Odbornice: Neslyšící, který normálně mluví? To je génius

Zuzana Mocková Zuzana Mocková
1. 4. 2015 16:12
Rozhovor se zakladatelkou organizace pomáhající neslyšícím o světě ticha, znakové řeči i problematickém očkování novorozenců.
Foto: daveynin / Foter / CC BY

Praha – Neslyšící jsou národem, který se nenechává svazovat hranicemi. Mají vlastní tichý svět, ve kterém žijí plnohodnotným životem. Přesto potřebují kontakt s většinovou společností, což je možné díky takovým lidem, jako je Marie Horáková.

Sympatická dáma se už na střední škole rozhodla, že bude pomáhat neslyšícím. Naučila se znakový jazyk a před devíti lety založila obecně prospěšnou společnost Tichý svět, která je takovou záchrannou lodí neslyšících.

Marie Horáková

Marie Horáková
  • už 15 let se aktivně věnuje neslyšícím
  • v roce 2006 založila obecně prospěšnou společnost Tichý svět
  • je artikulační tlumočnicí, tlumočnicí českého znakového jazyka a znakované češtiny
  • je průkopnicí profesionální online tlumočnické služby v České republice, kterou Tichý svět poskytuje bezplatně 24 hodin denně
  • za svou práci byla v roce 2014 oceněna ministrem zdravotnictví

Aktuálně.cz: Říká se, že je lepší nevidět než neslyšet. Souhlasíte s tím?

Marie Horáková: Tu představu, že už nikdy neuslyším zašeptat své jméno, hudbu nebo si s nikým nepopovídám, bych asi neunesla. Je to velmi individuální. Důležité totiž je, jak člověk vnímá svět a co potřebuje ke svému životu.

Pokud byste stáli před rozhodnutím, kterého smyslu se vzdát, je nutné se ptát, co nám přináší sluch a co zrak. V případě sluchu se může zdát, že je to snadnější. Jazyk v sobě ovšem nenese jen informaci, ale i emoce. Zrak nám zase přináší prostorovou orientaci, ale nemá takový vliv na komunikaci.

A.cz: Pro neslyšící je čeština druhým jazykem. Jak je to možné?

Primárním prostředkem komunikace pro neslyšící je český znakový jazyk. Ne všichni se s ním ale setkají už od narození. Z 90 procent se neslyšící dítě narodí slyšícím rodičům. Okolí mluví běžně česky, ale k dítěti se mluvená čeština v plné podobě nedostane. Čeština je za bariérou sluchové ztráty, proto se stává až druhým jazykem, se kterým se setkají později – v psané formě nebo odezíráním.

A.cz: Pokud je tedy pro neslyšící znakový jazyk mateřštinou, dorozumí se jím i za hranicemi?

Některé jazyky mají stejnou gramatickou strukturu. Jsou si určitým způsobem podobné, ale jsou to jiné jazyky. Dá se to přirovnat k situaci, kdy Čech vyjede do Ruska. Přestože se rusky nikdy neučil a budou-li na něj mluvit pomalu, pochopí, o čem je řeč.

A.cz: Je znakový jazyk plnohodnotnou náhradou češtiny? Dá se přeložit naprosto vše?

Není to náhrada, je to přirozený jazyk. Znakující nic nepřekládají, oni se vyjadřují. Není to jako v případě potápěčů, kteří se pod vodou neslyší, proto používají pár gest. Znakový jazyk vznikl přirozeně. Domluvíte se češtinou o všem? Ano, o všem, co potřebujeme. Neoznačujeme třináct druhů sněhu, protože to nepotřebujeme. V laponštině ty výrazy ale znají. Znakový jazyk je živý, a co potřebuje, to vyjádří.

A.cz: Vlastní jazyk... jako by neslyšící byli takovým malým národem.

Ano, a je to dané právě odlišným jazykem. Ve znakovém jazyce vznikají divadelní představení, literatura. Neslyšící pořádají i různá setkání, na která jsou ochotni vážit i delší cestu. Přirozeně si mezi sebou vyhledávají přátele nebo se berou.

Znám případy, kdy se učitel dozvěděl o hluchotě žáka v přední lavici až po půl roce.

A.cz: Zmínila jste odezírání. Umí to každý neslyšící?

Umět odezírat nepřichází automaticky jen tím, že někdo neslyší. Pokud chybí talent a motivace, jde učení těžko. Je to velmi náročné, protože neodezíráte naprosto všechno. Například hlásky h, ch nejdou odezírat vůbec, obtížené jsou třeba i hlásky k, g. Navíc v konverzaci čas plyne a vy se nemůžete vrátit zpátky. Možná se to dá přirovnat k běžícím titulkům, kde je jen třetina písmen. Přitom každý člověk artikuluje jinak, stejně jako má každý jiný rukopis. Ideální je, když si neslyšící postupně zvykne na konkrétního člověka, na jeho výslovnost i slovní zásobu.

A.cz: Stejné to asi bude i s mluveným slovem.

Ano, je to o talentu, ale jsou i určité techniky, jak hlas vyladit, aby byl hezky posazený. Není cílem, aby se neslyšící celé dětství zaměřil jen na to, aby se naučil mluvit, protože pak je to mluvící loutka bez obsahu. Pokud má talent, je škoda toho nevyužít, velmi mu to usnadní život.

A.cz: V jednom americkém seriálu je žena, která mluví a odezírá, takže není vůbec poznat, že by byla neslyšící. Dá se to brát vážně?

Znám pár takových lidí, kteří jsou neslyšící od narození a srozumitelně mluví a odezírají. Je za tím individuální péče, talent, vysoká inteligence a motivace. Takový člověk je de facto génius, který kdyby slyšel, tak je premiantem na zahraniční univerzitě.

A.cz: Takže nemusí být poznat, že je něco špatně?

Vždy je to poznat. Neslyšící má přece jen jinak posazený hlas a nepozná, jestli je kolem něho hluk, proto neumí regulovat hlasitost. Musí odezírat, takže když vám nevidí na ústa, ztrácí se.

Znám ale případy, kdy se učitel dozvěděl o hluchotě žáka v přední lavici až po půl roce. Učitel mluvil vždy čelem k žákům a perfektně artikuloval, takže nebylo nutné ho na nic upozorňovat. Jednou ale žáka oslovil ve chvíli, kdy si něco psal se sklopenou hlavou. Ostatní žáci mu pak vysvětlili, že je neslyšící.

A.cz: Kam takoví talentovaní žáci v životě došli?

Jedna dívka studuje práva v Brně, další je speciální pedagog a věnuje se neslyšícímu integrovanému dítěti. Většinou jsou to velmi úspěšní lidé.

A.cz: Jaká je vlastně příčina hluchoty?

To je spíš otázka na lékaře. Příčinou může být dědičná zátěž, úraz, jakýkoliv zánět mozku, zánět do středouší, pokud není zahájena včas léčba, může dojít k poškození sluchového nervu.

A.cz: Řada reklam na očkování čerstvě narozených dětí varuje před virem, který může vést až ke ztrátě sluchu. Je to jen tlak na rodiče, nebo je varování opodstatněné?

Jsem v této oblasti laik. Domnívám se, že v případě sluchu neexistuje choroba, která by konkrétně napadala jen sluchový nerv a která by byla tak rozšířená, že by bylo nevyhnutelně nutné chránit děti očkováním.

Očkování je vůbec velkým tématem. Problém vidím v tom, že lékaři stále neberou rodiče jako partnery. Totéž bohužel platí i pro podezření na ztrátu sluchu u dítěte. Často přijde rodič s nějakým podezřením a setká se jen se zlehčováním a bagatelizací místo toho, aby lékař zjišťoval, co rodiče k této domněnce vede. Rodiče jsou s dítětem každý den, znají ho lépe než lékař.

A.cz: Vaše organizace pomáhá najít neslyšícím práci. Mají zaměstnavatelé pochopení pro takto postižené?

Když chcete vědět, jaké to je, neslyšet, tak naopak musíte přehlušit svůj sluch.

Situace se zlepšuje, lidé jsou otevření k diskusi, ale záleží na konkrétních lidech. Stává se nám, že naše dlouhodobá spolupráce s firmou končí ve chvíli, kdy se změní například personální ředitel.

Neslyšící, mám nyní na mysli uživatele znakového jazyka, jsou schopni vykonávat každou práci, kde nepotřebují mluvený český jazyk. Mohou vykonávat dělnické profese, být vedoucí týmu neslyšících, což začínají praktikovat velké firmy u nás. Mohou to být IT odborníci, lektoři znakového jazyka, kuchaři, číšníci...

A.cz: Číšnici?

Ano, naše organizace dokonce zřídila Tichou kavárnu v Praze-Kobylisích, kde neslyšící zaměstnáváme jako číšníky. Dále u nás pracují pekařky, které pečou pro kavárnu i na zakázku čerstvé zákusky a dorty. Naším záměrem bylo zaměstnat je tam, kde by je možná většina lidí nečekala. V současné době pracuje v Tichém světě 33 neslyšících na pozicích, které opravdu zvládají.

 

Právě se děje

Další zprávy