Pomocné technické prapory (PTP, "pétépáci")  byly útvary Československé lidové armády pro "politicky nespolehlivé" občany (často někdejší živnostníci, statkáři, majitelé pozemků či jejich potomci), které v letech 1950-1954 proslavil především Miroslav Švandrlík ve své knize Černí baroni, ale Jaroslav Žák  zmínil jejich princip již v roce 1948, když v knize Na úsvitě nové doby popisoval různé druhy komunistické perzekuce:

"Způsob, jak pokárat provinilého občana, je různý - může být například pokárán za to, že měl za kapitalistického režimu hokynářství (…), a tím vykořisťoval lid, za to tedy může být pokárán prací v uranových dolech, kde za tři roky například oslepne, a pak teprve se mu otevřou oči a pozná blahodějnost socialistického systému."