reklama
 
 

Češka s kardiostimulátorem zdolává sedmitisícovky. Lékaři nejsou nadšení, ale nezakazují mi to, říká

14. 5. 2016 14:04
Horolezkyně Markéta Hanáková byla dle svých slov až do pětadvaceti let "kavárenský povaleč". Pak se ale vrhla na outdoorové aktivity. Ačkoliv se bála výšek, lezla výš a výš, ač mívala ráda teplo, dobrovolně začala mrznout ve velehorách. V roce 2009 přišel zlom. Lékaři jí v pouhých 35 letech voperovali kardiostimulátor. "Zpočátku jsem se bála vyjít i na Lysou horu v Beskydech. Postupně jsem zjistila, že to jde, a s velkou podporou mého partnera Zdeňka jsme se začali vrhat do stále vyšších a náročnějších akcí," popisuje Markéta v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Letos v létě se chystá na druhou nejvyšší horu Hindúkuše a nejvyšší vrchol Afghánistánu Noshaq (7492 metrů).

Čím jste chtěla být jako malá? Sportovkyní, horolezkyní?

Od mala jsem chtěla být zdravotní sestřičkou.

A jak to dopadlo?

Nakonec mě zlákal spíše techničtější obor. Pracuji ve Fakultní nemocnici v Olomouci jako radiologický asistent.  

Prý jste až do pětadvaceti let byla "kavárenský povaleč".  Co si pod tím mám představit?

Markéta Hanáková o svých úspěších

Markéta Hanáková o svých úspěších

Zatím se mi podařilo vystoupit nejvýše do výšky 7219 metrů, kdy mi o fous kvůli mé neopatrnosti uniklo vrcho Muztagh Aty (7549 m) v Pamíru. V Alpách na jsem stanula na 12 čtyřtisícových vrcholech, nejvyšší vrchol Kavkazu Elbrus (5642 m), pamírskou šestitisícovku Pik Razdělnaja (6215 m) a Mera Peak (6461 m) v Himalájích.

Zdroj: marketahanakova.webnode.cz

Vysedávala jsem s kamarádkou po vinárnách a kavárnách a diskutovaly jsme nad "hrozně důležitými" věcmi. Časem jsem přišla na to, že mě takhle strávený čas nenaplňuje a začala jsem hledat jinou zábavu. S kamarádkou jsme místo na vínko mířili do hor a skal, až se to nějak zvrtlo. A já začala podnikat čím dál náročnější věci. Potkala jsem se zrovna v tuto dobu se svým partnerem a lezeckým parťákem a oba jsme se v tomto koníčku našli.

Jak jste přišla na skrytou srdeční vadu?

Večer jsem doma párkrát ztratila vědomí, a když se mi to stalo asi potřetí během hodiny, tak mi Zdeněk zavolal záchranku, která mě odvezla do nemocnice. Ještě v noci mě napojili na dočasnou stimulaci srdce a během následujících pár dní, kdy jsem prodělala řadu vyšetření, mi lékaři implantovali kardiostimulátor. Do té doby jsem neměla ani tušení, že bych mohla mít něco se srdcem.

Co se vám honilo hlavou, když vám lékaři tehdy v tom roce 2009 oznámili, že vám musí voperovat kardiostimulátor?

Jestli se nejedná náhodou o nějaký omyl. Bylo mi pětatřicet let a nikdy předtím jsem žádné problémy se srdcem nepociťovala.

Jak probíhal návrat ke sportu a k extrémnímu outdooru?

Pomalu a bojácně. Zpočátku jsem se bála vyjít i na Lysou horu v Beskydech. Postupně  jsem zjistila, že to jde a s velkou podporou Zdenka jsme se začali vrhat do stále vyšších a náročnějších akcí.

Do vysokých hor a za extrémními výkony se vrháte se souhlasem lékařů, přivřou obě oči nebo je to přímo přes jejich varování? 

Asi úplně nadšení nejsou, na druhou stranu mi to nezakazují. Už krátce po implantaci mi říkali, že záleží na mně. Že sama poznám a uvidím, co můžu a co už nezvládám. 

Nyní chcete zdolat nejvyšší afghánskou horu Noshaq (Nošak), jejíž vrchol leží ve výšce 7492 metrů nad mořem. Proč jste si vybrala právě tuto horu?

Když mě po mém návratu z jiné sedmitisícovky v roce 2013 oslovila slovenská horolezkyně Petra Pogányová s nápadem vyrazit společně na Noshaq, klepala jsem si na hlavu a říkala si, že ta holka asi není normální. Jenže semínko bylo zaseto a červík začal nenápadně hlodat. Loni na podzim jsem pro změnu oslovila já ji, jestli má pořád chuť na tuto horu vyrazit a expedice byla na světě. 

Co rozhodlo, že jste změnila názor?

Důležitou roli hrál fakt, že zatím tato hora není komerční záležitostí. Jezdí na ni jen minimum expedic. Je vysoká a všechno, co souvisí s cestou i výstupem, si člověk musí zařídit sám. A pak je to také druhá nejvyšší hora Hindúkuše.

Říkáte, že jste první člověk s kardiostimulátorem na světě, který vylezl bez umělého kyslíku do nadmořské výšky 7219 metrů. Existují tedy nějaké žebříčky horolezců s kardiostimulátorem?

Ne. Je to informace, kterou jsme se snažili na internetu dohledat a nikoho dalšího, co byl tak vysoko a nepoužil umělý kyslík, jsme nenašli.

Tvrdíte, že se bojíte výšek, přesto lezete na sedmitisícovky. Nesnášela jste běhání, dala jste se na půlmaraton.  Proč to děláte? Je vaším krédem překonávat sebe samu a své hranice?

Baví mě to. Mám zkrátka ráda, když vidím nějaký konkrétní cíl. 

Co je vlastně pro člověka s kardiostimulátorem nebezpečnější – vylézt na sedmitisícovku, nebo uběhnout půlmaraton?

To se vůbec nedá srovnávat. Hory mohou být nebezpečné pro každého, nejen pro člověka, co má kardiostimulátor. Při lezení v horách je potřeba nejen naslouchat svému tělu, ale soustředit se i na možná objektivní nebezpečí, která se mohou vyskytnout. Důležité je snažit se riziko co nejvíce minimalizovat a ne se bezhlavě vrhat vstříc dobrodružství. I když ono to v mém případě asi takhle může vypadat, ale přípravám věnuji obrovské množství úsilí a času.

Činnost vašeho srdce sledují lékaři na dálku. Jak to funguje?

Díky pokroku techniky mohou lékaři své pacienty sledovat prakticky kdekoliv na světě. Ale existuje pár výjimek. Podmínkou totiž je telefonní signál. Data z kardiostimulátoru lze prostřednictvím mobilní telefonní sítě posílat z celého světa na internetové úložiště, kam se lékař může podívat a situaci vyhodnotit.

Jak je to s telefonním signálem na Noshaqu?

V případě Noshaqu bude situace jiná. V základním táboře ani na celé hoře signál mobilního telefonu bohužel není. Budu se muset spolehnout jen sama na sebe a poslouchat své tělo a srdce.

Podařilo se vám inspirovat lidi s vážnými zdravotními komplikacemi, že nic není ztraceno a že i se zdravotním handicapem toho mohou hodně dokázat?

Ano, přesně tak. Chodí mně od těchto lidí takovéto reakce. Nesmírně mě těší a utvrzují v tom, že to, co děláme, neděláme zbytečně. Třeba skutečně někomu dodáme naději a sílu uskutečňovat své sny, i když to osud někdy trochu komplikuje.

Jaké jsou vaše další cíle? Jaká máte přání?

Je jich spousta. Cílů a přání mám nepřeberné množství. Nebudu konkrétní, protože teď je přede mnou velký a náročný cíl a uvidíme, co bude následovat, až se vrátíme domů.

Česká horolezkyně Markéta Hanáková dobývá sedmitisícovky, i když je limitovaná kardiostimulátorem. Žádný člověk "s budíkem" tak vysoko nebyl. | Video: sportstarter.cz |  01:05

autor: Zuzana Hronová | 14. 5. 2016 14:04

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama