Autorka bestsellerů Hana, Tiché roky nebo Listopád často vypráví o narušených rodinných vztazích a zamlčených traumatech. Na tuto linii navazuje i ve své novince Les v domě, jejíž hlavní hrdinkou je sexuálně zneužívaná dívka, která žije ve dvougeneračním domku na samotě u lesa se svou matkou a prarodiči.
Toy Box je přesvědčená, že Mornštajnová v románu vycházela z textu, který před čtyřmi lety napsala pro internetový deník Alarm. Výtvarnice se v něm svěřila s tím, jak ji v dětství zneužil dědeček a jak se s traumatem později vyrovnávala. Zmiňovala i konkrétní detaily, které má s těžkou zkušeností spojené. Právě ty podle ní dokládají, že podobnost jejího svědectví s románem Les v domě nemůže být náhodná.
"Shodný je už základní rámec postav. Román vypráví o zneužití dívky předškolního věku dědečkem. Objevují se v něm mladá, často nepřítomná matka a zlý pár prarodičů. O tom, že Alena Mornštajnová opravdu vycházela z mého příběhu, mě ale přesvědčil především jeden detail, který by z anonymních statistik nebo policejních svodek o případech zneužívání vyčíst nemohla. V článku jsem popsala motiv dvougeneračního domku, ve kterém mladí bydlí nahoře a staří dole, a ten se v románu taky vyskytuje," popsala Toy Box.
"Zároveň hraje v románu významnou roli panenka, která se pro hlavní hrdinku stane imaginární kamarádkou. A můj článek začíná větou o panence s černým nádorem, kterou jsem si v dětství ušila. Shodné je i prostředí lesa - v mém příběhu jde o místo zneužití a v knize o hrozivý symbol, který zneužívá holčičku svými větvemi. Také jsem ve svém textu pracovala s motivem dětí, které se v lese ztrácejí. Použila jsem ho už dříve, v komiksu Robot Dreams, který byl k článku připojený jako obrazový doprovod. Alena Mornštajnová podobný motiv umístila do závěru knihy, kdy se objeví dědečkem zabité dítě," upozornila umělkyně.
"V neposlední řadě bych ještě zmínila, že můj článek končí odstavcem o tom, proč by měli násilníci skončit v pekle, a Alena Mornštajnová knihu uzavírá požárem. Přestože spisovatelka pochopitelně ve svém románu spoustu jednotlivostí pozměnila, aby příběh nebyl rozpoznatelný, jsem hluboce přesvědčená, že není původní. Případů zneužití předškolního dítěte dědečkem lze samozřejmě najít mnoho. Tady je ale suma identických motivů příliš velká, aby se shodovaly jen náhodou," zdůraznila Toy Box.
Předem mě odsoudili, stěžuje si spisovatelka
Na knihu ji upozornila literární kritička Eva Klíčová, která údajné podobnosti mezi Lesem v domě a jejím svědectvím popsala v recenzi. Toy Box následně spisovatelku na sociálních sítích několikrát vybídla k reakci. Spisovatelka se omezila na krátký příspěvek, v němž tvrdí, že se v románu žádným skutečným příběhem neinspirovala.
"Mohu zopakovat jen to, co jsem uvedla na svém Facebooku. Má kniha není inspirována zážitkem paní Tellnerové, o jejím příběhu jsem se dozvěděla minulý týden, kdy mne na sociálních sítích rovnou obvinila, že jsem její příběh ukradla. Jako spisovatelka pracuji s nejrůznějšími zdroji a hlavně se svojí fantazií. Alarm ale opravdu nečtu a na sociálních sítích se do diskusí nepouštím. Tím méně, jsem-li už předem odsouzena," odpověděla na dotaz deníku Aktuálně.cz, jestli z osobní výpovědi Toy Box opravdu nevycházela.
O něco rozsáhlejší vyjádření pak ke kauze poskytl šéfredaktor nakladatelství Host Miroslav Balaštík. "Pro každou oběť jakéhokoli násilí je její zkušenost jedinečná. Struktura těchto případů, jejich okolnosti i následné projevy traumatu však bývají podobné. Predátoři nijak originální nejsou. To, že některé okolnosti literárního příběhu mohou někomu připadat povědomé, je tedy zcela pochopitelné, nemůže to však být důvodem k obviňování literatury. To poslední, co bychom chtěli, je přít se o tom s některou z obětí, kvůli nimž svůj román napsala, aby tento problém otevřela širší čtenářské veřejnosti," reagoval.
"Myslím, že každý, kdo četl Les v domě i příběh, který Toy Box v roce 2019 popsala v reakci na Leaving Neverland, vidí, jak málo jsou si podobné - a že jde o podobnost právě v nějaké archetypální rovině (les, dědeček, dům, požár), ono těch proměnných ani v životě mnoho není. Takovou podobnost mají stovky nebo tisíce případů sexuálního násilí, a přitom neviníme jednoho predátora za druhým, že od sebe opisují," dodal Balaštík. Na webu nakladatelství pak publikoval ještě text, ve kterém podrobně rozebral, proč se podle něj román Mornštajnové a osobní zpověď Toy Box neshodují natolik, aby se mohlo jednat o vykrádání.
Nedostatečné, nevěrohodné
Výtvarnice ovšem reakci Aleny Mornštajnové pokládá za nedostatečnou a nevěrohodnou. "Stejně tak mi připadá nešťastné, jakým způsobem problém řeší nakladatelství Host. Chyby se samozřejmě stávají, a kdyby spisovatelka přiznala, že se mým příběhem inspirovala, nebo vysvětlila, proč se mu její román podobá, měla bych pro ni pochopení. To se ale bohužel nestalo," uvedla v pátek pro Aktuálně.cz Toy Box. Doplnila, že na základě rad advokátů zvažuje i možnost žaloby za porušení práva na ochranu osobnosti.
Celá kauza je pro ni nepříjemná i proto, že jí znovu připomíná zkušenost, ke které se už nehodlala vracet. "Chtěla jsem ten příběh už nechat spát a dál o něm nemluvit. Naštěstí momentálně prožívám natolik šťastné životní období, že mě už znovu otevírané trauma neohrožuje. Při představě, že by se něco podobného stalo oběti, která na tom není psychicky tak dobře nebo nemá tak silný hlas, mě ale úplně mrazí. Několik obětí mi dokonce psalo, že kdyby teď byly na mém místě, tak je to pošle zpátky na psychiatrii," uvedla Toy Box.
Neexistuje jediný důkaz
Na internetu se zatím o problému přou osobnosti českého literárního provozu. K zastáncům Mornštajnové patří třeba překladatel Viktor Janiš, který v diskusi na Facebooku uvádí: "Neexistuje jediný důkaz, že by AM využila příběh Toy Box, krom důkazu usilovným tvrzením."
V dlouhých vláknech na sociálních sítích se přetřásá i to, jakým způsobem se k obviněné postavila Mornštajnová. Nad komunikací se pozastavuje spisovatelka Tereza Semotamová: "Zda Alena Mornštajnová příběh z dětství Toy Box explotovala, či se inspirovala, či o něm nikdy nečetla, je ve hvězdách. Co je ale opravdu necitlivé, je to, jakým způsobem na svá nařčení reaguje vzhledem k tomu, že má co do činění s přeživší sexuálního zneužívání. O reakcích nakladatelství Host ani nemluvě. To je opravdu ostuda."
Diskusi "znepřátelených týmů" reflektuje v textu pro H7O i spisovatel a šéfredaktor měsíčníku Host Jan Němec a domnívá se, že důkazní břemeno by neměla nést Alena Mornštajnová, ale recenzentka Eva Klíčová. "Přestože je mi bližší dílo Toy Box než to Aleny Mornštajnové, přestože mám větší pochopení pro osobní svědectví o traumatu než pro román, který ho pouze tematizuje, přestože se mi zdá, že Toy Box se nedopustila takových komunikačních přešlapů jako někteří členové 'týmu Mornštajnová', opravdu nezbývá než odmítnout, že by jakýkoli román mohl být označován za derivát, plagiát, apropriaci, výpůjčku, nebo dokonce vykrádačku jen proto, že obsahuje několik shodných motivů jako jiný text na stejné téma," uzavírá svou úvahu.
