Kluk chodil s policajtem, shlížel se v policajtech, sbližoval se s policajty. Přestože mu bylo teprve třináct, držením těla vypadal jako policajt – jenže v civilu. Také námět na nikdy nenapsanou povídku obsahuje kniha spisovatele a překladatele Jana Zábrany, která vyšla u příležitosti 40. výročí jeho úmrtí.
Ze soukromého archivu německé fotografky Anji Walz pocházejí snímky, které zachycují významného českého básníka Ivana Diviše na sklonku života. Od této středy je veřejnost může vidět v galerii Paláce Liebieg, který se nachází v horním centru Liberce. Výstava potrvá do 11. listopadu. Koná se u příležitosti 100. výročí autorova narození, jež připadá na tuto středu.
V roce 1974 byl Josef Koudelka teprve čtvrtým rokem v emigraci, když se stal členem prestižní agentury Magnum a dostal nabídku na výstavu v newyorském Muzeu moderního umění. Pro jiného fotografa by to byl splněný sen. Koudelka požádal o pár měsíců posunutí a přehlídku svých děl ve slavné instituci pak ani nenavštívil.
Zemřel tragicky v roce 1987. Na havlíčkobrodské psychiatrické klinice, kde byl hospitalizován, spadl ze schodů a zlomil si vaz. Bylo mu 31 let. Teprve nyní nakladatelství Torst vydalo knihu jeho veršů nazvanou V říši snů aneb Lyrika, epika a motyka Miroslava Ptáčka.
Fotografie Bohdana Holomíčka jsou neobyčejnou vizuální kronikou našich životů. Zachycují běžné okamžiky, třeba fotografova tátu, jak pije vodu z lesní studánky, i události, které se zapsaly do historie - jako byl rok 1968. Nakladatelství Torst teď připravuje jeho novou knihu, která zachycuje roky naděje i roky šedivého úpadku, tedy šedesátá a sedmdesátá léta. Ponese jméno Album 1958–1977.
K předním osobnostem české výtvarné scény patřil od 60. let minulého století historik umění Jiří Šetlík, který tuto sobotu zemřel ve věku 93 let. Úmrtí oznámila jeho dcera Michaela Beňová Šetlíková.
Lidé, kteří je blíže poznali, neřekli Jitce a Květě Válovým jinak než „holky“. To slovo vyjadřuje důvěru, jakou k životu i práci kladenských sester chovalo okolí. A zdůrazňuje cosi jako jejich trvalou přítomnost, ačkoliv Jitka zemřela roku 2011 a její dvojče Květa o 13 let dřív.
Za tři roky starou vzpomínkovou knihu nazvanou Poletování jednoho ptáčka obdrží esejista, básník a historik umění Josef Kroutvor letošní Cenu Jaroslava Seiferta. Porota o tom rozhodla s přihlédnutím k jeho pokračující esejistické tvorbě. Ocenění převezme v listopadu v rezidenci pražského primátora.
„Co je bez chvění, není pevné.“ Známý axiom teologa Tomáše Halíka přesně vystihuje svět komplikovaného dospívání, jak ho v nedávno vydané novele Na Betáni zachycuje Milena Slavická. S tou výhradou, že na pražské periferii je pevné i to, co se nechvěje.
Ve věku 93 let toto pondělí zesnul spisovatel, překladatel, filozof a literární kritik Jiří Pechar. Laureát Státní ceny za překladatelské dílo byl autorem teoretických prací i umělecké prózy a poezie, do češtiny převedl Hledání ztraceného času od Marcela Prousta, texty Martina Heideggera, Sigmunda Freuda či Clauda Léviho-Strausse. O úmrtí informoval Filosofický ústav Akademie věd České republiky.
Básník Ivan Martin Jirous kvitoval, že když je český underground za komunismu ilegální, alespoň se mu nemůže stát to, co se na Západě běžně děje alternativní kultuře: tedy že jej pohltí mainstream. Nakolik je někdejší podzemní kultura důležitá pro dnešek, ukazuje nová publikace literárního historika Martina Machovce.
V novele Brány mrazu spisovatele a rabína Karola Sidona se kamarád po válce ptá: „Co bylo v srpnu dvaačtyřicet? Bylo něco?“ A hrdina odvětí: „Ne, nic zvláštního.“ Kdepak nic zvláštního: začátek byl. Karol Sidon se narodil. Toto úterý na den přesně před 80 lety.
Stál jsem na ulici, byla svoboda a já mohl udělat tohle a támhleto, anebo klidně něco jinýho, napsal Jáchym Topol. Jeho nejslavnější román Sestra pojmenovává podstatu 90. let minulého století.
Po 33 letech objevitelské ediční práce završil svazek Havran vydávání spisů Jana Zábrany. Už nyní se edice řadí k favoritům letošní Magnesie Litery za nakladatelský čin.
Se spisovatelem Pavlem Kosatíkem o jeho nové knize Slovenské století, mostu mezi Východem a Západem, o zápasu mezi Pithartem a Mečiarem i nejbližším zrcadle Česka.
Čte se jako detektivka, můžeme ji ale chápat i jako učebnici praktické politiky. Devětapadesátiletý historik Pavel Kosatík je podepsán pod několika desítkami kritikou i čtenáři vlídně přijatých knih. Právě vydané Slovenské století patří k těm nejpodstatnějším.
Nikdy v dějinách nebyl člověk hodnocen tak nízko, žijeme pod své možnosti a schopnosti, všímá si pětasedmdesátiletá spisovatelka a esejistka Sylvie Richterová. Působila jako profesorka české literatury na univerzitách v Itálii, kde žila od počátku 70. let minulého století. Posledních deset let pobývá střídavě v Praze a Trevignanu Romanu.
Hrdinka románu je posedlá smrtí a sebevraždami. Já jsem se stala posedlá spolu s ní, smrt mě přitahovala, zajímala mě absurdita bytí a nebytí, říká spisovatelka Lucie Faulerová. Za svou druhou prózu Smrtholka obdržela Cenu Evropské unie za literaturu. Při psaní často uvažuje jako postava, o které píše. Dodává ale, že blázen není a realitu si uvědomuje. Myslet jako její postava ji baví.
Letošní českou držitelkou Ceny Evropské unie za literaturu, o které rozhoduje místní porota, se stala Lucie Faulerová za román Smrtholka. Porota ji vybrala z pětice autorů. Ocenila mimo jiné hudební kompozici její prózy i zpracování příběhu o rodinných tragédiích, v němž nechybí černý humor.
Paranormální schopnosti a jevy patří k běžnému inventáři populární kultury. Vysoká literatura evropského střihu po nich však sahá obezřetně jako po exotickém koření, které se hodí jen pro určité pokrmy. O tom, proč se k nim upjala Markéta Pilátová v nedávno vydaném románu Senzibil, lze pouze spekulovat.
V Manaus byla situace hororová. Před druhou vlnou koronaviru proběhla Brazílií vlna horečky dengue, takže zdravotnický systém byl ještě více oslabený, říká spisovatelka Markéta Pilátová, která v zemi střídavě žije. Nedávno jí nakladatelství Torst vydalo nový román Senzibil.
