Recenze - Film Jen Bůh odpouští patřil k nejočekávanějším filmům letošního festivalu v Cannes. Předloni jeho režisér vzbudil všeobecné nadšení výborným artovým thrillerem Drive a odvezl si cenu za nejlepší režii. Letos se z jeho snímku odcházelo a aplaus na projekcích nahradilo občasné bučení.
Jak si vysvětlit tak odlišné divácké reakce? Vždyť třiačtyřicetiletý Dán Nicolas Winding Refn opět obsadil jednu z největších hvězd současného Hollywoodu Ryana Goslinga a znovu si přizval k práci na soundtracku ceněného Cliffa Martineze. Dokonce i syžet sliboval podobnou podívanou jako Drive: příběh o etických dilematech mlčenlivého, melancholického muže se sklony k agresivitě.
Jenže zatímco Drive byl chytrý, sugestivně natočený, ale v zásadě tradiční hollywoodský film, držící se zavedených vyprávěcích schémat, Jen Bůh odpouští žádné jistoty nenabízí. Nefunguje jako thriller ani jako psychologické drama.
Přestože je minimalistický děj zasazený do exoticky fotogenického Bangkoku, neodehrává se v realistických kulisách. Ten film se zkrátka nedá číst jinak než v symbolické rovině. Je to jedna velká halucinační noční můra: vyjádření vnitřních muk hrdiny stiženého těžkým oidipovským komplexem.
Dokonalé obrazy k nepřečkání
Pro většinu běžných filmových diváků bude tenhle film, řídící se ne logikou děje a vztahů mezi postavami, ale logikou psychoanalytických představ o dynamice nevědomí, i přes relativně krátkou stopáž k nepřečkání.
Režisér až marnotratně kouzlí s dokonalými obrazovými kompozicemi (hlavně v odstínech červené). Řadí za sebe jednu excelentně choreograficky zvládnutou scénu za druhou. Výbuchy násilí střídá se zklidněnými meditativními pasážemi. Jenže co naplat, když celé to plýtvání talentem nedává člověku, který nemá v malíčku sebrané spisy tatíčka Freuda, sebemenší smysl.
Julian (Ryan Gosling) je drogový dealer, který maskuje svou činnost jako majitel boxerského klubu. Jeho bratr Billy (Tom Burke) po jednom ze zápasů pronese s démonickým šklebem: „je načase potkat se s ďáblem" a vyráží do ruchu nočního velkoměsta zmasakrovat mladistvou prostitutku.
O chvíli později se na místě činu bez pout nebo nějaké viditelné averze setkávají policista Chang (Vithaya Pansringarm), vrah a otec mrtvé dívky. Tomu Chang poručí, aby Billyho zabil. O chvíli později usekne policista otci ruku, aby si zapamatoval, že nemá nechat své dcery po nocích kurvit. Chang je Bůh z názvu, neporazitelný überpolda, který prochází Bangkokem, neohlížejíce se na zákony, a šíří svou nezpochybnitelnou morálku samurajským mečem.
Do města přilétá überžena Crystal (Kristin Scott Thomas), Julianova matka, šéfka celého drogového byznysu. Chce po svém synovi, aby pomstil smrt svého bratra. Julianovi se do toho jednak nechce (vždyť to byl psychopat), jednak na to ani nemá, jak se později ukáže.
Pocit vlastní důležitosti
Bangkok vykresluje Refn se svým kameramanem Larrym Smithem jako strnulé peklo, v němž se vlastně přes neustálý ruch nemůže nic pohnout, natož změnit. Prostředí jen ilustruje vnitřní inferno Juliana, který se nedokáže odpoutat od matčina dominantního, týrajícího, ponižujícího superega.
Refn ale bohužel není přes veškerou bujnou imaginaci David Lynch, aby svému výletu do nevědomí dodal konzistentní tvar. V záplavě vražd ostrými, dlouhými předměty (mrk, mrk), potoků umělé krve a prázdných pohledů Ryana Goslinga se dá jen těžko dobrat účelu téhle režisérské exhibice.
Některé výjevy jsou vyloženě komické a obávám se, že nechtěně. Je to totiž ten druh filmu, v němž z každého záběru čiší vědomí režisérova pocitu vlastní důležitosti.
Nerad se ve svých textech pouštím do psychologizování, ale takhle okázale psychoanalytický film k tomu svádí. Ego by možná měl zkrotit sám režisér. Před dvěma roky se v Cannes pustil do svého dánského kolegy Larse von Triera kvůli jeho neslavné tiskovce s „náckovskými" výroky, které nazval neakceptovatelnými, a dokonce ho označil za provinčního režiséra, který je z formy. Teď ho ale otrocky napodobuje, když do závěrečných titulků vložil domýšlivé věnování režisérské surrealistické legendě Alejandru Jodorowskému, podobně jako Trier v Antikristovi věnoval snímek Andreji Tarkovskému (a taky to tehdy pěkně schytal).
Na jedné straně je tu snaha vymezit se postpubertálně vůči Trierově filmařskému vzoru, na straně druhé je tu možná až instinktivní a nevědomé následování jeho kroků. Julianův nepřekonatelný rozpor mezi tendencemi podřídit se autoritě a vzbouřit se vůči ní tak dostává osobnější kontury.
| Jen Bůh odpouští | |
| Only God Forgives | |
| Žánr: | Drama, Krimi, Thriller |
| Režie: | Nicolas Winding Refn |
| Obsazení: | Ryan Gosling, Kristin Scott Thomas, Yayaying, Tom Burke, Vithaya Pansringarm, Gordon Brown |
| Délka: | 90 minut |
| Premiéra ČR: | 06.06.2013 |
