Matěji, jste především fotograf a toto je vaše už druhá kniha pro děti. Jak se zrodil nápad vytvořit pohádkovou knížku postavenou na fotografiích?
Zhruba v letech 2011 nebo 2012 jsem fotografoval sérii, která se jmenovala Little reality. Pracoval jsem s figurkami ztvárňujícími filmové hrdiny, jako je třeba Terminátor nebo Yoda ze Star Wars. Fotografoval jsem je z podhledu, tak, aby divák tápal, jestli to je fotografie skutečné postavy nebo figurky. Postupem času jsem dospěl k myšlence, že by bylo hezké mít vlastní figurky.
Potom jsem napsal pohádku a akademický malíř Matěj Rejl mi podle mojí představy namaloval, jak by její hrdinové, tedy Zuličníci, mohli vypadat. Je to taková kombinace roztomilé myšky, králíčka a ewoků ze Star Wars. Figurky mi podle tohoto návrhu vytvořil Jiří Propílek, který je známý tím, že dělá skvělé rekvizity pro filmy a pro reklamu. Bylo to v roce 2016.
Právě tehdy jste vydal první pohádkovou knihu o Zuličnících.
Vydali jsme ji s kamarádem samonákladem a pak vyšla ještě ve druhém vydání v roce 2018 v dnes už neexistujícím nakladatelství Mladá fronta. Letos jsme vydali pokračování (Zuličníci: Toulky noční přírodou), a to ve spolupráci s Odborem ochrany prostředí Magistrátu hlavního města Prahy.
Nová pohádka tedy rozvíjí příběh prvního dílu?
První příběh byl o tom, že rodina malých městských Zuličníků ráda vyrážela na výlety. Když se jednou vrátili domů do města, načapali nějakého chuligána, jak jim rozšlapal jejich malý domeček. Rozhodli se pak pro něco, co bylo do té doby v jejich světě naprosto nepřestavitelné - tedy že se stanou prvními Zuličníky v historii, kteří opustí město a postaví si domeček v lese. Tím, že mají domek v lese, první díl končí a je to vlastně taková parafráze na dnešní obyvatele velkých měst, kteří utíkají na venkov a blíže k přírodě.
Příběh druhé knihy je postaven kolem toho, co by se nemělo dělat v přírodě. Navazuje na projekt, na němž jsem loni spolupracoval s magistrátem a který se jmenoval Ne! v přírodě.
Myslím, že to vlastně docela souvisí i s vaší volnou fotografickou tvorbou, je to tak?
Ano, ve volné tvorbě dělám věci, které často komentují nebo kritizují nějaké společenské (ale i moje) neduhy.
V nové pohádce vystupuje zpěvák Adam Mišík a raperka Sharlota v roli teenagerů, kteří se v lese nechovají zrovna příkladně. Jak spolupráce s nimi vznikla?
Se Sharlotou spolupracuji skoro na každém projektu, který dělám, jsme kamarádi už dlouhá léta. Má takové ostřejší vzezření, je potetovaná, a proto se mi v pohádce hodila do role nezbedné dívky, která s kamarádem v lese rozdělává otevřený oheň, popíjí alkohol a pouští tam hlasitou hudbu. Potřeboval jsem pak ještě někoho, kdo by se k ní věkově a vizuálně hodil. No a protože jsem předtím měl nějaké focení s Adamem Mišíkem, oslovil jsem jeho.
Jak dlouho trvá příprava takové fotografické pohádkové knihy?
Na tom, že se do knihy pustíme, jsme se s magistrátem dohodli v lednu 2021. Já jsem pak napsal text, následovaly předprodukční práce, jako je třeba hledání lokací a domlouvání herců. Poslední focení bylo loni v září. Postprodukci jsem měl hotovou za měsíc. Kniha šla do tisku letos v polovině dubna a 1. června měla křest. Takže to trvalo rok a půl.
Kolik lidí na projektu pracovalo?
Myslím, že se do něj nějakým způsobem zapojilo zhruba kolem dvaceti lidí. Někdo nám zařídil psa, který tam hraje, další pán přijel s veteránskou dvanáctsettrojkou - ono se to postupně nasčítá.
Na místě jste fotografoval sám, nebo s asistenty?
Pracoval jsem s asistentem, je to můj kamarád. Některé části focení jsme byli jen dva, ale většinou nás tam bylo víc - pět nebo i osm.
Slyšel jsem, že jste při fotografování používal i nějaké filmařské techniky?
V umění a ve filmu hledám inspiraci rád. V tomto konkrétním případě šlo o způsob nasvícení scény, kterým se navozuje představa noci nebo pozdního večera. Používal jsem modrá záblesková světla, která mi pomohla vytvořit noční atmosféru.
Zvířátka, která v pohádce vystupují, jsou prý vypůjčená z muzea?
V pohádce vystupuje několik zvířat. Třeba pes, toho hrál skutečný živý německý ovčák. Pak je tam také liška, sova pálená a daněk, a to jsou skutečně exponáty z Národního muzea.
Z Národního muzea?
Ano, s Přírodovědeckým muzeem Národního muzea v Praze jsem spolupracoval už na předchozím projektu Ne! v přírodě, do kterého nám půjčovalo preparáty - a tak jsme se dohodli znovu. Třeba jelena hrál jeden exemplář, ale sovu, která je v příběhu jedna, nám pomohlo ztvárnit pět různých exemplářů a podobné to bylo u lišky, měli jsme k dispozici tři v různých pózách.
Kniha vyšla spíše v menším nákladu, kde ji čtenáři mohou získat?
Vytiskli jsme pět set kusů. Z toho bylo vyčleněno sto knížek, které zástupci Fondu ohrožených dětí Klokánek rozdělili do dětských domovů. Zbytek výtisků použije Odbor ochrany prostředí Magistrátu hlavního města Prahy jako odměny během různých akcí, které pořádá. Ale celou knihu si můžete zdarma prohlédnout na internetovém portálu životního prostředí, kde je připravena virtuální verze ZUličníků.
Jeden velký projekt jste dokončil, co chystáte dalšího?
Už přes tři roky s mojí ženou připravujeme další pohádku. Ta už na Zuličníky nenavazuje, bude jiná. I pro ni máme na míru vytvořeného panáčka. Je to mezinárodní projekt a neděláme to jako knihu, ale formou cinemagrafu, což je statická fotografie doplněná o videoprvky. Autorskou hudbu skládá Karel Havlíček, který pracoval třeba na znělkách pro ČT24, ale také se podílel na seriálech pro Primu, Novu nebo na hollywoodských filmech. Pohádka bude nadabovaná do osmi světových jazyků a teď se řeší, jestli půjde i do některé z velkých distribucí, jako je například Netflix nebo HBO. Je to opravdu velký projekt, máme už hotovou první sérii, druhá je ve fázi postprodukce a třetí právě vymýšlím.
Chystáte kromě toho třeba i nějakou fotografickou výstavu?
V prosinci budu mít velkou výstavu v pražské Galerii 1 ve Štěpánské ulici. Bude zaměřená na moje autorská zátiší, vzniká k ní i dokumentární film a katalog. Po pražské premiéře by výstava měla zamířit i do USA a do Paříže, právě také jednáme o tom, zda bude k vidění rovněž v Japonsku.
O fotografovi:
Matěj Dereck Hard je absolventem magisterského oboru tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě. Vítěz ceny Grant Prahy na Czech Press Photo 2017 a Junior award na Czech Press Photo 2010. Získal několik prestižních mezinárodních ocenění (např. International Photo Awards - New York, MIFA Moskva či PX3 v Paříži, ND Awards v USA, držitel prestižní zlaté medaile od Photography Society of America). Více informací najdete na jeho webu www.dereckhard.com/bio.
