Když přijedete k budově dětské psychiatrie v Lounech, zvenčí si řeknete, že je to obyčejný dům ve velkém areálu plném dalších (nejen) zdravotnických stavení. I chodba k oddělení je příjemně veselá, plná obrázků od dětí a nepřipadáte si, že jdete do zařízení, kde léčí vážné duševní onemocnění. Kde děti bojují o své životy. Ale jiným způsobem než v normálních nemocničních zařízeních. Musí se samy za sebe "poprat".
Jenže uvnitř už to veselé moc není. Pochmurné prostředí vás naprosto obestoupí. Říkáte si, že se tady přece nemohou léčit ty nejzranitelnější duše. Byť se personál snaží, jak mu síly stačí, všichni jsou milí, obětaví, peníze chybí.To by měl zajistit zřizovatel - ministerstvo zdravotnictví.
Před dvěma lety tu ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) spílal, jaká je to ostuda resortu, že hned zjedná nápravu. Uběhl nějaký ten čas a sliby zůstaly jen tak viset ve vzduchu.
"Iniciovali jsme velmi intenzivní jednání s těmi, od kterých to pronajímáme. Jasně jsme si řekli, co je nutné změnit, a já věřím, že se nám to do konce roku podaří," řekl Válek v květnu 2022. A od té doby se nic nestalo. Což přiznává i ředitelka zařízení Nikol Přibilová, i když mírné posuny zaznamenala.
"Plánujeme nějaké úpravy této stávající budovy, v čemž nás ministerstvo podpořilo, ale potřebovali bychom vlastní budovu. Mluvíme o tom roky. Slíbili nám, že udělají úpravy, aby to prostředí bylo hezčí. Aby byla humanizace toho prostředí pro děti. V druhé linii by se měla vybudovat nová budova. Máme vytipovaný pozemek, ministerstvo jednalo i s majitelem, ale zatím ten posun není žádný. Naposledy mi bylo řečeno, že už nejsou finanční prostředky," přiznala lékařka.
Temnější prostředí se sestřičky i lékaři snaží vynahradit různými terapiemi, chozením na zahradu, pěstováním bylinek či různých výletů do okolí. Ředitelka stále urguje, kde může, aby začali aspoň s úpravami, ale neustále to někde vázne. S pronajatou budovou, kterou vlastní firma Clinic Louny, a. s, toho nikdo moc nezmůže. Upravovat cizí dům mohou jen omezeně. Je to takový začarovaný kruh, ze kterého vede cesta jen k vlastní budově.
Jak to v psychiatrickém zařízení funguje?
"Nejčastější věk je kolem dvanácti let, plus minus dva roky. Ale setkáváme se i s mladšími dětmi, třeba pětiletými. Běžně tu máme i děti do osmnácti let. Co se týče dívek, nejčastěji jsou tu se sebepoškozováním, mají nestabilní emoce a často u nich v domácím prostředí dochází k pokusům o sebevraždu. Tady rozklíčujeme příčiny a snažíme se těm dětem co nejlépe pomoci. U chlapců dominuje spíš poruchové chování, kdy volí často agresi vůči okolí, kdy se necítí vůbec dobře. I depresivní chlapec může být agresivní. Pak je to experimentování s návykovými látkami nebo trpí psychotickými onemocnění," vysvětluje ředitelka Přibilová.
Bohužel není možné vytvořit ještě další oddělení, aby se vytvořil prostor pro naprosto odlišné diagnózy, které by být spolu neměly. Přináší to občas vyhrocené situace.
"ADHD a deprese nejsou zrovna diagnózy, které jsou dohromady nejlepší. Bohužel zatím nemáme možnost, jak od sebe tyto děti separovat. Ten depresivní pacient se potřebuje vyspat, zatímco dítě s AHDH má menší potřebu spánku a už před šestou hodinou ranní vítá personál, který jde na ranní službu. To není nejlepší, ale snažíme se aspoň, aby nebyli na stejných pokojích a rušili se co nejméně," dodala zároveň i primářka zařízení.
Režim není tak přísný
Pravidelný denní režim je jedním z pilířů duševního zdraví. Je nastavený tak, aby děti měly dostatek spánku, pravidelné jídlo a hodně pohybu. Děti ráno vstávají kolem sedmé hodiny a mají menší rozcvičku. Následuje sezení se staniční sestrou, potřebná medikace, jestli ji pacienti mají předepsanou, pak následuje vizita.
"Většinou je to formou individuální vizity, kdy si lékař bere děti po jednom. Ptá se, jak se děti mají, co je nového a co potřebují. V rámci jejich diagnózy. Pak se jde do školy. Máme tady vlastní školu. Jsou to malé třídy, většinou jich je tam pět až šest podle ročníku. Učitelé respektují individuální potřeby, ale ne vždy to bývá v klidu, protože učení není zrovna motivační aktivita. Když je velký problém, dítě se vrátí na oddělení," upřesňuje lékařka.
Po výuce následuje oběd a polední klid. Odpoledne mají pacienti různý program podle dnů. Ve středu třeba děti chodí na blízký statek, kde mají různá zvířata. Ve čtvrtek se chodí do sportovní haly nebo do městské knihovny. Často chodí do parků nebo je navštěvují zdravotní klauni.
Blýská se na lepší časy a do zařízení v Lounech přichází nová posila, která by měla doplnit kritický stav lékařů.
