Milenec lady Chatterleyové, poprvé zveřejněný roku 1928 ve Florencii, je nejznámější a nejkontroverznější próza Angličana Davida Herberta Lawrence. Dnes bývá považována za klasiku světové literatury, nicméně i desítky let po prvním vydání byla označována za pornografii a tvrdě cenzurována. Ještě v roce 1960 kvůli ní čelilo soudu britské nakladatelství Penguin Books, když odvážně publikovalo plné znění textu.
Příběh vdané aristokratky, jež se zaplete s mužem z nižší třídy, pobouřil nejen otevřeně popsanými sexuálními výjevy a obscénními výrazy. Rozhořčil i motivem cizoložného vztahu společensky nerovné dvojice.
"Bořitel mnoha viktoriánských konvencí", jak autora označil anglista Martin Hilský, zasáhl mravokárce na citlivém místě. Trefně poukázal na měšťácky pokrytecké puritánství anglické společnosti.
Kniha se dočkala mnoha filmových nebo televizních zpracování. Lady Chatterleyovou poprvé ztělesnila francouzská herečka Danielle Darrieuxová v roce 1955. Z dnešního pohledu cudný černobílý film rovněž narazil: čtyři roky nemohl být uveden v USA s odůvodněním, že "propaguje cizoložství". Vcelku obstojný přepis Lawrencova románu před koncem tisíciletí pro Českou televizi natočil Viktor Polesný se Zdenou Studenkovou a Borisem Rösnerem v titulních rolích.
V letošní britsko-americké verzi, která se od zveřejnění drží mezi nejsledovanějšími filmy na českém Netflixu, zosobňuje lady Chatterleyovou šestadvacetiletá Angličanka Emma Corrinová, známá coby princezna Diana ze čtvrté řady seriálu Koruna.
Scénář Davida Mageeho se poměrně věrně drží předlohy. Středobodem zůstává mladá temperamentní dcera ze zámožné umělecké rodiny Connie. Za první světové války se plna dychtivého očekávání vdá za venkovského šlechtice Clifforda Chatterleyho. Muž se však z fronty vrátí domů od pasu dolů ochrnutý a není schopen plnit manželské povinnosti.
Na jeho rozsáhlém rodinném sídle se tak z manželky stává pečovatelka. Invalidní baronet své osamělé a sexuálně frustrované ženě navrhne, aby potají zplodila potomka s jiným mužem. Z jeho pohledu bude početí dědice, který udrží rod, jen mechanickým aktem, něco "jako návštěva zubaře".
Zaskočená i dotčená hrdinka si ale milence nevybere ze společensky "vhodného" stavu, jak Chatterley bláhově předpokládá. Uprostřed lesa v dřevěné chatě Connie neodolá mužnému šarmu hajného Olivera Mellorse, který pracuje na zdejším panství.
Obsah zakázané knihy o zakázané lásce poskytuje materiál vhodný jak pro adaptace umělecké, tak sexuálně cílené. Novinka, již natočila Laure de Clermont-Tonnerreová z Francie, mezi nimi nečekaně funkčně smazává hranici.
Ženské ani mužské nahotě se nevyhýbá. V tomto směru je podobně explicitní jako erotická variace Milence lady Chatterleyové z roku 1981 s nizozemskou herečkou Sylvií Kristelovou, která v 70. letech proslula jako filmová Emmanuella.
Odvážné pasáže, včetně klíčové sekvence, kdy svlečení milenci skotačí v lijáku na lesním palouku přirozeně spojení s přírodou, však nepůsobí jako samoúčelné dráždidlo. Jsou nezbytné pro rozvíjení zápletky i věrohodné vykreslení sexuálního probuzení titulní postavy a její touhy po svobodě.
K realistickému, vášnivě smyslnému, přitom decentnímu zpodobnění scén přispívá lyrická kamera Benoîta Delhommea. S využitím šedomodrých filtrů dodává obrazům poválečného anglického venkova vzdušný, takřka éterický nádech.
Způsob, jakým jsou nasnímány dvě nejdůležitější lokace, akcentuje symbolický rozměr přítomný již v předloze. Zatímco sídlo Wragby, jež obývá Chatterley, připomíná v čase ustrnulý a neplodný úhor, blízký les, kde se Mellors schází s Connie, se mění v živočišné a životodárné hájemství.
Romantické podtexty posiluje nejen subtilní partitura skladatelky Isabelly Summersové, využívající klasickou instrumentaci, ale také důmyslná práce s kostýmy. Jejich návrhářka Emma Fryerová hrdinku zpočátku obléká do jasně bílých či sytě fialových, červených a žlutých šatů, jimiž se vymyká z fádní okolní šedi. Jak se prohlubuje její vztah s Mellorsem, který nosí výlučně modrý oděv, také v Conniině garderobě začínají převažovat odstíny téže barvy.
Postava lady Chatterleyové představuje díky své komplexnosti výzvu pro každou herečku. Emma Corrinová obstála znamenitě. Jemnou mimikou i řečí těla, mnohdy bez jediného slova dokáže zprostředkovat proměnlivé pocity moderně smýšlející empatické mladé ženy, vnímavé vůči hendikepovanému partnerovi i sociálním problémům místních horníků.
Z půvabné tváře je zároveň znát, nakolik jí schází někdejší společenský život v Londýně, jak se dusí v manželově domě, který navštěvují jen staří mládenci, jak ji trýzní sexuální abstinence. Poté, co se z vlastní iniciativy sblíží s milencem, hmatatelně vyzařuje spontánně vytrysknutou žádostivost.
Mezi Emmou Corrinovou a Jackem O'Connellem, jenž ztvárňuje Mellorse jako drsného i něžného samotáře zachovávajícího si důstojnost, navíc velmi dobře funguje vzájemná chemie. Jeho postava je nicméně ve srovnání s neotesaným literárním synem horníka poněkud zušlechtěna.
O'Connellův hajný čte Jamese Joyce, působí citlivěji a předně s Connie nehovoří "hrozným" nářečím plným vulgárních výrazů. Sociální status milenců tudíž v novém filmu není tak diametrálně odlišný jako v knize.
Poslední čtvrtina dvouhodinového dramatu působí uspěchaně. Jako by do ní tvůrci chtěli narychlo vtěsnat další, do té doby spíše okrajově zmíněná témata z románu: přetvářku, povýšenost, snobismus, aroganci vyšších společenských vrstev a narůstající třídní konflikty.
Ne zcela srozumitelné, protože ve srovnání s knihou značně změněné, jsou motivace baronetovy loajální ošetřovatelky paní Boltonové. Hraje ji sedmapadesátiletá Joely Richardsonová, jež před 29 lety ve čtyřdílné televizní verzi BBC ztělesnila lady Chatterleyovou.
Diskutabilní je také nově připsaná závěrečná scéna. Vychází sice z dopisu, který román uzavírá, jeho konec ale D. H. Lawrence nechal záměrně otevřený. Filmové finále vyznívá zbytečně doslovně.
Bez ohledu na dílčí nedostatky je však Milenec lady Chatterleyové vydařená, vytříbeně natočená adaptace klasické předlohy. Třebaže do ní vnáší novou ženskou perspektivu, zůstává emocionálně věrná postavám i době, v níž se odehrává. Vyznívá moderně, univerzálně i nadčasově, aniž by ji tvůrci násilně aktualizovali.
Film
Milenec lady Chatterleyové
Režie: Laure de Clermont-Tonnerre
Film je k vidění na Netflixu.
