Uťaté ženské ruce se zlatými prsteny, rozsekaní koně a desítky těl bez hlavy. Když Jindřich Wankel v roce 1872 vstoupil do útrob Býčí skály, věřil, že našel důkaz nejbrutálnějšího masakru v našich dějinách. Jenže po 150 letech moderní věda jeho hororovou vizi přepisuje. Co se v hlubinách Moravského krasu skutečně dělo?
TAJEMSTVÍ POHŘBENÉ V TEMNOTĚ
Na podzim roku 1872 pronikl blanenský lékař Jindřich Wankel do jeskyně Býčí skála v Moravském krasu a učinil jeden z nejdramatičtějších archeologických objevů u nás. Pod vrstvou dřevěného uhlí ležely desítky lidských koster, koňské ostatky, luxusní bronzové předměty i useknuté ženské ruce se zlatými prsteny. Co přesně se v podzemí dělo, zůstává dodnes předmětem sporů.
TAJEMSTVÍ POHŘBENÉ V TEMNOTĚ
Na podzim roku 1872 pronikl blanenský lékař Jindřich Wankel do jeskyně Býčí skála v Moravském krasu a učinil jeden z nejdramatičtějších archeologických objevů u nás. Pod vrstvou dřevěného uhlí ležely desítky lidských koster, koňské ostatky, luxusní bronzové předměty i useknuté ženské ruce se zlatými prsteny. Co přesně se v podzemí dělo, zůstává dodnes předmětem sporů.
PRVNÍ STOPY V PODZEMÍ
Historie Býčí skály se začala psát dlouho před slavným Wankelovým objevem. První zmínky pocházejí už z roku 1663, kdy jeskyni popsal řeholník Martin Augustin Wigsel. Její název byl už tehdy známý, lidové pověsti ho spojovaly s bájným bílým či ohnivým býkem. V 18. století tady dělníci z okolních železáren těžili písek a nacházeli úlomky kostí a keramiky, kterým však nikdo nepřikládal význam. Zlom nastal v 60. letech 19. století, kdy se o jeskyni začal zajímat blanenský lékař Jindřich Wankel. Roku 1867 zde zahájil výzkum a objevil paleolitické pozůstatky magdalénské kultury. To ještě netušil, že ho o pár let později čeká mnohem zásadnější objev.
BRONZOVÝ STRÁŽCE UKRYTÝ V HLÍNĚ
V roce 1869 přineslo kopání v Býčí skále objev, který zásadně změnil její výklad. Studenti medicíny a bratranci Gustav a Arnold Felklovi nalezli keramickou nádobu s prosem a v ní mimořádnou bronzovou sošku býka, vysokou jedenáct centimetrů, zdobenou železnými intarziemi a původně i skleněnými očima. Archeologové soudí, že nejde o místní výrobek, ale o import z oblasti širších halštatských dálkových kontaktů. Symbolika býka jako znaku síly a posvátna naznačovala rituální význam nálezu. Jindřich Wankel si uvědomil jeho výjimečnost a roku 1872, s podporou knížete Jana II. z Lichtenštejna, zahájil rozsáhlý systematický výzkum předsíně jeskyně.
ODKRYTÍ TAJEMNÉ SCÉNY
Pod silnou vrstvou sedimentů odkryl Wankel pozůstatky více než čtyřiceti lidí různého věku a pohlaví. Některé kostry vykazovaly anomálie – zřejmě kvůli složitým pohřebním praktikám a pozdější manipulaci s těly. U zadní stěny jeskyně ležely useknuté ruce se zlatými prsteny, v sedimentech se objevily zbytky ceremoniálních vozů s bronzovým kováním i mimořádně bohatá výbava, včetně šperků, zbraní, keramiky a obilné obětiny.
ROMANTICKÁ VIZE KRVAVÉHO RITUÁLU
Wankel, ovlivněný romantismem 19. století i Hérodotovými popisy skythských pohřbů, si nálezy z Býčí skály vysvětloval jako jednorázový dramatický obřad. Představoval si smrt halštatského vládce, kterého dopravili do jeskyně na voze a spolu s ním tam rituálně obětovali lidský doprovod i koně. Tato sugestivní rekonstrukce, později proslavená obrazem Zdeňka Buriana, na více než sto let určovala vnímání lokality. Moderní archeologické výzkumy ale ukazují, že Býčí skála nebyla místem jediné tragédie.
POKLADY Z DÁLKOVÉHO OBCHODU
Býčí skála vydala mimořádné množství cenných předmětů, které svědčí o bohatství a rozsáhlých obchodních kontaktech halštatské elity. Archeologové identifikovali fragmenty několika čtyřkolových ceremoniálních vozů s bronzovým a železným kováním. Šlo o jednu z největších koncentrací těchto nálezů v Evropě. Objevili také železné zbraně a nástroje, luxusní výstroj italského typu, stovky bronzových a zlatých šperků i tisíce skleněných a jantarových korálků, které dokládají napojení na obchodní trasy od Baltu po Středomoří. Nechyběly ani keramické nádoby se zbytky obilí, hlavně prosa, ječmene a pšenice.
STŘET INTERPRETACÍ BEZ JASNÉHO VÍTĚZE
Wankelova teorie jednorázového rituálního masakru vyvolala pochybnosti už krátce po svém zveřejnění. Kritici ji považovali za příliš romantickou a začali hledat jiná vysvětlení – od přepadení skupiny uprchlíků či potulných řemeslníků až po hypotézy o přírodní katastrofě. Ty však postupně padly kvůli absenci stop po zřícení jeskyně i nepříznivým podmínkám pro výbuch plynů. Objevila se také představa dlouhodobě fungujícího obětiště, kam byly po desetiletí ukládány dary i lidské ostatky. Žádná z teorií však dlouho nedokázala vysvětlit všechny rozpory nálezu. Býčí skála tak dlouho zůstávala jednou z největších archeologických záhad. Vše se změnilo až s novodobými revizními výzkumy.
REVIZE PŘEPISUJÍCÍ HISTORII
V letech 2020 až 2021 provedl revizní archeologický výzkum tým pod vedením Martina Golce z Univerzity Palackého v Olomouci. Moderní výzkumy ukázaly, že Býčí skála nebyla dějištěm jednorázového masakru, ale prestižní svatyní využívanou po dvě století. Údajný popel z pohřebních hranic byl ve skutečnosti nánosem z rozložené organické hmoty. Za děsivým chaosem v jeskyni nestálo rituální vraždění, ale přirozené zřícení dřevěných hrobek v průběhu věků. Antropologové dnes navíc zpochybňují i dřívější výklady o brutálním mučení. Dokonce i legendární příběh o uťatých ženských rukou mohl být výsledkem přirozeného rozpadu těl.
PARANORMÁLNÍ STÍNY MINULOSTI
Býčí skála je dnes opředena pověstmi o paranormálních jevech. Neláká proto jen vědce, ale i lovce záhad. Návštěvníci tady pravidelně hlásí nevysvětlitelný šepot, ženské výkřiky nebo pocity náhlé úzkosti. Speleologové však nabízejí střízlivější vysvětlení: za „hlasy mrtvých“ stojí podle nich unikátní akustika chodeb, která nese ozvěny na velké vzdálenosti, a záblesky „fantomů“ jsou často jen hrou světel na vlhkých stěnách.
VĚDECKÝ KONSENSUS A OTEVŘENÉ OTÁZKY
Moderní archeologie považuje Býčí skálu za dlouhodobě fungující svatyni a pohřebiště halštatských elit z 6. a 5. století př. n. l. Lokalita plnila více funkcí – rituální, pohřební i výrobní s kovářskou dílnou. Oběťmi byly především předměty a potraviny, nikoli lidé. V evropském kontextu je Býčí skála naprostý unikát: zatímco jinde elity budovaly mohyly v krajině, moravská aristokracie zvolila jeskyni jako symbolickou bránu do podsvětí. Přesný význam rituálů i společenské uspořádání tehdejší komunity však zůstávají nezodpovězenou otázkou. Jeskyně si tak některá svá tajemství střeží dodnes.
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
ŽIVĚUkrajinci ovládli zpět 200 km čtverečních. Stojí za tím ruské potíže se Starlinkem?
Ukrajinské armádě se minulý týden podařilo získat zpět na 200 kilometrů čtverečních území. Uvedla to v pondělí agentura AFP s odkazem na svůj výpočet. Podle ní jde o nejrychlejší postup ukrajinské armády od léta roku 2023.
ŽIVĚMotoristé mají nového adepta na životní prostředí, ekologové se nad ním mračí
Novým kandidátem na post ministra životního prostředí za Motoristy je poslanec Igor Červený. Na tiskové konferenci po jednání vlády to v pondělí oznámil premiér Andrej Babiš (ANO), který už Červeného navrhl prezidentovi Petrovi Pavlovi.
FBI odmítl sdílet důkazy s Minnesotou v případu zastřelení zdravotníka
Americký Federální úřad pro vyšetřování (FBI) nebude sdílet informace a důkazy s vyšetřovateli státu Minnesota v případu zastřelení zdravotníka Alexe Prettiho federálními imigračními agenty v Minneapolisu. FBI minulý týden oznámil minnesotskému úřadu kriminálního vyšetřování (BCA), že s ním na vyšetřování nebude spolupracovat.
Legenda Dánů vypráví: Plekymu dlužím odvetu. Na Čechy si věří, zažil s nimi obří metu
Lars Eller nikdy neměl status superhvězdy, v NHL přitom odehrál úctyhodných 1159 zápasů (a v play off má dalších 112). Jako jediný Dán vyhrál Stanley Cup, svým gólem ho dokonce vystřelil. Na olympiádě je v 36 letech poprvé a dnes povede dánské hokejisty v předkole play off proti Česku. Odpovídal v rozhovoru pro online deník Aktuálně.cz a Hokej.cz.
ŽIVĚ11. den ZOH: Němci se zlobí, že přišli o medaili kvůli 17 centimetrům. Vonnová opustila nemocnici
Sledujte události a zajímavosti z dnešního dne na olympiádě v Miláně a Cortině d'Ampezzo.