"Byli přesvědčení, že to, co děláme, není umění. Nechtěli nás vystavovat, bojovali proti nám ze všech sil," vzpomíná René Rohan, jak se zkraje 90. let minulého století ostravští umělci rozdělili do dvou táborů. On patřil k modernistům toužícím dohnat Západ a trendy, jež zemi za komunismu minuly. Na opačné straně stáli ti, které Rohan označuje za vyznavače socialistického realismu.
"Tady jsme kreslili motorkami, pamatuješ?" optá se výtvarník Jiří Franta kolegy Davida Böhma, když přicházejí na rozhovor do bývalé haly ČKD v pražském Karlíně. Téměř dvacet let pracují ve dvojici a kromě motocyklu zapojili do experimentu s kresbou jeřáby, zavěšené tužky, dlouhé tyče nebo vlastní ruku v sádře.
"Jestli si petici beru osobně? Byl to pro mě velký šok, a pokud to na mně teď není vidět, určitě to se mnou emočně velmi pohnulo a hýbe,“ říká výtvarnice Eva Koťátková v reakci na nedávný dopis osobností české kultury, které kritizují poměry na pražské Akademii výtvarných umění, v Národní galerii a okolo Ceny Jindřicha Chalupeckého.
Střední třída je na vzestupu, zemi ale rozdělují palčivé sociální problémy, národnostní spory i střet mezi levicí a pravicí o dalším směřování. Výtvarné umění meziválečného Československa má v sobě optimismus moderního života a pro dnešního diváka i předtuchu blížící se katastrofy.
Prostřednictvím celeru a avokáda zkoumá vizuální umělec Jakub Jansa společenské vztahy a souvislosti. Před dvěma lety byl finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého, loni se s celerem a avokádem po boku dalších umělců podíval do Bruselu, kde jeho dílo představené u příležitosti předsednictví Česka v Radě Evropské unie vidělo 85 tisíc lidí.
V uměleckém světě výtvarnice Marie Lukáčové nevěsty získávají sebevědomí rituálem, v němž jde o život. Vodník není ladovská figurka látající boty na vrbě, ale ztělesňuje tvořivé síly přírody včetně sexuality, zatímco filmové pohádky pro dospívající působí syrově, bez sentimentu, na nějž jsme v žánru zvyklí.
Mohou být obrazy a výtvarné umění víc než krásná ozdoba a povznášející potěšení? Otázku se pokouší zodpovědět nová výstava nazvaná Myšlení obrazem: Vizuální události Miroslava Petříčka, která příští týden začne v pražské Městské knihovně.
„Lidé jsou si vědomi šetrnosti vůči životnímu prostředí při nakupování módy nebo potravin, ale u knih o ekologii podle mě vůbec nepřemýšlejí,“ říká nakladatelka a spisovatelka Barbora Baronová, která už 12 let vede knižní značku Wo-men. Přitom například výroba celulózy a papíru nutných pro knižní trh je celosvětově třetím největším průmyslovým producentem skleníkových plynů.
"O filozofii panují různé předsudky. Že je příliš složitá nebo že lidé, kteří ji dělají, jsou moc chytří. Nic z toho není pravda," říká český fenomenolog Martin Nitsche. V současnosti se zabývá například tématem odolné společnosti. Také připravil přednášku k právě vrcholící výstavě děl Jitky Svobodové, kterou lze vidět už jen do neděle 20. srpna.
„Představoval jsem si, že přijedu do orientálního města, kde muži bijí na ulicích ženy,“ popisuje svou první cestu do Srbska čtyřiatřicetiletý historik umění a kurátor Jakub Král. Kromě osobních důvodů mají jeho cesty na Balkán i pracovní výsledek. Například výstavu srbského výtvarníka a performera Dragoljuba Raši Todosijeviče v pražském Domě U Kamenného zvonu.
Co potřebuje dobrý fotograf? Umět se soustředit a vědět, co nefotit, myslí si sedmasedmdesátiletý kronikář městské reality Jaroslav Beneš. Souborná výstava jeho děl nazvaná Ex urbi je do 15. října k vidění v pražském Domě fotografie. Připravila ji Galerie hlavního města Prahy.
Tři týdny po zahájení její první retrospektivy v Galerii hlavního města Prahy se uzavřel životní příběh výtvarnice Jitky Svobodové. Zemřela před 14 dny, bylo jí 81 let. "Mrzí mě, že si výstavu neužila víc, že v ní nepobyla," říká kurátorka Helena Musilová. Podle ní ještě Svobodová svou práci neuzavřela. "Jsou tam rozpracované věci, o kterých dál uvažovala," doplňuje.
Co o nás prozradí stín, jaký otisk po sobě zanecháme na světě a co lze zachytit teplem lidského těla nebo nakreslit rtěnkou? Odpovědi představuje bilanční výstava děl Margity Titlové v pražském Domě U Kamenného zvonu.
Výstava v Galerii hlavního města Prahy představuje dílo svérázného chorvatského sochaře Ivana Meštroviče, který patřil k obdivovatelům prvního československého prezidenta.
V roce 1902 navštívil Prahu a Moravu francouzský sochař Auguste Rodin. Cesta, spojená s jeho tehdy největší zahraniční výstavou, byla důležitá nejen pro umělce. Stopy zanechala také v navštívených místech. Dosud se o ní mluvilo hlavně jako o významném impulsu pro české moderní umění. Stranou zůstávala její pitoreskní povaha. A uvítání, které Češi a Moravané Francouzovi uchystali.
Výtvarnice, režisérka a raperka Marie Lukáčová sní o době, kdy už se nebude mluvit o feminismu. Zatím však dělá všechno pro to, aby na něj přišla řeč co nejčastěji.
"Vy nerozumíte našemu světu, my nerozumíme tomu vašemu. Jsme holky z ulice. Tak co jiného bychom měly otisknout na tričko?" vymezuje se hned zkraje Monika. Jedna z pěti žen sedících kolem stolu, které mají zkušenost se životem bez domova. Nyní se podílejí na druhém ročníku bienále Ve věci umění, jež v Městské knihovně pořádá tranzit.cz ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy.
Po rozsáhlé rekonstrukci je veřejnosti opět zpřístupněna Bílkova vila na pražských Hradčanech. Mimořádnou stavbu i jejího autora přibližuje kunsthistorik Martin Krummholz.
Výtvarník, galerista a architekt Michal Škoda právě vystavuje v pražském Trojském zámku své objekty, jeho kresby zase zdobí obálku aktuální ročenky Česká architektura. A třebaže stavitelství má podle svých slov ještě raději než výtvarné umění, věnovat by se mu nemohl.
Návrat do 90. let minulého století nenabízejí jen televizní seriály. Na místo činu se vrací také Galerie hlavního města Prahy. A to výstavou Heroin Crystal v domě U Kamenného zvonu. Právě tam se před více než čtvrtstoletím bienále nazvané Zvon 94 stalo první polistopadovou expozicí mladého umění ve velké galerii.
A právě proto jsme mu uspořádali výstavu, dodávají ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého Karina Kottová a historik umění Tomáš Pospiszyl. Dva z kurátorů přehlídky nazvané Světy Jindřicha Chalupeckého, která je aktuálně k vidění v pražské Městské knihovně.
