Rozhovor – K českým Vánocům neodmyslitelně patří kromě smaženého kapra s bramborovým salátem i pořádná porce televizních pohádek. Češi příběhy se šťastnými konci milují, přestože je znají zpaměti.
Zatímco v sousedním Slovensku nebo Německu se na televizní obrazovky dostanou i jiné postavy než princové, králové, šašci a udatní rytíři, české televizní stanice nabízejí rok co rok stále tu stejnou písničku, resp. pohádku.
"Pohádky výborně zapadají do atmosféry konce roku – rodiče mají čas být celé dny s dětmi, společně se mohou dívat na pohádky. Je to atmosféra rodinné pohody, pozitivní nálady," vysvětluje jejich oblibu Petr Bednařík z FSV Karlovy univerzity, podle kterého mají české pohádky ve světě pořád dobré jméno.
Aktuálně.cz: Při pohledu do vánočního televizního programu se člověk neubrání dojmu, že stejné pořady nabízely české TV stanice vloni, předloni a v podstatě i před deseti roky. Čím si tu "úchylku" vysílat donekonečna staré pohádky vysvětlujete?
Petr Bednařík: Češi mají rádi pohádky, a proto televizní stanice vyhovují tomuto zájmu. Musíme vzít v úvahu, že není moc světových kinematografií, kde by byla tak velká tradice natáčení úspěšných pohádek. U nás je ta tradice již od 50. let, kdy vznikly Pyšná princezna, Byl jednou jeden král, Princezna se zlatou hvězdou, a v každém dalším desetiletí byly natočeny další úspěšné pohádky. Když již v dětském věku se seznámíme s kvalitními pohádkami, tak ten zájem zůstane i v dospělosti. Také velmi bohatou tradici má u nás již od 50. let televizní tvorba pro děti, která i v celoevropském srovnání byla oceňována jako velmi kvalitní. Československá televize natáčela řadu kvalitních studiových pohádek, které jsou dodnes reprízovány. Třeba pohádka Princové jsou na draka se na začátku 80. let stala velkým hitem a musí se i teď objevit ve vánočním programu každý rok.
Letošní rok dobře ukázal, že diváci se ale rádi podívají na pohádky i mimo Vánoce. Česká televize poskytla Nově práva na uvedení pohádek z produkce ČT výměnou za práva na zimní olympiádu v Soči. Nova je nasadila na páteční večery a ty pohádky vítězily ve sledovanosti a porážely pořady na ČT1. Diváci se rádi podívali na pohádky i v průběhu léta a podzimu.
A.cz: Tento trend potvrzuje i pohádka Jana Svěráka Tři bratři, na kterou přišlo od její srpnové premiéry přes půl milionu lidí. Jsou Češi opravdu takoví pohádkoví fanatici?
Pohádky výborně zapadají do té atmosféry konce roku – rodiče mají čas být celé dny s dětmi, společně se mohou dívat na pohádky. Je to atmosféra rodinné pohody, pozitivní nálady, do které zapadají pohádky, kde je vždy nějaká láska, která přes různé překážky dojde ke šťastnému konci.
Máme tu velkou tradici pohádek B. Němcové a K. J. Erbena. Řada evropských zemí nemá tak velkou pohádkovou tradici, a proto tam lidé nemají pocit, že televizní program musí být plný pohádek. Hlavně české filmové a televizní pohádky mají v sobě i hodně humoru a ze zla často nejde příliš nějaký strach, stačí se podívat na čerty a vodníky, kteří jsou spíše komickými figurami. Stačí se podívat třeba na německé pohádky, které jsou spíše takové temné a bez výraznějšího humoru.
Mrazík dodnes nesmí na konci roku chybět v televizích v Čechách a na Slovensku. Třeba těžko je to pochopitelné pro Rusy. V Rusku je sice Mrazík známá pohádka, ale určitě to není hit jako u nás, že by se na něj Rusové dívali každý rok.
A.cz: První program České televize si navíc zakládá na tom, že každý rok přinese novou pohádku, kterou odvysílá na Štědrý den…
Je to takový vývoj z posledních let, kdy nyní už Česká televize natáčí nové pohádky pro všechny tři sváteční vánoční večery. Dříve točila pohádku jen pro Štědrý večer. Třeba v 80. letech ani nebylo pravidlem, že musí být pohádka hlavním pořadem Štědrého večera. Například jednou to byla adaptace knihy B. Němcové V zámku a v podzámčí, která je značně pochmurná. Nebo byl uveden televizní film Karla Kachyni Počítání oveček o těžce nemocném děvčátku, které čeká na operaci srdce. Osobně mám ale pocit, že Česká televize se ve filmové tvorbě zaměří hlavně na tři pohádky pro vánoční čas, ale myslím si, že by se daleko více mohla snažit natáčet filmy pro děti o jejich životě, jaké třeba natáčela Věra Plívová-Šimková.
A.cz: Bude tento "vánoční pohádkový trend" pokračovat, nebo se některé televizní kanály budou chtít vymanit z těchto dramaturgických kleští a vsadí na "nevánoční" program?
Televize nemají důvod ke změně. Výsledky sledovanosti na Vánoce mluví jasně, že pohádky jsou nejsledovanějšími vánočními pořady. Z hlediska komerčních televizí přitom vánoční čas není nijak podstatný obchodně. Zadavatelé reklamy propagují své výrobky v předvánočním čase, aby je lidé koupili jako dárky k Vánocům. Pro komerční televize je to tedy spíše záležitost prestiže, aby ukázaly, že jsou schopny na Vánoce nabízet svým divákům ty nejatraktivnější pohádky. Třeba letos bude zajímavá změna, že po letech Tři oříšky pro Popelku bude místo televize Nova vysílat Prima.
A.cz: Řada českých domácností si bez televize a svátečních pohádkových maratonů nedokáže představit Vánoce. Myslíte si, že je tento trend udržitelný i mezi mladou generací, která žije víc internetem než televizí?
Já bych to neviděl na velké změny. V mladém věku lidé sledují televize čím dál více přes internet, ale jakmile přejdou do fáze rodinného života, tak se jim televize stává kulisou, kdy je televize zapnutá, kolem běhají děti, není prostor pro úplně soustředěné sledování. Vánoce jsou časem, kdy se schází širší příbuzenstvo, rodiny s dětmi, sedí se v obývacím pokoji, kde pak v televizi běží zapnuté pohádky. To není moc čas, kdy náctiletí řeknou, že se jdou zavřít k sobě do pokoje a budou se dívat na internetu na něco jiného.
A.cz: Tři oříšky pro Popelku jsou velkým hitem i u německých sousedů, existují i jiné filmy, které by se díky označení "česká pohádka" výrazněji prosadily i v zahraničí?
Tři oříšky pro Popelku jsou jasně naše nejúspěšnější pohádka nejen v Německu, ale i ve Skandinávii. I řada dalších pohádek byla uváděna v zahraničí, třeba Malá mořská víla, O princezně Jasněnce a létajícím ševci, S čerty nejsou žerty, Jak se budí princezny a další. České filmové pohádky jsou pojem. Když jsem se bavil třeba s kolegy z Lotyšska, tak naše pohádky tam měly vždy velmi dobré jméno. Vedle pohádek jsou ale dodnes známé ve světě televizní seriály, které Československá televize točila v 70. a 80. letech jako koprodukci se západoněmeckými televizemi – Pan Tau, Arabela, Návštěvníci, Létající Čestmír, které byly velmi úspěšné už v čase premiéry a dodnes jsou v zahraničí reprízovány.
PhDr. Petr Bednařík, Ph.D.
- Narozen 4. března 1973 v Hradci Králové
- Je vedoucí katedry mediálních studií Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK
- Zaměřuje se na dějiny médií 20. století a československé seriály od roku 1959
- Pracuje rovněž v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR
A.cz: Jak probíhají vánoční svátky na televizních obrazovkách v jiných státech?
České televizní stanice jsou v čase vánočním takové hodně národní, kdy preferují české filmy, tedy hlavně české pohádky a komedie. Třeba už na Slovensku je to odlišné, protože nemají tolik oblíbených filmových pohádek, které musí být určitě v televizním programu, a proto i na Slovensku jdou hodně české filmy. V řadě zemí ale není program takhle národní, kdy daleko více vysílají večer třeba úspěšné americké animované filmy, hollywoodské romantické komedie, sérii filmů Sám doma nebo filmy s Harry Potterem. Ze sousedních zemí to platí třeba pro Rakousko a komerční stanice v Německu. Zde veřejnoprávní televize vysílají i nové vlastní filmy, často jde právě o různé romantické komedie. Zdaleka nemají tolik tendenci natáčet pohádky jako Česká televize.
A.cz: Charakteristickým rysem silvestrovských vysílání býval ruský Mrazík, který v Česku získal až kultovní status, lidé znali celé repliky zpaměti… Čím si vysvětlujete, že zrovna tento film zabodoval na tuzemských obrazovkách?
Mrazík je skutečně takový zvláštní fenomén, dodnes nesmí na konci roku chybět v televizích v Čechách a na Slovensku. Třeba těžko je to pochopitelné pro Rusy. V Rusku je sice Mrazík známá pohádka, ale určitě to není hit jako u nás, že by se na něj Rusové dívali každý rok. Tady ale lze říci, že Mrazík je jedním z příkladů filmů, pro který měl velký význam vynikající český dabing, perfektně připravené dialogy i texty písní, dobře zvolení herci. Na internetu dnes není problém pustit si Mrazíka v originále a při porovnání zjistíte, že český dabing je opravdu vynikající. Je to stejné jako u řady filmů s Louisem de Funésem, které dodnes jsou v Čechách každoročně v televizích reprízované, což ve Francii zdaleka neplatí. Francouzi se dost diví, že filmy s Funésem jsou u nás tak známé, ale je otázka, jak by to bylo, pokud by zde nebyl dabing Františka Filipovského.
