Moje postižení mi nevěřila ani vlastní máma, děti se mi smály. Projděte si příběhy neslyšících

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
20. 6. 2018 6:25
Zkuste si někdy dát špunty do uší a vyjít do ulic či na úřady, radí lidé neslyšící, ohluchlí či nedoslýchaví. Ale raději nevycházejte bez doprovodu, do minuty by vás mohlo přejet auto, dodávají. Projděte si příběhy a zkušenosti lidí s neviditelným handicapem, které nasbírala novinářka Veronika Cézová, autorka projektu #JsemJednoUcho. Vytvořila tak platformu, která spojuje dohromady slyšící s neslyšícími a nedoslýchavými. Projekt je součástí letošních oslav 150. výročí Pražského spolku neslyšících, který je pobočným spolkem Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR.
Foto: Shutterstock.com

Být nedoslýchavý je mnohdy horší než být neslyšící

Chování nedoslýchavého bývá zvláštní, protože podobně jako neslyšící nereaguje "obvykle". Ale jak upozorňuje prezidentka Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR Šárka Prokopiusová, protože na rozdíl od neslyšícího neznakuje, okolí často nepozná, že jde o člověka, který špatně slyší, lidé ho často zařadí do kategorie mentálně postižených.

"Dalším rozdílem je to, že komunita neslyšících je malá, úzká, většina lidí se zná, sdílí společný jazyk a kulturu a ve své podstatě dokáže svým členům nahradit přirozenou komunitu. Nedoslýchaví, kteří nepoužívají znakový jazyk, však v této komunitě nejsou a nemohou být, mají v ní stejný problém jako ve většinové společnosti - nedomluví se. Takže se často stává, že jsou nedoslýchaví mnohem více izolováni, nepatří ani do komunity slyšících, ani do komunity neslyšících," upozorňuje Prokopiusová.

 

Právě se děje

Další zprávy