Moje postižení mi nevěřila ani vlastní máma, děti se mi smály. Projděte si příběhy neslyšících
Vozík, bílá hůlka? Pomáháme jako diví. Ale neslyšící?
Novinářka Veronika Cézová, jež spolupracuje se Svazem neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR a dělá pro ně projekt #JsemJednoUcho, si zkusila během jediného dne, jaké je to, být na vozíku, nevidomá a neslyšící. Jednoznačně nejhorší zkušenosti měla jako neslyšící.
"Být neslyšící (nedoslýchavý či ohluchlý) je neviditelný handicap. A co většinová společnost nevidí, to ji netrápí (a také neví, jak na to reagovat). Začalo to na Vyšehradě v organizaci Asistence, kde jsem si sedla na dvě hodiny na vozík a asistent se mnou jezdil po Praze. Všichni nám uhýbali, když jsme potřebovali vyjet do schodů na železničním mostu pod Vyšehradem, každý cyklista i chodec hned podal pomocnou ruku.
Pak jsem dvě hodiny byla 'nevidomá', s ředitelem organizace Okamžik jsem chodila po Pankráci, byla jsem s bílou holí na obědě, vybírala jsem si v obchodě tričko, prodavačky se mohly přetrhnout, všechno mi vysvětlovaly, jakou barvu má tričko, všichni kolem mě byli ochotní a věděli, jak mi pomoct.
Den jsem končila dvě hodiny jako neslyšící. A přišel šok."
Právě se děje
Real po matném výkonu schytal v Paříži tři góly, Tottenham zaváhal v Pireu
Za útoky proti naší ropě stojí Írán, máme důkazy, hlásí Saúdové. Ukázali trosky dronu
Volejbalisté na ME udolali Nizozemce a mají blízko do osmifinále
Ať je možné lustrovat členství policistů v politických stranách, navrhuje Schillerová
