Zuzana Hronová
23. 1. 2018 13:06
S českými korunovačními klenoty to není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Mnoho lidí má zafixováno, že se jedná o korunu, žezlo a jablko z doby Karla IV. Jenže na pohled druhý se ukáže, že z doby Karlovy pochází jen koruna, zatímco žezlo a jablko jsou pozdější. Navíc se s nimi často vystavují i ostatkový (korunovační) kříž a Svatováclavský meč, ale ty přímo ke korunovačním klenotům nepatří. Můžeme si tedy jednou provždy ujasnit, jak to vlastně s českými korunovačními klenoty je? Zkusme si v tom udělat jasno s filozofem, historikem, pedagogem a autorem řady knih nejen o historii Prahy Vladislavem Dudákem.
Jak korunovační klenoty odolaly všem nájezdníkům?
"Štěstí tu jistě hrálo svou roli. Ale klenoty byly skutečně důkladně zabezpečeny. Zejména pro dobu středověku bylo asi nejdůležitější symbolické zabezpečení - tedy skutečnost, že koruna byla věnována zemskému světci sv. Václavovi a ke korunovaci a několika dalším výjimečným slavnostem byla králi pouze propůjčována," říká historik.
Tak tomu prý nařídil samotný císař, ale také ve své bule papež Kliment VI., který jakékoli zlovolné nakládání s korunovačními klenoty, zvláště Svatováclavskou korunou, hrozil ztrestat exkomunikací. "Ukrást nebo zničit české korunovační klenoty tedy nebylo pouze vzepření se panovnickému majestátu, ale přímo rouháním a tou největší svatokrádeží. Na to byl ve středověku jen jediný možný trest," upřesňuje Vladislav Dudák. "Navíc klenoty bývaly obvykle dobře střeženy a čeští stavové se o ně žárlivě starali."
Především v době válečných ohrožení bývaly odváženy z Prahy. Velmi často do úkrytu na Karlštejn. Koruna cestovala i do Vídně, Českých Budějovic či do Velhartic. "Naposledy se ocitla v roce 1938 krátce v trezoru filiálky Národní banky v Žilině," dodává Dudák.