Bagdati, Gruzie - Baia a Gvanca Abuladzeovy vystudovaly sociální vědy, práci v kanceláři ale nakonec vyměnily za vinohrad. Žen, které by si v Gruzii vybraly podobnou kariéru, přitom moc není.
"Jsme čtvrtou generací rodinných vinařů a výrobu vína známe od dětství, s byznysem jsme ale začaly teprve v roce 2015," vysvětluje 25letá Baia, jejíž jméno nese také rodinný podnik. Kromě sester se o něj ještě stará jejich dvacetiletý bratr, který studuje výrobu vína.
Malé rodinné vinařství, jehož pozemek střeží oprýskaná brána s nádobou kvevri a latinským nápisem "Ve víně je pravda", se nachází v regionu Imeretie, zhruba 28 kilometrů od historického města Kutaisi. Na divoce rostoucí zahradě nechybí typické keramické nádoby na víno, nezbytná houpací síť zavěšená pod rozkošatělým stromem nebo studna.
"Vítejte ve vinařství Baia," říká se širokým úsměvem na rtech jedna ze sester a vládkyň tohoto malého království, Gvanca. Absolventka politických věd se dříve věnovala sociální práci se zaměřením na hendikepované děti, dnes 24letá žena organizuje pěstování vinné révy, sklizeň, výrobu přírodního vína i její propagaci. A kromě toho se věnuje magisterskému studiu na zemědělské univerzitě.
Malé vinařské království, kterému vládnou ženy
Gruzie je jednou z turistických destinací, které v posledních letech získávají na popularitě. Zatímco dříve sem cestovatelé mířili především do hor, postupně roste také popularita vinařských výprav. Na tento trend proto chtějí naskočit také sourozenci, kteří se pustili do rozsáhlé rekonstrukce a výstavby dalších míst pro potenciální návštěvníky.
"Když jsme začaly vyrábět víno, lidé na ně byli zvědaví a Baii se ptalo čím dál více lidí, jestli mohou přijet na návštěvu. Častokrát se pak opili a žádali nás, jestli tu mohou přespat," vypráví se smíchem sestry.
Z rodinné usedlosti se tak postupně stává malý vinařský ráj pro turisty. Nahrává jim přitom také výhodná poloha nedaleko Kutaisi, kde se nachází mezinárodní letiště. "Letiště je jedna z našich velkých výhod, spousta lidí sem jezdí poznávat i okolí. Před deseti lety jezdila většina lidí do Tbilisi, na východ Gruzie nebo do hor, západ je příliš nezajímal. Dneska se to ale změnilo, jezdím sem mnoho různorodých lidí," dodává Baia.
"Všichni tři cestování milujeme, ale protože máme vinici, je pro nás těžké dostat se tak často do zahraničí. Díky vinici a našim hostům ale můžeme potkávat spoustu různých lidí z různých kultur, je to bezvadná příležitost. Nejenže ochutnají naše víno, ale ještě nám dají dobré rady," říká Gvanca s tím, že hosté bývají z celého světa, od Austrálii přes Čínu po Kanadu a samozřejmě Evropu.
Velkým pomocníkem jsou jim i sociální sítě. "Můžete se spojit s lidmi z celého světa a je to dobrá propagace," přemítá mladší ze sester.
Osm tisíc lahví organického vína ročně
Dělníci odpočívají ve stínu malebných domů, zatímco majitelky kmitají sem a tam, aby přichystaly pohoštění pro právě příchozí hosty. Venku vládne i přes nedalekou kavkazskou vysočinu letní počasí a usednout uvnitř kamenného domku určeného pro ochutnávky vína je osvěžující.
Přitažlivě působí i středomořsky vypadající pochoutky donášené na stůl - dušené telecí maso naložené v estragonu, lilky plněné ořechy, pečená řepa, kuřecí stehna i čerstvá rajčata pohlazená sluncem. A na stole samozřejmě nemůže chybět puri (chleba) a chačapuri (sýr zapečený v chlebu).
Na hostině, při níž kolují talíře mezi zvědavými strávníky, nechybí organická vína, při jejichž výrobě rodina Abuladzeova nepoužívá žádné chemikálie. Region Imeretie je díky ideálním podmínkám známou vinařskou destinací. Rodina v současné době obhospodařuje tří hektary s různými odrůdami, z nich pak vyrábí především suchá a polosuchá vína, jejichž názvy průměrnému Evropanovi vůbec nic neříkají.
Z lahví s originální etiketou, na které nechybí typické kvevri a obrázek ženy, rozlévají sestry postupně bílou Krakhunu, Tsitsku nebo Tsolikouri. Červená vína se jmenují Aladasturi, Otskhanuri Sapere a Ojaleshi. "Každý rok vyrobíme osm tisíc lahví organického vína. Myslíme, že je to dostatek a maximum, které jsme momentálně schopni vyprodukovat," vysvětluje Gvanca s tím, že by ale do budoucna vinici rádi rozšířili.
"Francie pro nás byla velká výzva"
Nejvíce vín prodají sourozenci na gruzínském trhu. "Zákazníci jsou ale také z USA, Švýcarska, Německa, Švédska, Francie nebo Velké Británie," vypočítávají sestry. A dodávají, že právě Francie pro ně byla velká výzva. "Bylo to prostě wow, byly jsme na sebe tak hrdé, a to nejsme často," dodává Gvanca se smíchem.
Letos rodinný podnik obdržel ocenění za nejlepší mladé vinařství v Gruzii. "Je to skvělé, protože jsme malí producenti a stejně jsme cenu získali," pochvaluje si 25letá Baia. Ta se také stala jednou z třiceti tváří lidí pod třicet v časopise Forbes. Díky němu je podle sester kontaktovala spousta lidí se zájmem o jejich víno.
"Vždycky jsme pomáhali rodičům a prarodičům s výrobou vína. Bylo to součástí našich zvyků, neplánovali jsme stát se profesionálními vinaři. Vinice jsou staré, ale některé z nich jsme upravili a přidali další. Řízení celé vinice a výroby je momentálně na nás třech. Udržovat organickou vinici není zrovna jednoduché, ale dělá nám to radost. Protože tady žijeme, hrozny jíme a pijeme," vysvětluje Baia zády k vinné révě.
Klimatické změny pociťují i na vinici
Příjemné povídání s extrovertními sestrami sem tam protne kokrhání kohouta na dvorku nebo návštěva jejich půlročního labradora Bo. Na pozemcích ale nepěstují pouze víno, ale také další plodiny nebo bylinky. Ekologie a správné nakládání se zdroji je pro jejich hospodaření klíčové. Obezřetně tak zachází například s vodou, které je podle Gvancy v regionu nedostatek, což bylo dříve nemyslitelné.
"Snažíme se vodu recyklovat, chceme také lépe využívat odpadní vodu. Je to ale jenom jedna malá část problémů, které v regionu řešíme," dodává. Klimatické změny pociťují už i zde. "Už teď na vinici vidíme, jak se s počasím mění. Kromě toho, že jsme se loni v létě potýkali s nedostatkem deště, objevili jsme taky spoustu nových škůdců," popisuje Gvanca. A zatímco dříve bývala sklizeň v regionu v půlce října, dnes se posouvá i o měsíc dřív.
Rodině během sezóny pomáhají najatí pracovníci. A sestry přiznávají, že jsou velmi vybíravé. "Během sklizně najímáme lidi, většinou mladé ženy. Chodí k nám šest žen každý rok, takže svou práci už velmi dobře znají. Na jaře pracujeme většinou samy, ale pomáhají nám dva brigádníci stejného věku, jako jsme my," popisují.
"Úspěšný podnikatel se musí starat o své okolí"
Své podnikání ale berou i jako příležitost pomoci lidem v okolí, proto se snaží zaměstnávat především místní mladé ženy. "Chceme jim ukázat, že mají místo, kde můžou pracovat, a navíc je to zajímavá práce," přiznává Gvanca.
Přemýšlet nad tím, zda je těžké prosadit se v Gruzii jako žena-vinařka, nemají sestry podle svých slov čas. "Nemyslím si, že je těžké být vinařkou v Gruzii. Možná se najde někdo, kdo pije víno o to raději, když zjistí, že je od mladých žen. Ale pokud vaše víno stojí za prd, už si jej nikdy nedá. Veškeré svoje úsilí zaměřujeme na to vyrobit dobré víno," přesvědčuje mladá vinařka. Za jejich postoj údajně mohou rodiče, kteří nikdy nedělali rozdíl mezi sestrami a jejich mladším bratrem.
"Obecně vzato v Gruzii je spousta možností pro mladé podnikatele, díky tomu, že se snažíme přiblížit Evropě a je úplně jedno, jestli je jím žena nebo muž. V Gruzii je spousta farmářek, které podnikají v regionech, odkud pocházejí," dodává Baia.
Mladá gruzínská generace je podle vinařek velmi aktivní a chce se podílet na lepší budoucnosti země, problémem však zůstává migrace z vesnic do měst nebo do zahraničí. "Doufáme, že do budoucna bude v Gruzii více podnikatelů, kteří budou pečovat také o komunitu kolem sebe. Protože pokud chcete mít úspěšné podnikání, musíte se starat o své okolí, krůček po krůčku," uzavírají sestry.
