Trailer z filmu Nabarvené ptáče režiséra Václava Marhoula. | Video: Bioscop

Dobývá český film festivaly?

V roce 2017 po 15 letech na karlovarském filmovém festivalu zvítězil český snímek. Historické drama Křižáček režiséra Václava Kadrnky odkazovalo k dílu režiséra Františka Vláčila a přitom se pokoušelo najít moderní, minimalistický tvar, který rezonuje ve světě dnešní festivalové kinematografie.

Letos v září se další historické drama hledající inspiraci v dějinách tuzemské filmařiny dostalo dokonce do hlavního klání prestižního festivalu v Benátkách. Nabarvené ptáče Václava Marhoula se tak stalo jediným snímkem, kterému se za celou dekádu podařilo kvalifikovat do hlavní soutěže některé ze tří nejsledovanějších světových přehlídek, kam vedle Benátek patří Cannes a Berlín. Naposledy v této "velké trojce" soutěžil Jiří Menzel se snímkem Obsluhoval jsem anglického krále roku 2007 na Berlinale.

Nabarvené ptáče se aktuálně dostalo do užších nominací na Oscara za nejlepší zahraniční film, odvezlo si ceny z festivalů v Kalkatě či Chicagu. Marhoulův velkolepý projekt vznikal takřka po celou uplynulou dekádu, a tak symbolicky završuje roky, v nichž se debatovalo o současnosti a budoucnosti české kinematografie.

V uplynulých letech se objevilo několik filmů od tvůrců nastupující generace, které přiměly kritiky se ptát, zda se tu nerodí nový proud. Autoři jako Štěpán Altrichter (debut Schmitke), Olmo Omerzu (snímky Rodinný film, Všechno bude), Jan Těšitel (debut David) však zatím na mezinárodní úspěchy čekají. A do světa se dostal "veterán" Marhoul s bezprecedentním projektem, který si vysnil a poté vydupal ze země.

O českém filmu se tak ve světě opět mluvilo - i díky kontroverzní povaze knižní předlohy Jerzyho Kosińského a radikálnímu černobílému formátu, ve kterém je minimum dialogů, dělil festivalové publikum i kritiky předních světových médií.

Je to však jiný případ, než když se na velké festivaly v předminulé dekádě dostal opět po čase maďarský či rumunský film a předznamenal obrodu tamních kinematografií. Nabarvené ptáče není počátek nějaké nové vlny, ale rarita. Stejně jako i karlovarský vítěz Křižáček byl solitérní počin. Je otázka, zda a jak Češi na tyto úspěchy navážou.