Snímek Franz režisérky Agnieszky Hollandové bude v druhé polovině září bojovat v hlavní soutěži 73. ročníku filmového festivalu v San Sebastiánu. Po světové premiéře na festivalu v Torontu, který se uskuteční 4. až 14. září, to bude další festivalová zastávka příběhu slavného pražského spisovatele Franze Kafky od jeho mládí až po předčasnou smrt.
Česko-německo-polský koprodukční snímek Franz o židovském německy píšícím spisovateli Franzi Kafkovi polské režisérky Agnieszky Hollandové bude mít světovou premiéru na filmovém festivalu v Torontu. Přehlídka se letos uskuteční 4. až 14. září, patří k největším a nejnavštěvovanějším filmovým událostem.
František Palacký se podrbe na čele a s výrazem neslyšícího dědouška zvolá: „Havlíčková? To je ta od Havlíčka?“ Tento národní velikán ale není jediný, kdo v televizním seriálu Dcera národa působí, jako by sem zabloudil z úplně jiného díla.
Viktor Tauš si nic neulehčuje. Jeden ze svých nejosobnějších projektů Amerikánka konečně po více než dvou dekádách přemýšlení a zpracování v různých formátech dostal do vysněné filmové podoby.
Film Amerikánka, který kina začnou promítat nadcházející čtvrtek, svým netradičním stylizovaným jazykem podle režiséra Viktora Tauše vezme diváky do světa emocí, na který dnes nejsou v biografech zvyklí.
Nejpozději na podzim 2022, kdy spisovatelce Kateřině Tučkové bestsellerový román Bílá Voda nečekaně vynesl Státní cenu za literaturu, začalo být jen otázkou času, než se také tento její příběh dostane na jeviště. Nakonec se tak stalo hned dvakrát. Po brněnském Městském divadle nově Bílou Vodu uvádí pražské Národní divadlo.
Producent a režisér Petr Vachler měl vždy rád pompézní věci. Když šéfoval cenám Český lev, pojímal nejen jejich udílení, ale také nominační večer jako velkolepou show proslulou divokým humorem i striktně vegetariánským rautem. Nyní s podobnou pompou uvedl do kin svůj desetiletý ezoterický projekt Tajemství a smysl života. Jde o jeden z nejmonstróznějších úkazů porevoluční kinematografie.
Majitelé se po letech vrací do vily, kterou přenechali svým černošským sluhům a podivnému strýci. Teď jsou ale nuceni nemovitost prodat. Hra Cherry Man, již pro pražské Národní divadlo napsal respektovaný ruský dramatik Ivan Vyrypajev, měla předpoklady stát se událostí sezony. Účtuje s válkou na Ukrajině i jednou epochou, očekávání však nenaplnila.
S hercem Vlastou Burianem má prý společnou lásku ke golfu, s odbojářem Václavem Morávkem zase tu k bláznivým nápadům a výzvám. "Některé přitom zažíváme denně. Každé ráno může být taková výzva, protože nikdy nevíte, co se stane," říká herec Vladimír Javorský. Největší hodnotou je zůstat normální - tedy takový, jak se člověk narodil. Daří se jemu samotnému zůstat normální i přes nabytou slávu?
Na pomezí šansonu, jazzu či lidové hudby východní Moravy i Slezska se pohybují písně, které píše herec Vladimír Javorský. Právě je vydal na debutovém albu, kde zpívá a hraje na kytaru. Produkce i aranžmá s flétnami, klarinetem či malým cimbálem se ujal Marian Friedl. "Z popěvků pasáčka vepřů se díky němu a skvělé kapele staly písničky," říká Javorský, který teď skladby představí naživo.
Deprese, šílenství i sarkasmus ze strašidelných příběhů amerického spisovatele Edgara Allana Poea, který žil v 19. století, předvádí Laterna magika na Nové scéně pražského Národního divadla. Inscenaci nazvanou Poe inspirovaly povídky Jáma a kyvadlo, Maska červené smrti nebo Skokan. Na jevišti ožívají temné vidiny i fragmenty z autorova života. Výrazný podíl na tom má herec Vladimír Javorský.
Záchranář Jan se rozchází s ženou. Zrovna když si stěhuje věci z jejího bytu a nebere jí telefon, manželka se stává obětí vraždy. Jan se chvíli topí v alkoholu, pak po letech začíná boxovat, emoce se hromadí. A to se děj nového krimi dramatu Stínohra režiséra Petera Bebjaka, které právě promítají kina, teprve začíná zašmodrchávat.
Bosý stařík běží po svahu, chodidla křupou v závějích sněhu a lyžaři před horskou boudou nevycházejí z údivu. Ten svérázný šedovlasý muž je nový místní topič. A jak ukazuje nový český snímek Poslední závod režiséra Tomáše Hodana, který od čtvrtka promítají kina, jde také o člověka, jehož se pokusila vymazat historie.
Nový film Betlémské světlo, který od čtvrtka promítají česká kina, je zřejmě posledním společným dílem tvůrčího tandemu Zdeňka a Jana Svěrákových. "Od Akumulátoru 1, což už je hodně dávno, nebyli Svěrákové nikdy hravější a určitým způsobem sebereflexivnější," tvrdí kritik Kamil Fila. "Velmi ale záleží na divácích, jestli jim na tuto hru přistoupí," dodává.
Spisovatel Karel Šejnoha už ke stáru jen obtížně hledá nápady a postavy. Kupí se mu v hlavě, zhmotňují se mu před očima, jsou neodbytné a trochu otravné. Bohužel přesně takový je i snímek Zdeňka a Jana Svěrákových nazvaný Betlémské světlo, který od čtvrtka promítají kina. Zmateně bloudí mezi scénami i náladami a nic v něm příliš nepasuje dohromady.
Společnost Bioscop ve středu představila teaser trailer z komedie Betlémské světlo. Pětaosmdesátiletý Zdeněk Svěrák v ní hraje stárnoucího literáta, jemuž do života vstupují postavy z vlastních povídek. "Dobrým spisovatelům se stává, že se jim postavy takzvaně vymknou a začnou si jednat po svém. Ale pozor, to není chyba, je to požehnání. Čili teď přišla vaše chvíle," říká jim v ukázce.
František a Jan Svěrákovi, vnuk a syn slavného divadelníka a spisovatele, dokončují střih nového filmu Betlémské světlo. Komedie, ve které pětaosmdesátiletý Zdeněk Svěrák ztvární hlavní roli stárnoucího literáta, by se do kin měla dostat na jaře příštího roku.
Místo aby nazkoušel novou inscenaci, režisér Jiří Havelka s herci Národního divadla natočil film Očitý svědek. Téma zůstalo stejné: anatomie masové vraždy. O smrti 267 lidí v červnové noci roku 1945 svědčí herci výpověďmi těch, kteří zabíjeli, přišli o své blízké nebo činu přihlíželi. Snímek je k vidění na webu divadla za 150 korun.
Mistrovský, formálně dokonalý, ale také podivuhodně nejednoznačný je Misantrop, klasická Molièrova komedie mravů, poprvé uvedená v roce 1666.
Novým uměleckým šéfem činohry Národního divadla Brno se stane nynější dramaturg pražské první scény Milan Šotek. Od ledna 2019 nahradí Martina Františáka, který odejde ke konci letošního roku po vzájemné dohodě s ředitelem brněnského divadla Martinem Glaserem.
Režisér Jan Mikulášek nastudoval s herci Národního divadla Maryšu bratří Mrštíků. "Maryša nepatří jen k tomu nejlepšímu, co dnes můžeme na českých scénách vidět, ale je to sebevědomá inscenace evropského formátu s čistou estetickou formou, sladěnými hereckými výkony i přesvědčivým společenským apelem," píše v recenzi Saša Hrbotický. "Na jevišti se nehraje o ničem menším než o krutém zmarnění života, o duševním a fyzickém násilí a především o neschopnosti vzájemně si naslouchat."
