Cannes 2013 - Film Nicolase Windinga Refna Jen Bůh odpouští je odvážným činem. Vždyť po úspěchu krimi Drive mohl dánský režisér točit komerční hollywoodské blockbustery, kasovní trháky. On ale udělal pravý opak.
V nočním Bangkoku natočil audiovizuálně strhující, pomalou meditaci, která je sice plná krvavého násilí, ale chybí jí přístupnost a šarm oslavovaného vyprávění o tichém kalifornském řidiči. Je to umělecký krvák, který si prostě v kině budete muset odpracovat.
Kdo pomstí Billyho?
Refn vidí Bangkok v červených a zlatých barvách, které zářivě vystupují z vlhké, černé noci, ze zelených pozadí jídelen.
Dva bělošští bratři Julian (Ryan Gosling) a Billy tu provozují boxerský klub, který ovšem funguje i jako drogová samoobsluha. Billy pak dostane chuť na mladou holku a zavraždí šestnáctiletou prostitutku. Rudá krev splývá s rudými světly.
Nešťastného otce navštíví policajt v civilu Chang (Vithaya Pansringarm) a poněkud překvapivě muže pošťuchuje, aby vzal spravedlnost do vlastních rukou. Nejspíš proto, že on sám, Chang, vyzbrojený mečem, by to udělal stejně - nakonec právě on je onou božskou postavou filmu.
Když Billy zemře, Julian si uvědomuje, že teď je s pomstou řada na něm. Necítí se na ni ale.
Do Bangkoku vzápětí přijíždí matka obou synů Crystal (Kristin Scott Thomas s blond přelivem). O její povaze si uděláme obrázek už z úsečných vět, jimiž zpraží hotelového manažera.
Crystal trvá nejen na smrti Billyho vraha, ale i policisty Changa. Julian se jí to snaží vymluvit, Billy přece jenom zabil malou holku. „Nejspíš měl své důvody," zapráská Crystal jazykem. Kino se poprvé zasmálo.
Crystal nemá o Julianovi valnou mínku, vždyť během filmu se nebojí připomenout, že má menší penis než milovaný Billy, a tím pádem je vymalováno. Najatí vrazi ovšem zklamou, načež přichází scéna brutálního mučení.
A Chang se vydává po stopách bílé matky a jejího syna. Teď už musí Julian potěžkat pistoli doopravdy.
Nezapomenutelná matka
Nicolas Winding Refn napsal Only God Forgives ještě dřív než Drive. Poté, co původní herec dal přednost natáčení Hobita, přizval Refn opět Ryana Goslinga, hrdinu Drive.
Jeho Julian patří k nejtajemnějším hrdinům současného plátna. Emocemi šetří jako zlatem, vystačí si s menším počtem výrazů než Clint Eastwood.
Ve scénáři má jen pár řádek dialogu. A když kdovíjak verbálně neexhibuje ani Vithaya Pansringarm, rozčeří dusný bangkokský vzduch až Kristin Scott Thomas. Prodchnula Crystal ďábelským temperamentem a vytvořila nejnezapomenutelnější matku kriminálnického rodu za hodně dlouhou dobu. Nakonec se ani nedivím, že Julian je vedle ní raději ticho.
Refnův štáb odvedl brilantní práci. Kameraman Larry Smith nachází v precizně zarámovaných obrazech napětí, které pak moduluje autor hudby Cliff Martinez.
Stylová vybranost se doplňuje se záměrně vyprázdněnými charaktery tak, že film může vypadat jako povrchní cvičení. Zatímco Goslingovi předchozí hrdinové brali osud do vlastních rukou, Julian je téměř neúčastný a jeho psychiku vnímáte často až díky vedlejším postavám (večeře s prostitutkou Mai, jíž Crystal promění v orgie potupy) než díky jeho vkladu.
Na druhou stranu je to letos první film v canneské soutěži, který mě rozhodil: podobně jako před pár lety Terrence Malick se Stromem života Po titulcích mi přišel egomanský, nafouknutý. Nedokázal jsem ho ale vyhnat z hlavy. Zůstala mi jeho podmanivá atmosféra. Refn mě donutil přemýšlet spíš o vlastním vnímání než o samotném filmu, a to považuju za mistrovskou schopnost.
Dělá to z filmu horkého adepta na Zlatou palmu, jíž tady často získávají filmy, které se snaží vystoupit ze zavedených rámců, spíš než aby byly na všech frontách dokonalé. Bravo.
Čtěte také
Cannes 2013: Pan Božský mezi striptérkou a světicí
Cannes 2013: Ňouma bratří Coenů může snít o Oscarech
Cannes 2013: Rozchod Ahmada a Marie. Tentokrát v Paříži
Cannes 2013: Emmu Watson fascinují prachy, koks a Paris
Cannes 2013: Tajný sex mladé a nádherné Marine Vacth
Cannes 2013: Násilí, sex, Gatsby a soutěž bez žen
Recenze: Velký Gatsby je mejdan. Velký, ale krotký
