěle sehraným představitelům, na jejichž castingu se s režisérem podílel i Graham. Stejně jako si šéfkuchař vybírá, kdo pro něj bude vařit.

Schopnost pohotově na sebe reagovat byla klíčová i kvůli způsobu natáčení. Herci se nedrželi pevného scénáře. Každá pokažená replika by vyžadovala začít zase od nuly. Byly tak stanovené určité tematické okruhy a pointy, k nimž se aktéři mají dobrat. Při zkoušení si natrénovali, co by mohli říkat, při natáčení už museli spoléhat jen na improvizační talent a duchapřítomnost kolegů.

Z atmosféry na place je zřejmé, že těsně před bodem varu se nenachází jen Andy. Dramaturgie filmu připomíná balancování na hraně propasti, tlakový hrnec, který může kdykoliv explodovat. Budou poslední kapkou chybějící suroviny, návštěva Andyho bývalého kolegy, který přichází s vlivnou food kritičkou a vyděračskou obchodní nabídkou, nebo zákaznice s alergií na ořechy?

Stephen Graham v roli Andyho, Jason Flemyng jako Alastair a Lourdes Faberesová coby Sara.
Stephen Graham v roli Andyho, Jason Flemyng jako Alastair a Lourdes Faberesová coby Sara. | Foto: Aerofilms

Permanentní vyhrocenost od nás žádá, abychom byli stále ve střehu stejně jako personál. Od něj se vzhledem k renomé podniku očekává bezchybný výkon. Musí rozhodovat rychle a správně. Nezastaví se, dokud neodejde poslední zákazník. Nepočítáme-li snahu nezhroutit se, postavy nemají předem stanovený cíl. Jen dělají svou práci. Natáčení na jeden záběr časový pres zdůrazňuje.

Na jediný večer je ve filmu emotivních odhalení, zvláštních náhod a špatných rozhodnutí možná až nepravděpodobně moc. Na druhou stranu se tvůrci nesnaží vyřešit každé mikrodrama. Některá vedou do slepé uličky. Útržky dialogů o postavách prozrazují dost na to, abychom rozuměli jejich reakcím, ale nevysvětlují vše. Přes dovádění dějů do krajnosti lze lehko podlehnout iluzi, že sledujeme živý záznam dění v opravdové kuchyni.

Přispívá k tomu i kamera, která k sobě nestrhává pozornost efektní choreografií. Pohybuje se uměřeně, vždy vedena děním. Zaměří se na jednu postavu, pár minut ji sleduje v určité části restaurace a pak se zlehka napojí na někoho jiného.

Vinette Robinsonová jako Carly.
Vinette Robinsonová jako Carly. | Foto: Aerofilms

Ačkoliv film vznikl bez jediného střihu, střídání postav a změny prostředí jej rytmizují, vytvářejí zdání, že sestává z mnoha scén. Po klidném dialogu u stolu, kdy kamera setrvává na místě, následuje akční, zblízka snímané servírování jídla, pak s umývačem nádobí vynášejícím smetí nakrátko opouštíme rušný interiér a dynamika se opět mění.

Neustále přecházíme mezi kuchyní, v níž se řeší krize či emotivní výměny názorů, a přední částí restaurace, kde personál s usměvavou maskou čelí ponižujícím poznámkám i osahávání. Navzdory limitovaným prostorovým možnostem celek působí dostatečně různorodě. Bod varu je filmem současně dynamickým i klaustrofobním, bezprostředním i pečlivě naplánovaným.

Nejlépe jej vystihuje anglické slovo "unpretentious", kterým food kritička zhodnotí Andyho kuchařský um. Tedy nekomplikovaný, skromný, nepředvádějící se, nabízející zážitek, který v člověku bude ještě chvíli rezonovat. Témata nastolená Bodem varu se ostatně netýkají jen práce v pohostinství. Nezdravě vysoké pracovní požadavky jsou v soutěživé společnosti zaměřené na výkon normou. Kdo nejede naplno, dostává nálepku lenocha nebo slabocha.

Barantiniho vtahující a nekompromisní film o profesi, ve které sám pracoval, je při své frenetičnosti paradoxně výzvou ke zpomalení. Pokud si stejně jako Andy nepřipustíme, že už je toho moc, dál budeme odkládat odpočinek a nedostatek energie řešit povzbuzujícími látkami, možná nás zastaví až kolaps. A kvůli strachu ze ztráty práce nakonec přijdeme o mnohem víc.

Bod varu

Režie: Philip Barantini
Aerofilms, česká premiéra 3. února.

 

Právě se děje

Další zprávy