Televize se stala progresivním prostředím a platformou, která láká přední herce i režiséry, nejen díky streamovacím službám. Kabelové televize HBO a AMC svými seriály Hra o trůny, Temný případ, Šílenci z Manhattanu či Perníkový táta nastartovaly fenomén, pro který se v zámoří zažil termín quality TV.

Seriály v uplynulé dekádě začaly být ambicióznější i velkolepější, televize přitáhly masy diváků k odlišnému typu děl, než byly nekonečné soap opery uplynulých desetiletí. Nejen odjakživa oblíbené krimiseriály, ale také žánry jako fantasy či zombie horor se staly mainstreamovou záležitostí. A bez ohledu na žánr tvůrci začali experimentovat s komplikovanější strukturou vyprávění, s románově komplexními, vyvíjejícími se postavami v Perníkovém tátovi či s nenápadným vyprávěním mezi řádky v Šílencích z Manhattanu.

Režisér Cary Joji Fukunaga zase v Temném případu dovedl strhnout diváky třeba několikaminutovou sekvencí natočenou na jediný záběr. A zatímco se seriály stávaly ucelenými vyprávěními, největší hollywoodské produkce začaly vyrábět franšízy, které naopak připomínají nekonečné seriály.

Ta nejúspěšnější - o superhrdinech z týmu Avengers - aktuálně čítá na dva tucty filmů a studio Disney s firmou Marvel tímto počinem přiměly konkurenci k podobným snahám nejen v žánru komiksových adaptací. Studio Universal zkoušelo ne moc úspěšně oživit slavná hororová monstra jako Mumie či Frankenstein a dát jim společný svět. O něco lépe se - alespoň finančně, když ne u kritiků - daří studiu Warner Bros. s adaptacemi komiksů s Batmanem, Supermanem či Wonder Woman od nakladatelství DC.