








Uťaté ženské ruce se zlatými prsteny, rozsekaní koně a desítky těl bez hlavy. Když Jindřich Wankel v roce 1872 vstoupil do útrob Býčí skály, věřil, že našel důkaz nejbrutálnějšího masakru v našich dějinách. Jenže po 150 letech moderní věda jeho hororovou vizi přepisuje. Co se v hlubinách Moravského krasu skutečně dělo?



Když se jednoho podvečera ozvalo hlasité krákání, kameraman Lukáš Pich odložil plán natáčet jeleny v říji a vydal se po zvuku. Začalo to jako obyčejný večer v přírodě, ale skončilo scénou, kterou běžný návštěvník lesa jen tak neuvidí. Lukáš objevil mrtvého jelena, nad kterým kroužili krkavci a mořští orli. Rozhodl se to natočit.



Jaro, léto, burčák, zima. Tak se s nadsázkou popisují roční období na jižní Moravě. A sladká vůně kvasícího moštu, která se line vzduchem, to jen potvrzuje. Nápoj, který Češi milují, se přitom nikde jinde ve světě nepije. „U nás máme rádi sladší vína, na rozdíl od Evropy, kde upřednostňují spíš ta suchá,“ vysvětluje vinař Lubomír Zborovský z Velkých Pavlovic, proč se u nás stal burčák fenoménem.



Z Austrálie, kde Pavla a Petr žili téměř dekádu, se během pandemie vrátili do Česka. Ještě předtím však provedli něco, na co by si většina lidí netroufla - zakoupili starý statek, který nikdy neviděli. A dnes v malé jihomoravské obci provozují místo, které hosté nechtějí opustit. Jejich Přibická pohoda se tak stala důkazem, že šílené nápady někdy dopadnou jako nejlepší životní rozhodnutí.



Když před šesti lety poprvé přijela na jižní Moravu, netušila, že odtud už v podstatě neodjede. Ve vinném sklípku se totiž seznámila s místním vinařem – a bylo rozhodnuto. Dnes jsou manželé a společně provozují kavárnu, která se stala oázou v srdci Lednice.



Sklenička lahodného prosecca, nadýchaná pinsa a dechberoucí panoramata. V Kobylí se Itálie servíruje po moravsku – přímo s výhledem na Pálavu. „Chtěli jsme vytvořit místo, které tady ještě nebylo,“ říká majitelka proseccárny Jitka Bártová. Že to byla trefa do černého, dokládá i počet hostů. Bez rezervace se tady nechytáte.



Množství vody v tocích na jihu Moravy se aktuálně někde pohybuje i pod desetinou normálu, což je problém pro zachování biologického života v tocích i pro kvalitu vody. Jde především o drobnější vodní toky a toky, kterým nepomohou vodní nádrže, uvedla v úterý mluvčí Povodí Moravy Jana Kučerová. Jih Moravy se letos v létě potýká se suchem kvůli nedostatku srážek.



Jeho královstvím je malá kuchyně o 25 metrech čtverečních. „Tady to všechno vzniká,“ rozpaží ruce Jiří Fridrich z moravských Němčiček. Na jeho vyhlášené paštiky se sjíždí lidé z celé republiky – a klidně si na ně počkají i několik týdnů. Paštikář však není jediná role, kterou Jiří Fridrich zastává.



Založit kavárnu zrovna na farním dvorku čtyřiačtyřicetiletá Veronika Morávková neplánovala. Nedařilo se jim ale s manželem najít místo uprostřed Bořetic. A pak se naskytl zastrčený nevyužívaný dvůr, který jim i přes svou zanedbanost učaroval na první pohled. "Tehdejší pan farář nám řekl, že jsme se zbláznili. Ale že jestli si chceme hrát, ať si hrajeme," směje se dnes Veronika.



Na akcích je rozhodně nepřehlédnete. Poznáte je nejen podle výrazného červeného stánku, ale hlavně podle nekonečně dlouhé fronty, která se před ním pravidelně tvoří. Pálavské langoše se staly svatým grálem pro milovníky festivalových pokrmů.



Už ve 14 letech si začala psát deníček, ve kterém si svou kavárnu malovala. „Zpětně musím říct, že to byly dost naivní představy,“ směje se dnes osmadvacetiletá Kateřina Ferbyová, úspěšná majitelka Café Zastávka v jihomoravských Pasohlávkách, která sídlí v netradičním prostředí – v autobusové zastávce.



Známá místa i neokoukaná zákoutí jižní Moravy přitahují nejen turisty, ale i filmaře. Tento kraj tak představoval kulisu pro řadu filmů – od pohádek až po komedie. Poznáte je? Otestujte se v našem kvízu.



Mikulovský Svatý kopeček, zámek v Lednici, malebné uličky Znojma, monumentální krajina Pálavy. Jižní Morava patří k nejnavštěvovanějším oblastem u nás. I tady se ale dají najít místa, kde na turistu narazíte jen stěží. Často přitom stačí popojet jen o pár kilometrů dál, abyste našli kýžený klid.



Má stovky domků, uličky i náměstí, ale typická vesnice to není. Trvale v ní nikdo nežije, ale přesto kypí bohatým životem. Vesnice Nechory, která se nachází v těsném sousedství jihomoravské obce Prušánky, slouží výhradně k jednomu účelu: k výrobě vína.



Je to už víc než 700 let, kdy zanikl tajemný templářský řád. A přesto dodnes přitahuje pozornost, fascinuje historiky, dobrodruhy i milovníky záhad. Chudí rytíři Kristovi a chrámu Šalomounova, jak zněl jejich celý název, po sobě na jižní Moravě zanechali výrazné stopy, které i v současnosti dráždí fantazii. A to hlavně kvůli pověsti o ztraceném pokladu.



Moderní moravská vinařství už dávno nenabízí jen špičková vína. Pochlubit se mohou i pozoruhodnou architekturou, která chuťový zážitek pozvedá na novou úroveň. Mezi vinohrady dnes vyrůstají architektonické skvosty, které citlivě propojují přírodu, design i vinařskou tradici. Bez nadsázky je tak můžeme označit za chrámy vína.



Vlčnov na Uherskohradišťsku po roce znovu ožil legendární jízdou králů. V čele krojovaného průvodu letos zářil jedenáctiletý František Dacík, v ženském kroji a s růží v ústech převzal královskou štafetu po svém otci. Atmosféru slavnosti si nenechaly ujít stovky diváků. Unikátní tradice, zapsaná na seznamu UNESCO, tak v rodině Dacíků pokračuje po 29 letech.



Šťavnatý burger, voňavá káva i domácí dezerty. Jižní Morava servíruje léto na kolečkách. Vydejte se za těmi nejstylovějšími food trucky regionu, kde si užijete nejen gastronomické zážitky, ale i netradiční prostředí.



Na malebném náměstí "hlavního města vína", jak se přezdívá jihomoravským Valticím, můžete v letošní sezoně ochutnat netradiční novinku. Tamní rodinné zmrzlinářství spojilo síly s vinaři, a dalo tak vzniknout sorbetu z vína.



Stromy ji přitahovaly odjakživa. „Jako děti jsme po nich neustále lezli, chtěli být výš, vidět dál – a právě to mi přišlo jako krásná metafora,“ popisuje majitelka stylové dřevěné pozorovny Na špalku v jihomoravských Němčičkách.