"Zlatý ostatkový, tzv. korunovační kříž, byl sice vytvořen z podnětu Karla IV., ale nikoli k jeho korunovaci, ale až později (kolem roku 1357). Navíc původně patřil do souboru karlštejnského pokladu, nikoli do souboru svatovítského pokladu, kam náleží korunovační klenoty," vysvětluje Vladislav Dudák. Kříž byl dle jeho slov do svatovítského pokladu natrvalo začleněn teprve v roce 1645. Původně nebyl tedy ke korunovaci určen a používal se kříž jiný, dnes neznámý.

Jak dodává, Svatováclavský meč se při korunovacích používal běžně a od počátku byl součástí svatovítského pokladu, nicméně nebýval uložen společně s korunovačními klenoty.

"Zřejmě proto, že byl považován za prvořadou relikvii svatováclavskou, jakýsi osobní majetek tohoto světce a ke korunovačnímu obřadu byl pouze zapůjčován. V souvislosti s Karlovým hlubokým citem pro symboly si myslím, že tuto skutečnost císař mohl považovat i za svůj projev velké úcty k této relikvii," domnívá se.

Tomu by podle něj odpovídalo i nařízení korunovačního řádu, v němž je psáno, že král meč při korunovaci, poté, co mu je odevzdán, obětuje na oltář Bohu a nejmocnější z přítomných šlechticů ("hrabie jiných vyšší aneb větší", jak se píše ve staročeském překladu latinského originálu) jej pak vyplatí a nese v čele korunovačního průvodu.