O úmrtí autora více než stovky knih informovala agentura AP, v pondělí měl Vassilikos pohřeb. Dobře jej znali také Češi. Z vyšlo začátkem 70. let minulého století v překladu Josefa a Marie Šupových, brzy nato se k čtenářům dostala ještě autorova próza Studna.
V letech 2001 a znovu 2006 pak byl Vassilikos hostem Festivalu spisovatelů Praha, kde debatoval poprvé s Arnoštem Lustigem, podruhé s Robertem Menassem. Také uspořádal autogramiádu v knihkupectví na pražském Starém Městě.
Román Z, jejž sám označoval za "dokumentární beletrii", napsal pod vlivem skutečné události. Roku 1963 dva extremisté z řad řecké krajní pravice zavraždili populárního levicového poslance a mírového aktivistu Grigorise Lambrakise. "Vražda se odehrála pouhých dvě stě metrů od mého soluňského bytu, a tak je zcela samozřejmé, že jsem se o ni začal zajímat. Navíc mi kdosi tajně přihrál soudní spisy případu s tím, že bych o tom měl něco napsat," vyprávěl v rozhovoru pro deník Mladá fronta Dnes spisovatel, který v mládí vystudoval práva a začínal jako novinář. Nemít právě právnické vzdělání, nejspíš by dokumentům nerozuměl, dodal.
Kniha vyšla tři roky po vraždě a pohřbu, jehož se účastnily tisíce lidí. Byla přeložena do mnoha jazyků. V Řecku ji však zakázala junta, která roku 1967 pod vedením plukovníka Georgiose Papadopulose provedla vojenský převrat, rozpustila existující politické strany a začala věznit své oponenty.
Junta zůstala u moci do roku 1974, pokračuje agentura AP, podle níž se právě Vassilikosův román v té době stal symbolem odporu vůči režimu. Písmeno Z, což znamená zei, on žije, bylo po Lambrakisově nevyjasněné smrti heslem řecké mládeže. Vzniklo dokonce politické hnutí zvané Lambrakisova mládež, respektive Mládež Z, jehož prezidentem byl zvolen skladatel Mikis Theodorakis.
Vassilis Vassilikos se narodil roku 1933 do právnické rodiny, jeho otec zasedal v parlamentu. Hoch od třinácti let psal básně. Tři roky sloužil v armádě, kromě práv vystudoval televizní režii.
Začínal coby žurnalista v athénském týdeníku. Právě kvůli tomu jej junta roku 1967 vyhnala do zahraničí, kde zůstal i po jejím pádu. Teď už knihy, básně či dramata psal v Římě, New Yorku, Západním Berlíně a nejdéle v Paříži. "Paradoxně byla pro mě právě tato doba, kdy jsem byl daleko od své vlasti, literárně nejplodnější. A vždy jsem vystřízlivěl, když jsem se vrátil do Řecka. Nikdy nebylo takové, jaké jsem si představoval," říkal.
Do vlasti se Vassilikos vrátil v 80. letech, kdy se stal náměstkem ředitele řecké státní televize a také v ní uváděl literární pořad. V následující dekádě zastupoval zájmy země v UNESCO. V červenci 2019 byl zvolen do řeckého parlamentu za levicovou stranu Syriza. Funkci vykonával do letošního jara.
Spisovatel debutoval v 50. letech prózou nazvanou Vyprávění Iásonovo, k jeho dalším známějším knihám kromě Z a Studně patří Taxikářské povídky, Proměna v anděla nebo To málo, co vím o Glafkosi Thrassakisovi, což je kniha vyprávějící osud fiktivního řeckého spisovatele.
Vassilikosově rodině kondolovala řecká ministryně kultury Lina Mendoni. Na spisovateli ocenila jeho vypravěčský talent a míru porozumění tamní společnosti. "Byl to v zásadě politický autor. Psaní používal k šíření svého přesvědčení," uvedla.
