Strach a frustrace jako zábava. Videohry, které nutí rozbít ovladač, zažívají vrchol

Marek Pros Marek Pros
30. 5. 2021 12:05
Znají to snad všichni, kdo měli v 90. letech co do činění s kultovním Prince of Persia. Pohádkový příběh o záchraně princezny byl ve skutečnosti pořádné peklo, kde se hodně umíralo, a dostat se k finálnímu souboji se sultánem se povedlo jen těm nejšikovnějším.

Stejně bolestivou cestu, byť v modernějším a daleko sofistikovanějším zpracování, si v posledních letech užívají příznivci série Dark Souls, která vrátila žánr hard-core her na výsluní, a například chystaný Elden Ring od autora této trilogie patří k těm vůbec nejočekávanějším titulům ve videoherním světě. 

Proč hráče tolik baví trpět, umírat a opakovat dokola ty stejné levely, což je pro podobný žánr příznačné? Po jejich překonání totiž zažívají blažený pocit uspokojení, který hry, jenž vodí hráče tzv. za ručičku, nikdy nebudou s to zprostředkovat. 

Vybrali jsme několik titulů, které v posledních letech nadchly jak odbornou veřejnost, tak samotné hráče. Prodávají se po milionech kusů a k jejich dokončení často hráči potřebují kvůli vzteku a frustraci několik ovladačů.  

Demon's Souls
Demon's Souls | Foto: Sony Interactive Entertainment

Demon's Souls (remake)

Jakýkoliv seznam nejobtížnějších videoher se neobejde bez série Dark Souls. Té ale předcházela ještě jedna hra, která určila směr, jakým se bude japonský vývojář Hidetaka Mijazaki ubírat.

Demon's Souls vyšlo v roce 2009 na PlayStation 3 a už tehdy v sobě mísilo obtížnost starých videoher i omamné pocity uspokojení z překonání náročných bossů a úrovní, jejichž průchod byl mnohdy těžší než samotný souboj na jejich konci. Díky úspěchu trilogie Dark Souls a Bloodborne se z Demon's Souls  stal mezi hráči kult, se kterým se díky úžasnému remaku pro PlayStation 5 mohou seznámit i nováčci. Přestože řada herních mechanik už zešedivěla, v jádru to je pořád stará dobrá "soulsovka", která na konzolích běží v 60 FPS. 

Index frustrace: 7/10

 

Právě se děje

Další zprávy