Klára Kolouchová-Poláčková (40) bývala velice živé, zvídavé a neposedné dítě, což jí celkem vydrželo dodneška. Je rodilá Pražačka, cestu do hor si však brzy našla.
"V dnešním globálním světě se člověk může vrhnout do zcela libovolné aktivity a ty hory nejsou u nás zas až tak moc z ruky. Větší frajeřina je, když někdo vystoupí z pouštních dun a jde lyžovat nebo plavat, a to i reprezentačně," říká.
Po absolvování základní jazykové školy a klasického gymnázia vystudovala obchodní management na Anglo-American University v Praze. Výborná angličtina jí už v průběhu studia umožnila vykonávat pozici PR manažera pro zahraniční firmy.
Po studiu pobývala čtyři roky pracovně v Londýně a stala se referentkou londýnské státní správy. Paradoxně právě v "placatém" Londýně začala trénovat na svou první velehoru - na atletickém oválu, v bazénu, v posilovně nebo při běhání s batohem plným PET lahví s vodou.
V roce 2005 zdolala horu Aconcagua. S 6962 metry se jedná o nejvyšší horu Jižní Ameriky a vlastně o nejvyšší vrchol, jenž se nenachází v Asii.
O rok později jako historicky druhá Češka zdolala svou první himálajskou osmitisícovku - Čo Oyu. Ideální pro někoho, kdo chce dobývat další osmitisícovky. Čo Oyu je totiž považována za nejjednodušší a nejdostupnější. Na vrcholu stanula s Tashi Tenzingem, vnukem slavného šerpy Tenzinga Norgaye, jenž s Edmundem Hillarym v roce 1953 jako první lidé na světě stanuli na vrcholu nejvyšší hory světa. Bylo tedy takřka symbolické, když ji Tashi poté pozval právě na Mount Everest.
"S Tashi Tenzingem jsem se seznámila pod Čo Oyu. Expedici organizoval a já měla to štěstí stanout s ním na vrcholu. Myslím, že jsme si sedli, a jeho následné pozvání na Everest nešlo odmítnout," vzpomíná na to Klára.
Dne 16. května 2007 skutečně stanula jako první rodilá Češka na Mount Everestu.
"Lezení je pro mě radost a je to proces, který si nadmíru užívám. Každý vrchol je vrcholem snažení, vynaloženého úsilí a těžko sortovat, co je víc. Bilancovat lze, ale to může i někdo nezúčastněný, kdo si jen porovná statistická data. Ale ano, Everest byl a je pro mne výjimečný. Tehdy v tom také poprvé a naplno jela celá rodina a logisticky jsme každý měli nějaký úkol. Já třeba vylézt nahoru," usmívá se horolezkyně.
Nejvyššího místa na Zemi se zastává, poslední roky bývá slavná "Džomolangma", neboli Matka světa, často pranýřovaná. Fronty na vrchol a neskutečné množství komerčních výprav už prý nemají s klasickým horolezectvím nic společného.
"Já to takhle před více než deseti lety vůbec nevnímala, navíc jsem lezla ze severní strany z Tibetu, která je výrazně méně exponovaná. A také jsem to takhle neřešila, tu auru profláknutosti Everestu živí ponejvíce ti, co píšou a nelezou. Navzdory těmto povýšeným komentářům Everest vždy měl, má a bude mít své jedinečné kouzlo," tvrdí.
Necelý rok poté, co stanula na nejvyšší hoře světa, se jí narodila dcera Emma. Kdo by čekal, že se čerstvá matka usadí, ten by se velmi mýlil. V létě 2011 se pokoušela vylézt na himálajskou krásku Ama Dablam (6812 m), považovanou za jeden z tamějších nejhezčích vrcholů. Marně, "Matka s perlovým náhrdelníkem" ten rok k sobě nikoho nepouštěla.
V roce 2013 ovšem úspěšně zdolala nejvyšší horu Severní Ameriky Mount McKinley, též známou jako Denali (6190 metrů), a také Elbrus (5642 metrů), nejvyšší horu Ruska, která pakliže by se její vrchol nacházel ještě v Evropě, by mohla být považována také za nejvyšší evropskou horu.
"Dítě mi přidalo nový rozměr. Při rozhodovacím procesu jde určitě o parametr k zamyšlení navíc, ale s psychikou lze poměrně dobře pracovat a to, co mnozí mohou vnímat jako neřešitelné a z obecného pohledu téměř odporující etickým hodnotám, se dá posunout do roviny pozitivní, až povznášející, což se ne každé mamině musí nutně podařit," odpovídá Klára na dotaz, co se v jejím životě změnilo s příchodem prvního dítěte a zda si jako matka počíná v horách jinak.
Na den přesně sedm let po jejím dobytí Everestu se narodil syn Cyril. Ani on Kláru nezabrzdil - jezdila s ním na horském kole, vyrážela na klasické lyže, hrála tenis. A především - snila další horolezecké sny.
Ten první realizovala v roce 2016, pouhé dva roky od porodu, a byl to také ten nejsmělejší - vyjít na nejnebezpečnější horu světa, K2. Druhý nejvyšší vrchol světa je totiž podstatně strmější než Everest, vrchol mnohem méně dostupný, ať už člověk leze Abruzziho žebrem, nebo Česenovým pilířem. K2 má i další primát - nejvíce neúspěšných pokusů jí dosáhnout.
Jeden z nich zaznamenala i Klára Kolouchová. S expedicí se jí podařilo dosáhnout třetího výškového tábora v 7300 metrech. Pak přišla lavina, která kromě tábora C3 smetla i její smělé sny. Smutek ze zmařených týdnů příprav, dřiny a odříkání ale vystřídala úleva - všichni zůstali naživu. Nechybělo mnoho a v momentě valící se laviny mohli právě bivakovat v C3.
"Byl to neskutečný emoční masakr, ale to k tomu patří. Moc se přemýšlí, ale krásu života to nemůže ohrozit, a už vůbec ne moje směřování a ambice. To soukolí se nezadírá, jedeme dál," říká i po této zkušenosti odhodlaně.
Připouští si v takovýchto chvílích, že na ni doma čekají dvě malé děti?
"Riziko k velkým horám zkrátka patří. Jsem si ho vědoma, ale tím to pro mne končí. Když se přepnu do módu horolezení, jsem imunní vůči rušivým vlivům. Ty se prostě musí na určitou dobu vytěsnit a pak se zase nastartují, když se člověk ocitne zpátky v civilu," vysvětluje.
Ani varování v podobě laviny ji neodradilo. Nedávno se na platformě Hithit pro komunitní financování (crowdfunding) objevila prosba: "Jako první rodilá Češka jsem stála na vrcholu Mt. Everestu a letos v létě se po předloňském nezdařeném pokusu vracím na obávanou a respekt vzbuzující druhou nejvyšší horu světa - K2. Pomozte mi splnit si sen a staňte se tak jeho součástí!" Žadatelkou je Klára Kolouchová a z požadovaných 450 tisíc se jí podařilo vybrat více jak polovinu.
"Základní finanční pokrytí expedice, která má jisté parametry, je taxativně dané, ale tu fakultativní složku bych ještě potřebovala podpořit, především v zájmu bezpečnosti. Navíc s dokumentaristkou Janou Počtovou připravujeme o expedici film a byla bych ráda, aby stál za to," líčí.
A tak se brzy tato matka dvou malých dětí a v civilu celkem křehká kráska znovu vypraví za dobrodružstvím, nebezpečím a do světa drsných ošlehaných chlapů. "Je dobré být také dostatečně drsná a ošlehaná," směje se Klára a dodává: "Ale pozor, i ti chlapi tam jsou v jádru něžní a milí a ta vzájemná přetvářka se pak přetaví v super tým."
Usadit se a vést poklidný klasický rodinný život u této dobrodružné Češky tedy zřejmě ještě dlouhý čas nehrozí. "Já jsem, myslím, docela slušně zaparkovaná, ale zvednout kotvy mi nedělá problém," shrnuje to Klára Kolouchová.
