Osmdesátiletý Kroutvor vystudoval filozofii, historii a dějiny umění na pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V září 1968 odešel do Francie, kde získal roční stipendium na univerzitě v Besançonu.
Od roku 1970 už opět v české metropoli pracoval pro Uměleckoprůmyslové museum. Zaměřoval se na dějiny plakátu, užitou grafiku a fotografii, věnoval se i designu, architektuře či sociologii kultury. Počátkem 90. let začal právě dějiny plakátu a reklamy přednášet na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a také na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Roku 1993 se stal vedoucím oddělení užité grafiky a fotografie Uměleckoprůmyslového musea, kde působil až do důchodu.
Publikuje od roku 1969, za normalizace také v samizdatových a exilových periodikách, kam psal pod kafkovským pseudonymem Josef K, mimo jiné na stroji přepisoval samizdatovou literaturu. Přispíval do časopisů Umělecká řemesla, Typografie, Film a doba nebo do exilových Listů a Svědectví. Z jeho rozsáhlého díla jsou známy eseje Potíže s dějinami, Praha, město ostrých hran či Šumava a Josef Váchal.
V nyní oceněné publikaci Poletování jednoho ptáčka, kterou vydal Torst, se Kroutvor ohlíží za dosavadním životem. "Nikdy nebyl a nechtěl být autorem obsáhlých monografií, tlustých svazků a vyčerpávajících studií. Vždy se snažil psát tak, aby jeho texty byly srozumitelné pro každého, přístupné a sdělné. V tomto duchu napsal i svou vzpomínkovou knihu," uvedlo nakladatelství.
"Vidím se jako rybář na tušové malbě ve stylu manga. Jsem obklopen ideální krajinou, lehce namalovanou jen polosuchým štětcem, kde poletuji jako ptáček z větve na větvičku," píše o sobě Kroutvor v autobiografii. Ta se podle týdeníku Respekt řadí k tomu nejlepšímu a nejsvěžejšímu ze současné memoárové literatury.
Poletování jednoho ptáčka se umístilo v anketě Kniha roku Lidových novin.
Kroutvor v posledních letech publikoval také poutnické zápisky z cest po kopcích a stráních Novohradských hor - například loňskou sbírku kratičkých textů nazvanou Lesní glosy, která navazovala na Lesní eseje. "Někdy se autor promění v přísného kazatele sčítajícího křivdy, většinou si ale drží postoj jemného staromilce, který nevratné zásahy komentuje mírnými, avšak přesnými slovy," napsalo o knize Aktuálně.cz.
Cenu Jaroslava Seiferta roku 1986 ve švédském Stockholmu inicioval jaderný fyzik František Janouch, zakladatel Nadace Charty 77. Ocenění je udíleno za vynikající slovesné dílo vydané či jinak zveřejněné v Česku nebo zahraničí za poslední tři roky, výjimečně porota vyhlásí cenu za dílo celoživotní.
Laureáta vyhlašuje Nadace Charty 77 každé dva roky 22. září, v předvečer Seifertových narozenin. Cena je spojena s odměnou 100 tisíc korun. Dříve ocenění získali Pavel Šrut, Ivan Diviš, Václav Havel, Ivan Martin Jirous, Jáchym Topol, Karel Šiktanc nebo Milan Kundera.
