Na jihu Čech, co by kamenem dohodil od Boubínského pralesa, vznikají nejlepší džemy na světě. V prachatickém rodinném domku je vyrábí Jozefína Růžičková.
Tradiční i neobvyklé kombinace vznikají v harmonickém prostředí malé kuchyně s výhledem do zahrady. Odtud také plyne název značky Rose Garden. Sympatická tmavovláska nechává nahlédnout, jak svoje lahodné kombinace vyrábí. Tento týden má plné ruce práce s právě dovezenými mandarinkami klementinkami ze Sicílie.
"Když dělám jahodový džem, jde to poměrně rychle. U citrusů je to zdlouhavější. Dají se vařit buď v celku, kdy se pak krájí a dovaří. Anebo se nakrájí syrové, což je těžší, protože jsou tvrdší," popisuje někdejší marketingová specialistka mezinárodní potravinářské firmy Nestlé. "Mám asi padesát různých kombinací. Buď jen čistě ovoce, anebo s bylinkami ze zahrádky, jako je levandule a máta," vysvětluje.
"Nejraději mám šípkový"
Jozefína Růžičková za své výrobky získala letos hned dvě velká ocenění. Na podzim uspěl její fíkovo-hruškový džem s bílým karibským rumem v "gastronomických Oscarech" Great Taste Award, kterých se zúčastnilo dalších 12 tisíc soutěžících. A letos na jaře posbírala celkem devět medailí za marmelády v mezinárodní soutěži World's Original Marmalade Awards.
Tři hvězdy, které získala, má pouze jedno procento přihlášených produktů. "Pouze třetina výrobků na Great Taste vůbec nějaké ocenění dostane. A taky ne všechny džemy, které jsem poslala, ocenění dostaly, byly to jen čtyři ze šesti," vypráví, zatímco jí v hrnci bublají sicilské klementinky.
Přestože ze začátku chtěla dělat jenom citrusové marmelády, zájem byl i o domácí ovoce. Dělá tedy i jahodové, meruňkové či višňové džemy. Jejím nejoblíbenějším je šípkový. "Dlouho jsem se mu bránila, protože mám šípky z dětství zafixované jako chlupaté ovoce. Hlavně se velmi těžko dělá, šípky jsou tvrdé, musí se uvařit, dlouho pasírovat," popisuje.
Při kombinování chutí se řídí svým instinktem. "Třeba červený pomeranč se šípkem vznikl tak, že jsem si během víkendu zkoušela co nejvíce možných chutí, které mě s červeným pomerančem napadly," dodává.
Marmelády a džemy ji naučila máma
Jejími dalšími specialitami je tak například borůvkovo-bezinkový džem s vanilkou či připravovaná klementinková marmeláda, jejíž vůně rozlévající se teplou kuchyní kontrastuje s výhledem na lehce zasněžený kopec.
Marmelády a džemy ji naučila dělat máma. "Pocházím z vesnice, takže jsme marmelády dělaly naprosto běžně. Na Vánoce jsem vždycky dávala kamarádům a známým marmelády z toho, co rostlo na zahradě. Třeba sibiřské kiwi s malinami. Citrusové marmelády jsem začala dělat ale teprve před dvěma lety," sdělila. Původně chtěla vyrábět jen pro sebe, poslala je ale také do kategorie domácností v soutěži, ve které letos uspěla jako profesionálka.
Džemy z uvařené soutěžní várky pak rozdala svým známým. "Jedna kamarádka mi řekla: 'Hele, máš to dobrý, lidi by to možná i kupovali.' Takže takhle vznikl můj byznys," popsala se smíchem.
Své první lahvičky do prodeje vařila v kuchyni známé, jež vlastní farmářský obchod. "Letos byl výjimečný rok. Velký zájem měly i firmy pro vánoční dárky, objednávaly si po 200 nebo i 400 kusech. Za poslední tři měsíce jsem naplnila snad dva tisíce sklenic," vypočítala podnikatelka.
"Nechci dělat tuny džemu"
Rozšíření na velkovýrobu se ale brání. "Nechci dělat tuny džemu," přesvědčuje. Kromě Česka zásobuje německé příhraničí a její džemy a marmelády nabízí také luxusní londýnský obchod Fortnum & Mason, kam údajně chodí nakupovat také britská královská rodina. Zda její výrobky ochutnali, však Růžičková neví.
"Nechtěla jsem dělat byznys, chtěla jsem dělat něco z Prachatic, abych nemusela jezdit do Prahy, když mám malé děti," vrací se ke svým začátkům. "Od roku 1998 jsem byla zaměstnanec Nestlé. Deset let jsem seděla v pražské pobočce, pak jsem se vdala a přestěhovala do Prachatic, odkud pochází můj manžel. Ale dalších osm let jsem pro Nestlé dělala na dálku," vypráví a kontroluje vařící se klementinky v hrnci.
"Jo, už jsou. Už mi do toho leze vidlička," pokládá pokličku hrnce vedle. Po jedné vytahuje klementinky z vroucí vody a začíná je krájet nadrobno. Ty nevařené pak rozkrojí napůl a odšťavňuje na stroji. Pečlivě vybírá také pecky. Při vaření džemů a marmelád se neřídí žádnými návody ani recepty.
"Vzala jsem prostě klementinky, nakrájela je, smíchala s cukrem a šup do skleniček, tak jako bych dělala každé jiné ovoce. Ale potom jsem zjistila, že se přilévá i voda, ve které se klementinky vaří, aby to mělo správnou konzistenci," popisuje.
Ovoce je většinou z Česka a Slovenska
Do marketingu by se už dneska nevrátila. "Už se nechci nechat zaměstnat. Tím, že mám dvě malé děti, které vozím do školy a na kroužky, si chci čas upravit podle sebe. Nechci sedět někde osm hodin. Bavilo mě to, ale když si uvědomíte, že se máte stresovat kvůli tomu, že se prodalo méně pytlíkových polévek, než si někdo ve Švýcarsku naplánoval, tak je to divné," vysvětlila.
Místo toho teď sama zajišťuje veškerý nákup, výrobu i odbyt. Většinu ovoce bere z tuzemska - jablka či hrušky z lhenicko-chelčické ovocnářské oblasti, jahody ze středních Čech, broskve a meruňky ze Slovenska a šípky i ze své vlastní zahrady.
Hotové džemy a marmelády pak plní do tradičních zavařovacích sklenic weck, které byly vyvinuty na konci 19. století v Německu. V regálu u skleněných dveří jsou jich srovnány desítky. Aby do budoucna stíhala všechny objednávky, hodlá si najmout posilu v okolí Prachatic.
Synovi nejvíc chutná jahodový džem
Zatímco vysvětluje svoje plány, ze zahrady se ozývá dětský smích a křik, doprovázený štěkotem psa. Děti úspěšné podnikatelky zvědavě nahlížejí dovnitř kuchyně. Na otázku, který džem mají nejraději, Růžičková odpovídá, že starší syn by něco takové nevzal do pusy, zatímco mladší syn si pochutná na jahodovém.
Ačkoliv má svou práci ráda a je hrdá na to, že může obchodovat prakticky ze svého obývacího pokoje, přijdou na ni občas také pochyby. "Všichni strašně rádi používají termín splnit si sen. Ale když tady do rána vařím, tak to není zas tak skvělé," přiznává.
"Vloni jsem si dávala novoroční předsevzetí, že nebudu tolik pracovat. A nějak to nevyšlo. Ale jsem ráda, že jsem si vydělala na svou vlastní kuchyni, a od příštího roku mi tak můžou brigádně pomáhat další dva nebo tři lidi," dodává.
Základ pro lahodnou klementinkovou marmeládu je hotov a usměvavá Jozefína Růžičková si jde přebrat další krabici od zásilkové společnosti, aby měla co prodávat v malých obchodech i na internetu.
