reklama
 
 

RECENZE Čokoládový expert uvařil rajsky sladce Lásku na kari

8. 9. 2014 7:32
Lasse Hallström si udělal v oboru jméno hitem Čokoláda a k dojemnému příběhu i vaření se vrátil, aby ukázal, že láska prochází všemi žaludky, ať už patří hrdým Francouzům, nebo Indům hledajícím domov.

Recenze - Vaření je téma, s nímž nepokazíte žádnou konverzaci, spousta lidí v něm objevila bezpečné otázky na první rande, jiní pak byznys s výdělky nekonečných rozměrů.

Každá televize si hýčká pořady o vaření, ať už chuťové buňky stimuluje odborník s praktickou zkušeností, nebo reportér, který se proslavil nadstandardně přihlouplými experimenty a ochranou lidu před zkaženou zeleninou a shnilým ovocem.

Vaření bez vůně a chuti

Vizuální stimulace spojená s nahlédnutím do magického procesu zrodu pokrmu je očividně dostačující navzdory logické nemožnosti posoudit výsledek jediným relevantním smyslem - chutí.

Snad i proto jsou všechny filmy o vaření nuceny posilovat zrakový vjem, přikrášlovat servírovaná jídla o další obrazový doping, takže se přísady mísí ve zpomaleném tanci, skrze páru z hrnce se protahují paprsky zapadajícího slunce a obložené talíře korunuje buď luxusní, nebo malebné zákoutí, v němž dochází k obřadu servírování.

Režisér Lasse Hallström se při oživování knižní předlohy Richarda C. Moraise dopouští těchto obvyklých triků, které jeho konkurenci obvykle stačí k dosažení maximálního pocitu kýčovitosti. Avšak autor takových romantických slátanin jako Milý Johne nebo Bezpečný přístav se s kuchařskou sladkobolností nespokojil a přidává ještě hrátky kariérní a vztahové.

V Lásce na kari zkrátka navařil rajskou, proti které nelze nic namítnout, když si člověk chce bez potíží pochutnat a nemá rád akademicky pojímané gastronomické tužby. Sice k Hallströmovi můžeme přistupovat přezíravě jako k tvůrci, který se v zájmu masového pohlazení srdcí vzdal jakýchkoliv vyšších uměleckých nároků (a že právě melodramatická přepjatost Milého Johna hraničí s tvůrčí sebevraždou), ale nelze opomenout jeho schopnost jednou za čas uvést film (Lov lososů v Jemenu), který dovede s romantikou pracovat střízlivě a vplést ji do zajímavějšího syžetu.

Láska a hlad ve Francii

Kvalifikací pro film o jídle je jeho čtrnáct let starý hit Čokoláda - rovněž zasazený do Francie, aby bylo jasno, kdo je tady šéfkuchař. V něm nechal do sladkostí namočit Johnnyho Deppa s Juliette Binoche a dodnes z toho má spousta lidí filmovou cukrovku.

V aktuálním snímku kombinuje téma lásky k jídlu s romancí, přičemž si michelinskou hvězdu, po níž pase každý, kdo strčí nos do profesionální kuchyně, zaslouží už jen za to, že je vůči oběma tématům vyvážený a žádné neprotežuje na úkor základní příběhové výbavy. Ba co víc, dovede je potlačit, aby se divák mohl bavit přehnanými soutěžními manévry dvou kuchařských klanů.

Sledujeme počínání indické famílie, která opustila rodnou zem po tragické noci, kdy jim vypálili podnik a při požáru zemřela i matka nejtalentovanějšího člena rodiny Hassana. Od té doby prošli Anglií, aby se vylodili na starém kontinentu, kde je cestou necestou vyšší síly upíchly ve francouzské vesničce.

Tou vyšší silou byly pokažené brzdy, takže když potom u večeře nabídnuté během pohoštění místní dívkou Marguerite v žertu řeknou, že se asi dostali do nebe, jak božsky její domácí potraviny chutnají, možná jen pojmenovávají skutečný stav věci. Všechno totiž v této prototypické vísce vypadá tak malebně a nadpozemsky, tváří se jako pupek kulinářského světa, oslava farmářských trhů a všichni zde samozřejmě najdou štěstí, že to je jen stěží k uvěření.

Jedinou vadou na obecném blahu je soupeřivost, která se rozpoutá mezi uznávanou restaurací Madame Mallory (Helen Mirren), kde večeřívá i prezident, a novým podnikem indické kuchyně, který vnáší do prostředí ždibec exotiky.

Cizinče, asimiluj se!

Adaptací filmu, který podpořili i velikáni amerického showbyznysu Steven Spielberg a Oprah Winfrey, se k divákovi nese i poselství o soužití kultur, které má v době kritické meze multikulturalismu problém obhájit platnost své koncepce. Však i počáteční část filmu přináší sled ukázek zatrpklosti domorodců vůči cizímu elementu.

Paradoxně se klišé vrší nejen vůči indickým dobyvatelům francouzské kuchyně, ale i vůči západní společnosti, která je sama rozdrobena do dílčích kultur a národností, které ani standardizace Evropské unie nemůže potlačit.

V Británii strávíme jen malou chvíli, přesto zde musí vytrvale pršet (a komicky tuto skutečnost tvůrci zaobalují vzdorovitou snahou v takovém nečase venku grilovat). Když se rodina zastaví ve Francii, navzájem se s místními obviňují z preferování specifických pokrmů. Samozřejmě šneci pro Francouze, kari pro Indy. Až upřímná láska mezi lidmi a prostá láska k jídlu všechno napraví, jednoduchý recept pro komplikovanou realitu, na kterém si smlsne každý liberální divák.

Idylickou představu rovnocenného soužití odlišných kultur i věrnosti v lásce zašlapá do země nikoliv nenávist a strach, ale hrabivost a ambice. Přestože se tím nevzdálí struktuře romantických filmů, v nichž před finálním shledáním milenecké dvojice potřebujeme chvíli posečkat v nejistotě o jejich budoucím štěstí, a tak vlastně ani nepozorný divák nic nepostřehne, angažuje snímek do závěrečné třetiny pragmatickou pravdu o světě.

Komerční uvažování prvobytně pospolného kapitalismu o kuchařských dovednostech (jako jsou TV pořady a filmy) se promítne do samotného děje, když Hassan navzdory proklamované rodinné tradici nejprve zběhne ke konkurenci na druhé straně ulice, kde se jme vařit francouzská jídla jen lehce okořeněná o indickou zkušenost, a pak se nechá najmout do Paříže, čímž kompletně opustí nejen rodinu, ale i velmi blízkou přítelkyni, která pracuje právě v restauraci Madame Mallory.

Láska na kari (65 %)

Láska na kari (65 %)

Feel-good film Láska na kari, který vychází z "mezinárodního bestselleru" a je produkovaný filantropistkou správných hodnot Oprah Winfrey, je takový, jak bychom od kuchařské romance mohli očekávat. Lasse Hallström ale naštěstí našel i vhodnou míru, takže nenatočil prázdnou vizuální žranici ani tuctovou romantiku, byť obojího si divák užije dosyta. Láska na kari umí být i zábavná, zvlášť zásluhou dvou kuchařských vojevůdců - vždy noblesní Helen Mirren i šarmantního Oma Puriho.

Byť je tato snaha říct pravdu sympatická, selhává na tom, že závěrečný dějový veletoč je už pouze rychlým sledem událostí, kterým chybí opravdová motivace hlavní postavy. Proč se postaví zády k tradici, rodině i lásce a navíc se nechá zaměstnat v progresivní restauraci, o které bychom mohli uvažovat jako o místu znesvěcení jednoduchosti jídla?

Výsledek má zřejmě za úkol ukázat ďábelskost honby za slávou a penězi, jejíž zásluhou se happy end koná podle plánu, aniž bychom museli začít hledat uspokojení v jiném romantickém příběhu, tedy že nerozumnou mladou generaci poučí starší generace v podání Helen Mirren a Oma Puriho. Oni dva jsou totiž od začátku až do konce nejčerstvější přísadou snímku, která vyvolává aspoň občasný smích, abychom se nespálili při představě, že tohle někdo myslel vážně.

Láska na kari (The Hundred-Foot Journey). USA, 2014, 122 minut. Režie: Lasse Hallström. Scénář: Steven Knight, Richard C. Morais. Hrají: Helen Mirren, Charlotte Le Bon, Rohan Chand, Manish Dayal, Om Puri, Amit Shah, Clément Sibony, Michel Blanc. Premiéra v českých kinech: 4. září 2014.

autor: Adam Fiala | 8. 9. 2014 7:32

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama