Mimořádná zpráva

Jako být v něčí vzpomínce na město. Na drobnou knihu Slavické čtenář nezapomene

Aleš Palán Aleš Palán
30. 8. 2022 16:41
„Co je bez chvění, není pevné.“ Známý axiom teologa Tomáše Halíka přesně vystihuje svět komplikovaného dospívání, jak ho v nedávno vydané novele Na Betáni zachycuje Milena Slavická. S tou výhradou, že na pražské periferii je pevné i to, co se nechvěje.
Milena Slavická nejsilněji píše v momentech, kdy propojuje prostředí zaplivané periferie velkoměsta se zvídavostí a opuštěností dospívajícího outsidera.
Milena Slavická nejsilněji píše v momentech, kdy propojuje prostředí zaplivané periferie velkoměsta se zvídavostí a opuštěností dospívajícího outsidera. | Foto: Nakladatelství Torst

Třiasedmdesátiletá historička umění, kurátorka a manželka výtvarníka Viktora Pivovarova v knize vytváří snové, syrové prostředí, kde je nezpochybnitelnou realitou i to, co hrdinka Áňa vnímá, čeho se obává, nač se těší.

Autorka nejsilněji píše v momentech, kdy propojuje prostředí zaplivané periferie velkoměsta se zvídavostí a opuštěností dospívajícího outsidera. Jako by mezi tím ani nebyly hranice, vše se děje najednou a zároveň kdysi. Ještě jednou si pomozme citátem, tentokrát z detektivní série Temný případ od Nica Pizzolatta: "Připadám si jako v něčí vzpomínce na město. A ta vzpomínka bledne."

Dokud Slavická zůstává v mlžném bezčasí, pozvolný děj korunuje její ornamentální jazyk. Krátké věty, introspekce, nejasné přechody mezi minulostí a současností vytváří mámivou krajinu, ze které se čtenáři nechce.

Ne že by mu v ní bylo tak dobře, Slavická rozhodně nic neidealizuje. Je to ale kompletní svět, k němuž není co přidat. Když to pak autorka přece jen učiní, činí tak pohříchu nešťastně. Její aktualizace odkazující na divokou privatizaci 90. let minulého století, či dokonce na firmu Agrofert působí jako novinový výstřižek nabourávající stavbu niterného příběhu.

Těchto odskoků je naštěstí jen pár, působí jako oka na punčoše, která se ale dál nepáře. Struktura látky drží navzdory a brzy se dokonce sama zacelí. Tento ozdravný literární proces má na svědomí věrnost nejhlubším liniím příběhu a pokorné vypravěčství, jež Áňu přivádí až na práh dospělosti.

Kunsthistorička a spisovatelka Milena Slavická.
Kunsthistorička a spisovatelka Milena Slavická. | Foto: Václav Jirásek/Torst

"Když jsem se vrátila z Haagu, máma řekla: ‚Marie zemřela.‘ Prostá věta! Podmět a přísudek. Jednoduchá a srozumitelná. Dodnes jí nerozumím." Marie byla "teta" hlavní postavy, která jí rozuměla, i když Áňa nadlouho přestala mluvit. Teta asi věděla, že odpovědí na zásadní zranění může být jen mlčení. A byť si Áňa postupem času najde také jinou odpověď, podstatu ztráty to nezmění.

Milena Slavická je dnes známa především jako kurátorka a výtvarná kritička, spolupracovala mimo jiné s Jindřichem Chalupeckým. Před 12 lety jí nakladatelství Torst vydalo první beletrii, Povídky jamrtálské.

Spolu s novelou Hagibor, publikovanou roku 2014, tvoří novinka Na Betáni volnou trilogii. Knihy na sebe dějově nenavazují, jejich předivo se odvíjí od vzájemně blízké atmosféry a korunují jej dokonce stejná jména některých postav. Ne, nejsou to tytéž osobnosti, jen podobné typy, které na periferii hlavního města prožívají vedlejší příběhy.

Současné knize přiřadila autorka výstižný podtitul: O nevinnosti a jiných maličkostech. Vznikla drobná novela, jež sice ústí v pointě, i ta je však vnitřní. A pokud Áňa znovu opouští Betáň, už to není útěk, nýbrž cesta dál - za vlastním osudem, za novými maličkostmi. Milena Slavická napsala nenápadnou knihu, na kterou se nezapomíná.

Kniha

Milena Slavická: Na Betáni
Nakladatelství Torst 2022, 126 stran, 199 korun.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Další zprávy