reklama
 
 

Vyměnil byznys za víno z kvevri. Nápoj gruzínského vinaře chtějí po celém světě

20. 5. 2019 11:00
Východogruzínský region Kachetie patří k nejznámějším vinařským regionům v zemi. Rodák z Tbilisi Vakhtang Idoidze zde za posledních pět let proměnil kus vesnice nedaleko ruských hranic v útulné místo pro milovníky vína a přírody. Práci v byznysu vyměnil za přípravu vína tradiční výrobou, která se před lety dostala i seznam UNESCO.

Babaneuri, Kachetie - V zeleném údolí v podhůří Velkého Kavkazu se ve vesničce východogruzínského regionu Kachetie ukrývá malý ráj pro milovníky vína. K vinařství Babaneuris Marani nevede zrovna jednoduchá cesta, na jejím konci se však jako zjevení tyčí butikový hotel obklopený lesy a vinicí.

Rodák z Tbilisi Vakhtang Idoidze zde za posledních pět let proměnil kus vesnice nedaleko ruských hranic v útulné místo pro milovníky vína a přírody. Vakhtangova rodina ve známém vinařském regionu vždy vlastnila malý pozemek s vinnou révou, výrobu vína tak znal odmalička.

"Vyrostl jsem obklopen vinicemi," vypráví 35letý Gruzínec u šálku kávy. "Nikdy jsem se výrobu vína neučil ve škole, prostě je to rodinná tradice, která se předává," vysvětluje vystudovaný podnikový právník na balkoně s výhledem do panenské přírody.

Rodina Idoidze s rozšiřováním budoucí vinice začala teprve před patnácti lety, když přikoupila dva hektary úrodné půdy. Postupně obdělávala a přikupovala další pozemky a dnes vlastní celkem jedenáct hektarů, osm z nich sklízí na výrobu vína.

Kachetie je jednou z vyhlášených vinařských oblastí Gruzie, dalšími jsou Rača-Lečchumi a Dolní Svanetie, Kartli či Imereti. V Gruzii se víno pěstuje na více než 50 tisících hektarech a producenty jsou většinou malí farmáři nebo kláštery.

Kachetie

Vinařský region na východě Gruzie, hlavní město je Telavi. Kachetie patří mezi nejrozmanitější gruzínské kraje. Planiny stepního charakteru podél řek obklopují zalesněné kopce a nachází se zde také několik jezer. Úrodná půda a subtropické až mírné klima zajišťuje velmi dobré podmínky pro pěstování vína, ale také kukuřice nebo ovoce. V okolí se nachází mnoho historických klášterů.

Přestože gruzínské víno je nejstarším na světě, světovou popularitu si získává teprve v posledních letech, a to s trendem naturálních vín a postupně se zlepšující kvalitou produkce. Od roku 2013 je také výroba vína z kvevri zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.

Ze sklepa na kopci se stal butikový hotel

Zatímco většinu hroznů pěstuje rodina Vakhtanga Idoidze ve čtyři kilometry vzdálené vesnici Alvani, samotné víno uchovává kvůli suchu na kopci v Babaneuris. Koupit pozemek a postavit na něm hotel se sklepem pro tradiční vína z kvevri se rodina rozhodla během jedné noci v prosinci 2015.

Původně to měl být jenom malý domek se třemi pokoji pro rodinu, prostorem pro uchovávání vína a místností pro degustace, projekt se však postupně rozrostl. Místo tří pokojů jich tak mají třináct, k tomu obrovskou zahradu, restauraci s terasou a venkovní vyhřívaný bazén. Všichni členové rodiny se vzdali své dosavadní práce, v Tbilisi všechno prodali a podílejí se už jen na chodu rodinného vinařství.

První komerční sklizeň uspořádali teprve před třemi lety a od té doby svá vína také prodávají. V Babaneuris Marani vyrábí tři bílá vína Rkatsiteli, Mtsvane a Kisi. A jedno červené Saperavi, které je vhodné pro archivaci.

Jak poznamenává Vakhtang, jejich vína jsou spíše suchá a obsahují více třísloviny. Důvodem je tradiční východogruzínská gastronomie. "V Kachetii se jí více masa, vína proto mají více třísloviny, která pomáhá trávit. Ale jsou méně kyselá než vína na západě v Imeretii," popisuje s tím, že západogruzínská vína jsou podobná těm evropským. 

Kvevri

Kvevri

Keramická nádoba podobná amfoře, která se tisíce let používají v Gruzii na výrobu vína. Vyrábí se z lokální hlíny, jež má díky vysokému obsahu stříbra antibakteriální účinky. Po vypálení jsou nádoby o objemu několik desítek až tisíců litrů ošetřeny včelím voskem. Hrozny jsou v nádobách ve sklepích uchovávány několik měsíců i let. Bílá vína z kvevri mají sytou, jantarovou barvu, a to díky dlouhodobému kontaktu se slupkami.

Zahraniční dovozce vína, kteří by jeho nápoj distribuovali zákazníkům po celém světě, sehnal teprve před dvěma lety. "Teď mám jednoho v USA, ve Francii, v Nizozemsku, v Anglii a v Německu," vyjmenovává vystudovaný právník s mnoha lety zkušeností z byznysu s tím, že nejvíce lahví stejně prodá v Gruzii.

"Naše víno se prodává mimo jiné i na třech místech v Tbilisi, jsou to malé obchody a restaurace. V tuto chvíli nám to stačí, ale postupně sháním další," dodává Vakhtang.

Producent vína

Pětihvězdičkový butikový hotel podle jeho slov otevřeli i proto, aby se uživili. Investice se vyplatila, na jednom z nejznámějších ubytovacích serverů Booking patří k nejlépe hodnoceným zařízením. Web jim zároveň spolu se sociálními sítěmi pomáhá s propagací. Mezi návštěvníky Babaneuri patří lidé z celého světa, u snídaně je slyšet angličtina, ruština i čeština.

Ubytováním a vinnými degustacemi to ale nekončí, rodina svým hostům nabízí také lokální speciality nebo možnost projet se na koni. Okolí kavkazského podhůří ocení i milovníci pěší turistiky nebo cyklistiky.

Vakhtang Idoidze se během dne nezastaví a průběžně dohlíží na všechny práce okolo rodinného podniku. "Teď jsem, jak se tomu říká? Producent vína?" zasměje se. "Nevím, jestli si tak můžu říkat, podle mě si tak mají říkat lidé, kteří o výrobě vína přednáší nebo jej studují," říká skromně.

Kromě rodinných příslušníků na vinařství pracují i lidé z vesnice. Ti jsou zodpovědní za obdělávání vinic, ale i obsluhu restaurace, úklid nebo údržbu zahrady. Jak sám Vakhtang přiznává, sehnat lidi není vždy jednoduché. Spousta místních si podle něj během dlouhého období socialismu i ruského embarga na dovoz gruzínského vína na počátku milénia odvykla pozemky obdělávat. Sami při zakládání vinice strávili týdny úpravami zarostlých pozemků, aby na nich mohly znovu vyrůst hrozny.

Pokaždé, když kvevri otevírám, je to překvapení

Obrovské keramické nádoby kvevri, jejichž objem může mít několik desítek až patnáct tisíc litrů, uchovává Idoidzeho rodina ve sklepích (neboli marani) hotelu. Na povrchu na první pohled vypadají jako díry v zemi s dřevěným poklopem, uvnitř se však skrývá vinný poklad.

Příprava vína v kvevri začíná sešlapáním sklizených hroznů, které se i se slupkami umístí do nádob. Ty se po kvašení utěsní a zakopou do země ve sklepě, tím je zajištěné zrání ve stabilní teplotě, jež zpravidla trvá několik měsíců. "Pokaždé, když kvevri otevírám, je to trochu překvapení. Tahle práce je prostě skvělá," tvrdí Vakhtang.

Stejně jako on se odmalička při výrobě vína díval pod ruce svému otci a dědovi, dělají to nyní i jeho děti. "Chodí se dívat dovnitř kvevri, na vinice a přihlížejí, když víno zpracováváme," popisuje nadšeně. Jednou by tak chtěl, aby v tradiční gruzínské výrobě pokračovaly i ony. A ačkoliv naznačuje, že vést rodinné vinařství není žádný med, svou práci miluje. "Pokud ji člověk nemiluje, nemůže ji dělat," uzavírá třicátník.

Poctu gruzínským vínům z kvevri letos chystá také vinařský festival Praha pije víno, který se koná již od pátku 24. května na Novoměstské radnici.

Video: Podívejte se na historické záběry výroby vína v kvevri

Gruzie, víno, archivní záběry | Video: Archiv National Wine Agency of Georgia |  01:00

autor: Magdaléna Daňková | 20. 5. 2019 11:00

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama